Je to už trošku dýl..ale mám takový víceméně luxusní zážitek.. Od kamaráda jsem měl půjčené sjezdové kolo.. "Jestli mu něco uděláš, tak tě zabiju" znělo mi v uších před každým sjezdem.. Stalo se to tak, že sjezdy patří mezi to, co mi trošku jde.. koncentrace, soustředění, prostorová orientace, souznění se strojem a jízda na maximum...lituju, že jsem to nedělal nikd závodně, vím že bych jezdil ajko dábel a bál se vlastních hranic, která byla na kole hodně posunutá..

Přilba intebrálka je samozřejmost a ne jen frajeřina..spíš věc, co zachranuje životy.. Chránič páteře se nikdy neztratí a člověk se cítí lépe diky němu. Rukavice se hodí až se budete válet mezi stromy a brečet hrůzou, že máte zníčené ruce, nebo když budete brousit rukama o asfalt..au..potom mikina a ještě třeba něco na lokty  a kolena, plus dobrý boty, jestli to mylsíte všechno vážně..

Byl sjem připraven a těšil se že si pořádně vychutnám nějaký kopec v okolí..a bude to pěkné odpoledne.. Nahoře jsem se rozhlédl po okolí, cítil jsem jak mi tělo bladí jen prázdninový větřík, Slunce mi roztahuje koutky..nádhera.. asfalt byl čistý, teplý a cesta byla klidná a dalo se krásně vidět do většiny zatáček, kromě poslední utahovací, kde se musí hodně a přesně dobrždovat, protože je to takové pravotočivé nepříjemné esičko, které  několika místech dost vyhazuje na okraj..tam si musím dát majzla..jinak pozor na štěrk a občasné znečištění.. Zapl jsem přilbu a rozjel se..v rukavicích jsem cítil díky citlivým řidítkám asfalt, záhyby a jemné vibrace..to se vám povede jen v několika autech Dámy a Pánové..a jediné dvě značky, jejichž hřebci vám zprostředkují tolik informací jsou Porsche a Lotus, a maximálně nějaké malosériové exkluzivity(Noble, Cathernam..) Z kopce jsem jel dost rychle, vzhledem k té přehledné rovince jsem neměl obavy.. krajina kolem svištěla, jemná korekce stopy kvůli lehce pravotočivému charkteru rovinky...to klesání mi bralo dech, mozek pracoval na všechny obrátky.. letmý pohled na tachometr mě vyvedl z míry.. 70 km/h je dost.. a to jsem tak v půlce rovinky..jenže to přišlo dost znenadání..velký průser..sledoval jsem asfalt cca 15-20 metrů před sebou..a na poslední chvíli jsem se vyhnul díře v asfaltu, na kteou jsem úplně zapomněl.. byla cca palec hluboká, jenže celkem roztáhlá..vyhnul jsem se jí celým kolem, ale dostal jsem se kvůli tomu z asfaltu do štěrku kde jsem chytl trošku smyk a uskočil mi zadek, tak jsem se z toh naštěstí dostal ale srdce mi bušilo stejně jako ráno.. ráno jsme se probouzel v náruči člověka, kterého jsem miloval..je to fakt dlouho..a nejkrásnější bylo že ona mě taky milovala..odcházel jsem od ní s tím, že s emám konečně ke komu vracet..

Zatáčka se přiblížila, byla to jedna z těch méně příjemných.. nájezd do ní byl hodně znečištěn a neviděl jsem na konec..20 metrů před nájezdem brzdím ostře, poté volněji a dávám si velký pozor na nebepečný štěrk..plus všechny díry a několikrát koriguji řízení, podchytnu lehký smyk, protože jsem příliš naklopil stroj a tak si pomůžu botou, jak později zjistím, tak jsem si ji pěkně obrousil.. Ve výjezdu a zrovna v mé stopě stáli dva důchodci, kteří mají asi mptrojku v uchu, nebo jsou hluší jak poleno.. ale mám z noch strach..kdyby mi vlítli do předního kola, tka by to nebyla prdel..apson v zatáčce jedu pomalu..jenže co se nestalo..jedna babka mi vlítla hned před kolo, takže jsem si zadriftoval a naštěstí jsem to stočil ve vteřině do trávy..jen zařvala.. tak sjem jí zamával.. Rovinka přede mnou se otevřela..byla mnohem prudší a delší..rychlost společně s tepem stoupala..prostor který vidím se zůžil na jednolitý pruh asfaltu, co leží pode mou a předemnou, rychlost byla vysoká..jenže se něco stalo, zatrnulo mi, pohled do prava-srna.

V té rychlosti jsem uvažoval dost chladně, bud budu rychlejší než ona  anic s emi enstane..nebo se střetneme a pravděpodobně to nebude dobré.. zabrzdil jsem nejostřeji jak to šlo, kotouče se musely upéct..gyma zakvílela, jenže k tomu abych se vyhnul díře v asfaltu jsm se dostal opět do štěrku, mohutný smyk nešel zastavit, život můj se nachýlil a já věděl že to ted bude bolet..vyskočil jse z kola, tda spíše jej opustil, jenže mi tam zůstala noha, hlavou jsem se praštil do asfaltu, rána, která mě omámila a vnímal jsem to jak se mi pálí celé tělo, bolest zkřížené nohy jsme ani nevnímal, celé tělo bojovalo s pohybovo energií, já nevěřil, ze mě něco zbude.. Moje smutné oči se pohly do prava, bolest je zavřela..ale viděl jsem ty srny jak několik metrů přede mnou přebíhají asfalt, to vše se stalo asi v pěti vteřinách, mezitím jsem se s kolem dostal mimo asfalt a stále zaháknutý jsem se zřítil do takové sníženiny už mi bylo všechni jendo, bolest byla obrovská a byl jsem uplně zdrogovanej, kolo vedle mě bylo až neuvěřitelně v pořádku kromě spálené gumy a upečených kotoučů..ležel jsem a vše se točilo, bál jsem s epohnout, že spadneme ještě víc pryč..zvedl jsem ruku..druhou..a vytahuji telefon z kapsy..bolí to..a moje Nokia 3410 přežila i takovou bouračku, vydechuju, divím se, že jsem vcelku.. "Nová sms" Čtu- Zlato, znamenáš pro mě moc..ale musím odjet..pryč..vrátím se za dlouho, zapomen na mě..prosím.. Už jsem neměl kam se vrátit, ona tam zůstala..Nějak jsem nesedl na kolo a odjel domů a tam hledal na čem se oběsím, našel jsem kus nějakýho provazu, dal ho do batohu a dopotácel se ke stromu..sedl si pod něj a chytl se za hlavu, a ptal se proč to všechno, nechal jsem emoce v tom batohu a..šel jsem domů a potřeboval vyležet to bolavý tělo. Pak přišel podzim a s ním i nový školní rok..a vše bylo pryč, naděje budoucnost, štěstí a taky to, že mě ještě někdy potká někdo tak skvělej..jak jsem napsal na začátku, je to už trošku dýl..

V noci jsem nemohl zamhouřit oči..prostě to nešlo..přemýšlel jsem nad tím, co jsme zníčil a nenacházel jsem pro sbe slova..jen vím, že v té chvíli jsem si přál abych se nikdy nenarodil, aby místo mě byl někdo jiný, kdo bude žít na plno, já jsem prostě hotovej kluk, stále nd nečím přemýšlím a pak jen koukám z okna a vidím, co vše je pryč..sebevražda jako čin je naprosto neomluvitelná, je to to poslední, nebo spíš to ani není..je to to nejhorší, co mohu udělat..a je jedno, že mě už nebude trápit, či těšit nic..ale co ti kolem? Ne nemohu ani uvažovat, snad jen proto že je to nejjednoduší.. Je zajímavé, několik dní zpět jsem pochopil a možná dnes se utvrdil v tom, že postavit se něčemu je možná i lepší, než nechat udusit i poslední semínko. Ale nevím..opravdu nevím, nejsme si jistý.. Jen říkám, že se člověku uleví, i když se neusmívá a touží nebýt ale ví, že život přináší jak strasti, tak cokoliv jiného.. Připadá mi, že tady často nemám co pohledávat, ale nikdy jsem nechtěl aby můj život byl naplněn tím, že jsem se věnoval něčemu, co mi není příjemné, i když je to jen sen...vždy budeme okovech konvencí našich myšlenek a našich činů..

Když jsem byl malej prcek, tak mi šlo kreslení..fakt mi to šlo..neuměl jsem portréty, to bylo jediné, co jsem prostě neměl v oku, ale jinak mě chválili..až jsem se styděl.. hrozně mě baví psát, dost lidí mě chválí, mě jen přijde, že je to spíš jejich dobrá vůle..:) Občas si připadám, že jsem na tom podobně jako želatinový dost.. jdu se projít na hřbitov a když vidím místo posledního odpočinku nás lidí, tak mě to dojme, procházím kolem a tolik myšlenek, emocí, nadějí a všeho na místě, kde nás obklopuje ticho mrtvých a těch, kteří nikdy nepromluví, jejich činy možná přežijí a s nimi i oni..a v tom si sednu na lavičku a hlava v dlani, jsem tam sám, obklopen stíny stromů a smutných lisdkých očí a uvědomím si, že nejsem tady na světě proto abych chtěl někomu ubližovat, opravdu ne, to raději at se mi už nic z mých snů nesplní a umřu sám v nějaké chatřči na konci světa a k tomu zapomenut, to mi přijde mnohem lepší, než kdybych odešel a lidi si mě spojili s tím parchantem, kterým možná jsem..já se soudit sám nemohu.

V jedné knize o humoru, klaunech a těch kteří nás baví, která se nazývá "Exkurze do tajemství grotesky" je mnoho smutných osudů lidí, mimů a umělců, kteří nás bavili, trahli nám bránici a my jsme jim byli vděčni.. Nemylsím jen Chaplina, on je ten nejslavnější, ale to neznamená, že je nejlepší.. vzpomenete si na Laurela a Hardyho? Na tu dvojku? Pochybuji že víte jak zkončili..já to také nevěděl.. Jako jedni z nejúspěšnějších filmových mágů zůstali v našich srdcích jako hvězdy..Poté co Hardy(ten větší:) zemřel, tak se jeho přítel Stan Laurel stáhl a již nikdy netočil. To je charakter. Podle mě by takové gesto dnes udělal málokdo.. Stan Laurel tím vyjádřil tak moc.. A většina planety na jejich umění postupně zapomínala..tím že se nenacházeli na titulcích novin..Ve svých 76 letech přišel čas i pro Stana, ve zprávách o jeho smrti se pře mnoho důkazů..někdo říká, že zemřel v chudobinci pro staré herce a celý jeho majetek tvořily 4 dolary, jiná zpráva hovoří, že zemřel ve svém bytě u moře, které tak miloval.. Tato smutná informace obletěla svět..a to odstartovalo obrovský kolotoč událostí..jejich filmy se znovu hrály v kinech po světě, knihy o jejich bohatém životě se prodávaly v milionech.. Na internetu jsme našel rozhovor s Laurelovou bývalou manželkou, která na něj nikdy nezapomene, a vždy když chodí dávat růži na jeho hrob, tak dá ještě jednu na hrob dalšího velikána, mylsím Bustera Keatona, je možné že jej neznáte..ale věřte mi, nebo ne, určitě vás rozesmíval..a byl slavný a nemsírně talentovaný..a jestli se na nás dívá tak mu je možná líto, že se nenajde nikdo, kdo by pečoval o to místo, kde jej při jeho poslední cestě doprovázely tisíce lidí..

Proč to tady vlastně řeším? Možná jen z rozmaru..nebo jsem fakt úplně hotovej.. nebo mi přijde nespravedlivé, že tito, kteří nevedli války a nezabíjeli své nepřátele leží zapomenuti? Přemýšlejte si v teple vašich domovů a klidu vašich životů a posudte o čem život vlastně je a o čem není.. A važte si těch, kteří vás miluji a nedají vás.. všichni nemají takové štěstí...tak vypněte ten hloupý počítač a běžte žít.

Boten Ana - Bass Hunter

Snap! - The Power

Haddaway-What is Love?

Foreigner - I Want To Know What Love Is

Foreigner - Feels like the first time

Foreigner - Cold as ice - Live