Gargantua a Pantagruel
Autor: Francois Rabelais
Překladatel: Josef Šafář
Ilustrátor: Gustav Doré
Nakladatelství: Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Rok vydání: 1962
Doba a místo děje: 15. – 16. století, Francie
Zařazení: Epika – próza – satiricko-humoristický román
Hlavní myšlenka: Díly románu Gargantua a Pantarguel vycházely s odstupem času, a proto jsou od sebe trochu odlišné. Díla lze číst jako lidové čtení, parodii na rytířské romány nebo dobovou satiru či alegorii životní cesty, jejímž cílem a smyslem je poznání. Autor svým satirickým psaním nešetří ani církev. Jednou z hlavních myšlenek je idea svobody, lidské přirozenosti a míru proti středověké slepé výchově (nesmyslné učení se vše nazpaměť, opakování autorit, scholastická výchova), kterou reprezentuje církev.
Hlavní postavy: Grandgousier – otec Gargantuy, není renesanční člověk –
zpátečník, zastává feudální středověký řád
Gargantua – otec Pantagruela, zastánce svobody
Pantagruel - typicky renesanční člověk, který se dá do spolku s dobrodruhem a společně se vydávají do Číny
Panurgos – Pantagruelův přítel, člověk nedbající zákonů, žije podle svého
Obsah: 1. kniha: Začíná narozením Gargantuy, syna obra Grand-Goussiera a jeho manželky Gargamelle, a přiblížením celého rodu, pokračuje Gargantuovou výchovou (jedním z jeho vychovatelů je proslulý Ponokrates), studiemi v Paříži, válkou s Pikrocholem a založením utopického opatství Thelémského.
2. kniha: Přichází na svět Gargantuův gigantický potomek Pantagruel, studuje na univerzitě, přátelí se s Panurgem, válčí s Dipsody a vítězí nad jejich králem Anarchem.
3. kniha: Obsahuje Pantagruelovy úvahy o ženění - ptá se na radu Sibyly panzoultské, básníka Raminagrobise a Her Trippy, svolává konzilium atd., nakonec se rozhodne navštívit věštírnu Božské Lahvice.
4. kniha: Knize podniká fantastickou plavbu, na které pozná řadu "utopických" ostrovů (Divoký ostrov, kde žijí Jitrnice, Ostrov větrů, Papežifikačů, Papežomanů, aj.)
5. kniha: Kniha pokračuje v líčení plavby a pobytu hrdinů na dalších ostrovech (Zvonivém, Železově, Šálení, v království Kvintesence, Atlasové zemi, ...). Na jeho konci hrdinové konečně dospějí k věštírně Lahvice, vyslechnou věštbu a její výklad – mají si dále užívat život a hlavně pít víno.
U 4. a 5. knihy si nejsme jisti autorem, ale jsou připisovány Rabelaisovi.
Zatím jeho kobyla močila, aby ulehčila svému břichu, ale bylo to v takové hojnosti, že tím zatopila sedm mil, a všechna moč se stáhla do brodu vedského a tak jej vzdula proti proudu vody, že celý tento zástup nepřátel byl v hrozném děsu utopen.
komentáře (1)
« Domů | Přidej komentář
Mein liebling.