13.Červen 2007,18:50
Legendy z Dogtownu

V 70. letech žilo v Kalifornii pár kluků, kteří se neustále proháněli buď na moři nebo po ulicích na skateboardu. Každý z nich byl sice úplně jiný, ale tuhle vášeň měli společnou. Legendy z Dogtownu jsou filmem o skutečné partě kluků, která dala vzniknout novému stylu jízdy "na prkně".

Scénář k Legendám z Dogtownu napsal jeden z tehdejších hlavních hrdinů, Stacy Peralta. Není to přitom jeho první film o tzv. Z-Boys, partě mladých kluků, kteří světu přinesli nový, poněkud nebezpečný styl skateboardingu. Rozdíl mezi do té doby předváděným a jejich stylem nejlépe dokreslují scény z jejich úplně první soutěže. Zatímco jízdy jejich kolegů vypadaly spíše jako krasobruslení nebo krasojízda na kolech, Z-boys předváděli agresivní styl ne nepodobný surfování na mořských vlnách.

Jednou z věcí, které Z-Boys pomohly k jejich výkonům a podepsaly se také na jejich slávě, byly opuštěné bazény na zahradách vodomilných kaliforňanů. To léto, kdy se z obyčejných kluků staly sportovní hvězdy, bylo kvůli většímu suchu zakázáno ohromné betonové bazény napouštět. Pro partu se však staly doslova rájem, ve kterém mohli zkoušet své kreace a pořádat skateboardové dýchánky.

Jak už jsem naznačoval, Z-boys byla charakterově roztodivná banda. Zatímco ze Stacyho (John Robinson), který do týmu přibyl jako vůbec poslední, srší sportovní nadšení a smysl pro fair play, Tony Alva (Victor Rasuk) se naopak velmi rychle poddá slávě a dojmu hvězdy první velikosti, kterou z něj dělají jeho sponzoři. Třetí z party, Jay Adams (Emile Hirsch), je zase rebel každým coulem, který se prostě jen rád prohání na skatu a nenechá se svázat nějakými sponzorskými smlouvami. Ale je to právě on, kdo vymýšlí ty nejkrkolomnější kousky (např. jízda v obří skruži). Partičku doplňuje trochu nešikovný a nemocný Sid, z jehož nemoci si všichni dělají legraci, a který nakonec podlehne rakovině mozku.

Celý film je spíše hraným dokumentem, natočeným ve velmi rychlém tempu, které naprosto odpovídá tehdejšímu životnímu i sportovnímu elánu hlavních představitelů. Ostrý styl navíc podtrhuje řada rockových vypalovaček třeba od Jimiho Hendrixe nebo Davida Bowieho.

Rok: 2005
Režie: Catherine Hardwicke
Scénář: Stacy Peralta
V hlavních rolích: Emile Hirsch, Victor Rasuk, John Robinson, Michael Angarano, Heath Ledger


Tento film patří mezi mé nejoblíbenější, jednak proto, že se zde nesetkáváme s profláklými hvězdami první velikosti, kromě jedné.. a myslím, že je to neuvěřitelná sonda nejen do skateboardingu, a lidí do prkna zanícených, ale celkově do sportu, který se v 20, respektive 21. století stal z aktivity nadšenců byznys pro masy.. a když se podíváme na charaktery postav, tak vidíme, že se tolik nezměnilo... Ale sport je především nadšení, ne v výhry(možná ano), ale z účasti..
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
12.Červen 2007,23:12
Dneska je den plný kontrastů.. jako vážně.. tak nejprve Markétce je dnes 20, takže už je velká slečna, což je pozitivní, ale to druhý je, že musím o prázdninách na operaci a proč to tady píšu, jsme si to mohl nechst pro sebe..nevím je to jendo, deník se vším všudy, o pádech i vzletech.. jen ani nemám strach, no mám..jak jinak to říct.. I když strach z čeho..no jo vlastně vím.. Minulý rok jsem šel dávat krev..jako dárcovství, ale z té jehly se mi dělalo blbě ještě měsíc a už jsem tam nevkročil..bože..musím to překonat a udělat pro někoho něco.. když jsme to nikdy nedělal.. No a ta operace.. někde jsem četl, že při transplantaci Ledvin minulý rok v rusku někdo zemřel na AIDS! Teda protože ti dokroři byli asi zdrogovaní a místo nemocné ledviny odoperovali tu zdravou a naopak..teda ne že bych měl podstoupit transplantaci!!!To ne..ale i tak se bojím, že už se nikdy neprobudím a pak už vlastně bude jen velká pakárna..achjo, nikdy jsem neměl tolik smůly jako ted:( Jsem ufnukanej jak malá holka, co jí ukradli lízátko, ale mám prostě strach.. no radši jdu spát..to nás čekají ješty ty luxusní výsledky na vysokou, tak aspon někomu uvloním místo:( A JIrka ani Luky se nedostali..a Ondra to ani nezkoušel, jak říkám.. groteskní život..a prostě mám strach, že najendou tohle je konec a ta dobrá nálada mi nějak nevydrží a už nebudu nejvtipnjší kluk ve vesmíru, třeba ne a budu bavit splupacienty.. J8 jdu radši spát, jinsak to nevidím..dobrou špunti!A držte palec
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
23:05
Ted zrovna je v praze koncert Linkin park a my tam nejsme ... Škoda, velká škoda
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
11.Červen 2007,22:50

Pokud bych měl svůj žiot k něčemu přirovnat, tak se neubrátním, ale přirovnal bych jej k tomu velkému čevenému Šapito, které je domovem různých usudů, epizodek a postaviček..snad to přirovnání nezní hrubě,nebo nevděčně, to bych si nepřál, ale je to prostě tak a ne jinak.

Když jsme byl malý chlapec s blondatou hřívou a velkým úsměvem, tak jsem si připadal, jako jahodo-vanilková zmrzlina..ale to je jiná kapitola..která bude mít své msíto v tomto příběhu až o něco dále..

Večer jsem se šel projít a je neuvěřitelné kam až jsem došel..ano až ke škole..ale vůbec jsem se tam něchtěl podívat, šel jsem se pomodlit...za sebe, bráchu, za vysokou, eventuálně za budoucnost...

Jenže to bylo složitější a najednou mi ten kříž, kde jsem se pomodlil připomněl útlé mládí a veselé historky ze všech životních představení...mládí bylo spojeno s menším městečkem, dost pžízemním, a na provrch možná nudným, ale pokud jste zde zažili alepson zlomek, co já a moji kamarádi, tak nemůžeme pochybovat, že zde proudilo a proudí véce života než v tom Brně, kde žiju a které se mi tak nelíbí..

Největší zlom byl, když jsem si začal uvědomovat kolika neobvyklostí, či šíleností jsem byl zde svědkem.. lidé žijící na směny...v hospodě "U čermáků" a potom vv továrně..to byl celý život..souboj piva a měsíční minimální mzdy..a nikdy nekončících zítřků..a již uběhlých dnešků..ten zápach piva za 13 korun se táhl po hlavní ulici..opilci, kteří se vraceli ke svým rodinám..v té době jsem neviděl rozvrácená manželství, alkoholismus a potom i smrt..viděl jsem jak se soused válí před obecním úřadem a spí a lidi, kteří s ním sousedí dělají, že jej neznají..mlátil svýho kluka, co byl o dva roky starší než já.. Ten syn se jmenoval Olin, bydlel v patře pode mnou a byl to pohodář a vždycky jsme spolu hráli fotbal a já mu záviděl všechny holky, co padaly, když kolem nich prošel..jenže přišla jedna která ho dostala ke dnu, začal si hrát s drogami a v roce 2003 se oběsil, nikdy se nevzpamatoval z toho života, který mu byl souzen..Olin umřel a s ním i kus mého svědomí a vzpomínek..a naděje toho, že tu Olin bude pořád, aby mě tahal z bryndy, jak to dělával..jeho maminka byla vždycky moc hodná..když se Olin jendou rozhodl že strategicky spálí třídní knihu zadělá si perfetní podklad k tomu aby ho okolí začalo brát jako velkého průseráře, několikrát sklidil cizí pole mary-jane a šly po něm bandy jak z novýho města, tak i ze ždáru ale on s ejim jenom smál..až ho nakonec dostali..na pohřeb jsem nemohl jít..byl jsem už odstěhovaný a ve škole a nemohl jsem vidět ty zástupy plačících holek, co by se mě ptaly na jediné, ale o to horší: "Proč" Neřekl bych nic....

...Ale v bystřici byl i jeden velezvláštní manželský pár..někdo říká, že měli o kolečko méně, já říkám, že mají minimálně o dvě kolečka víc..byli pravzláštní ale hlavně proto, že se chovali a také oblékali a žili, jako královský pár..nikdy jsem je neviděl jinak, než perfektně sladěné, dáma v krásných šatech a pan manžel ve smetanovém obleku s kloboukem a dokonalým knírkem..když jsem měl štěstí, že jsem je potkal, tka jsem vždy řekl "Krásný dobrý den" a oba se uklonili..nebral jsem je jako blázny..ale jako požitkáře..ani jeden z nich si neuvědomoval zašlost obyčejného dne, jako ti, kteří je za zády pomlouvali..Hrabě s hraběnkou jak jsem jim říkal se vždy usmívali a pohybovali se s takoovu elegancí a nonšalantností, že viděli sebe jako krále s královnou a nás, kteří se kolem nich míhali, brali jako poddané..Myslím, že byli štastní a mnohem více, než ti kteří se jim smáli..a posmívali..oni jen pozdravili, posumáli se a vzdálili se, králové a jejich královny mají přece mnoho povinností..a neztrácí čas..

Můj děda mi ukázal že v každé blbosti lze vidět úžasné a ze všech hloupostí vytěžit dobrodružství..Miloval pivo a holky a svoji škodovku, sice ji nikdy nepojmenoval, ale vím, že to byla dědova láska..kromě babičky.. Jendou jsme takhle spolu jeli do Ostravy za "strécem Pavlem" no a tak mi říkal o svých zážitcích z vojny a jendou tak se smál až jsem se bál, jestli nemá infarkt, jak se smál a auto zatáčelo a děda se smál..a to bylo proto že mi říkal, že byl u pěšáků..a já ještě malej a plnej fantasie..jsem se naivně zeptal..:"Dědo, tys byl u myšáků?"...potom mi dal radu at si nekupuju motorku, ale auto, protože když bude pršet, tak na motorce s holkou nepřespím, ale to mi radil když mi bylo tak 9..ale bral jsem to dost vážně..tak bacha na déšt kluci a holky:)

Postaviček a Postav jsem poznal opravdu mnoho, ani nevím jak s emi to povedlo..některé se přišly jen ohřát, další se nai neohřály, ale někteří se přišli nejen ohřát, ale zároven si vypít šálek čaje a tito lidé se zapsali do srdce nejvíce a doufám, že i když se naše cesty zakroutí, tak nakonec se sejdeme..a životy svoje opět propojíme a vlastně co je to minulost..jjsou to naše vzpomínky? Naše svědomí? Když vzpomínám na první pusu, vánoce(hlavně stromeček), poutový řetízkáč, obejmutí, odmítnutí a smutnění, tak i na náruč milujících..na to, že by bráchovi bylo 5 a že by to byl lepší jezdec než já a holky by z něj padaly, to všecko je mi ted už jasný a taky je to pryč.. Jenom když tak přemýšlím, jestli je lepší mít alepson malou naději, že jedna svíčičika z tisíce nezhasla, jen jako symbol naděje spolu s ostatními, ale že svété do dáli, a nebo je lepší nedoufat a čekat..to je ve spojitosti se vším..moc bych si přál aby některé věci vyšli a jiné aby mne minuly, ale to stejné si přejí dalí miliardy lidí a nikdy nebudeme naprosto štastní..jen bych se ještě moc chtěl podělit o jeden fakt báječnej zážitek..když s emi líbila jedna krasavice z první třídy, tka jsem jí pořád trhal nějká kvítka, občas jsem utrhl i kvítka na sousedově zahradě, takže jsem se potom musel vyhýbat hlavním dvěřím našeho paneláku... no šel jsme za tou slečnou a tak jsme byli fakt špunti nejšpuntovanější a nejakčnější špunti kdy byli:) Seděli jsme spolu po večerníčku venku, koukali jak se lidi trmácejí s těma taškama a tak jsme se objali a šeptali si, že my takoví nebudeme..a dostla jsme první pusu..zážitek jak něco, uplně mi jela pusa..jak jsem ji chtěl pobavit ale pak jsem stichl a společně jsme se zaposlouchali do ticha, které rozprostíralo celou večerní bystřici, červánky barvily oblohu společně se západem slunce a já jsem zavřel oči a ona taky a doslova jsem cítil, jak pod námi špplouchá moře, cítil jsem tu chut, když si vždycky nakloktám..a taky jsem cítil tu atmosféru nočních uliček, světel, lásky a prázdnin..a ten oceán slyším vždy, když jsem štastný..doufám, že každý má ve svém srdci ten oceán štěstí, který zaplaví člověka úsměvem..dobrou:) 

 

 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
00:18
Je to hrozný, ale po několika pokusech usnout jsem to asi vzdal..:( Achjo..nemůžu prostě usnout..a když usnu tak se vyděšenej probudík kvůli nějaké noční můře..a to je ted pořád..co se to děje..já nevím, docházejí mi tím písmenka do slov.. NIkdy bych nepřál takové děsy ani největšímu nepříteli..

Ještě doposlechnu song, hodím do sebe banán a půjdu si stejně jako včera opět lehnout..ale stejně to nevidím líp, než že ve tři usnu už jen proto, že bude svítat, a ani bych vám nepřál zažít ty sny..to je něco tak strašnýho a strašně skutečného, že možná bude lepší, když budu trpět Insomnií, než abych usnul..když jsem byl malej tak jsem taky nemohl jednu dobu spát, ale to proto že jsem viděl nějakej hroznej horro, že Markétko?:) a všude jsem ve tmě hledal ty oběšený lidi a ty propadlý oči a to mi bylo 8..hrozně jsem se bál..občas jsem se tak bál, že i když se mi chtělo čůrat, tak jsem bud vydržel do rána(i když to zní fakt naivně..)protože strach ze tmy jsem měl velkej a nebo jsem si rozsvítil po celé cestě na toaletu a i tak jsem se tak bál, že bych ze sebe měl ted legraci.. no ale jednou..jednou jsem viděl něco, co do smrti nezapomenu...

Byl jsem o něco starší, ale svého strachu jsme se ani za mák nezbavil.. šel jsem domů a cítím ten větřík, který mě večer hladil po obličeji..foukal mi do oušek a laskal vlasy, když v tom to přišlo.. cca 10 METRŮ přede mnou byly dva stromy..byly dost blízko u sebe a je to jako by to bylo ted..něco mi našeptávalo uteč..ale okovy strachu mne nedovolily úprk..myslel jsem že je to můj konec... mezi těmi stromy se stalo něco, co nechápu do ted.. šedá postava se vyrýsovala..nedýchal jsem, oči vyvalené, z toho větříku, který se se mnou mazlil se stal dotek studené smrti, okusil jsem jak je chladná a že přijde kdykoliv..stál jsem tam asi 3 vteřiny, ale ty tři vteřiny byly tak šíleně dlouhé, že když se občas procházím v noci, tak mám pocit, že za mnou kráčí můj stín..můj ochránce, ale také ten který střeží čas mého života...a až vyprchá..tak už to nebude ochránce, ale nemilosrdný služebník smrti.. Jak říkám horror...ale stala se nám opět s Mákem..:) ještě mnohem děsivější věc..to už šlo o kejhák a do ted nás mají něktřeří za blázny..nevím jestli to můžu popsat ted..ale je to hrozně nepopsatelné, co se nám stalo..jen aspon přiblížím, co se stalo..na chatě slavíme..a Mákule je smutná, tak se spolu jdeme projít..jdeme po silnici..jsou 2 ráno..lampy ve vesnici zrovna zhasly.. tma jak na konci světa..ticho se rozprostíralo, Mákule i když je starší tak se mě křečovitě chytla za ruku..ta atmosféra neměla daleko k některým fakt hrozným filmům..tma a ticho..dojdeme po studni...povídáme si..a v tom to přijde..na silnice kde jsme stáli, tak je dost dlouhá a vedle ní se rozprostírá rozlehlá pole a louky..místo, kde jsme toho dost zažili..stojíme spolu otočeni směrem k té louce, ale spíše před tou tmou...slova plynou, jazyk se třepe zimou..

Mákule si zapaluje, ale než se kamínky o sebe zatřou a vznikne ohen, tak jsem se zaposlouchal do hlasů..nedělám si ted legraci..byly to HLASY, vzdálené, nerozeznatelné, nesrozumitelné, a hlavně dost nepodobné lidským hlasům..to bylo to nejhorší..
zaposlouchal jsem se...přišlo mi že je to uplmně samé, když Odysea vábily vražedné Harpie při cestě domů..poslouchal jsem jen okamžik, první popel spadl na silnici, čas ztratil svoji strukturu.zatavil se..tma, ticho a ty hlasy byly během jednoho nadechnutí u nás, to že se přibližovaly jsem poznal podle toho, že byly intenzivnější a ted to nebylo jen chladné pohlazené větrem..instinkt, který se u nás lovců během tisíců let tvořil mě přinutil chytnout Markétu a okamžitě utéct do chaty..

Neztrácel jsem čas, tedy spíš jsem jednal naprosto chladně, racionálně, žádné emoce, strach, tělo se naplnilo adrenalinem, smysly zbystřily a když jsem slyšel, jakou rychlostí se ty dporné zvuky přibližují, tak jsem nemyslel na nic, jen na to, že Markétka je vyděšená a že je naprosto napjatá a že ji tma nemohu nechat, i kdybych měl zaplatit životem. Vzal jsem ji za ruku, cigareta jí spadla na zem, zhasla, a oba jsme utíkali, jako nikdy dřív, necítíil jsem únavu a držel jsem se Máka, aby nezůstala za mnou, ale aby byla vedle mě...ani jendu chvíli jsme se neotočili..chata se předemnou zjevila jako poklad..vyběhli jsme a viděl jsem že Mák pláče, já jsem věděl, že kdyby jí, nebo mě, či oboum chtělo něco ublížit, tak bych porušil základní pravidlo.."Nezabiješ"

Bylo to tak surově skutečné, že jsme šli okamžitě za ostatníma do chaty a šli jsme okamžitě nahoru..dole jsme zamčeli a vzali jsme si nějaké nože a v té chvíli můj mozek pracoval tak že eliminoval strach a myšlenka na to, že bych si nikdy neopustil, kdyby se jim něco stalo..

Nahoře jsme se zamčeli v mém pokoji a poslouchali z okna..byli jsme uplně vyřízení, drželi jsme se v náručí všichni a atmosféra byla opravdu dost hrozná..strach tekl z každého, včetně mě..holky se neubránily slzám poté, co jeden kamarád poslouchal z okna a měl oči, které byly vyděšené...k smrti vyděšené...

V jedné ruce švýcarák, ne druhé sekáček na maso a jen jsem sledoval dveře..a jestli by něco otevřelo, tak by to asi bylo hrozné, ale nedovolil bych aby jim někdo ublížil, když jsem tam byl z kluků nejstarší.. Ta noc byla strašná, všichni brečeli nebo poslouchali z okna.. druhý den, když se to dozvěděli všichni "dospělí" tak jsme byli s Mákem za blázny.. Jsem moc rád, že jsem se v tu chvíli, když jsme utíkali, neotočil a doted nám nikdo nevěří... Já vím, že ten zvuk byl jak perverzní, tak děsivý a slovy nepopsatelný, že ani nechci přemýšlet, co to mohlo být..jen vím, že asi obyčejné zvíře se nepřesune za sekundu o 100 metrů, to ani formule nezvládne(Indy ano)... |Nepřeji to zažít..od té doby u sebe nosím kvalitní nůž, ale stejně vím, že čistá hlava a rozum bylo to, co umožnilo člověku zareagovat okamžitě.


Nic z toho, co jsem napsal jsem si nevymyslel..je to pravda až na ten sekáček na maso, to už si prostě nepamatuju.. dobrou, jeslti to tak můžu říct..
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
10.Červen 2007,17:54
"Trncink" zazvonil někdo.. já v pižamu(spím v jedněch plavkách..:) jdu otevřit, zbytek obyvatelů domu zařezává, nebo tu nejsou, že tatínku:)
..a kdopak to není.. Přijela teta Martina a přivezla špunty..protože si chce koupit ve Vankovce něco sexy, tak mi je tady nechá.. Špunti se tvářili klidně..ale to jen do okamžiku, než fáro jejich mámy zimizelo a byli v převaze.. oči se jim rozsvítily, zyby se vytasily a chyběla jen pověstná slina v koutku.. Skočili na mě..zaráz, jeden mě kousl do nohy, druhej s emi snažil sundat plavky, protože doufali, že získají náskok..ale jejich plán měl několik chyb..zaprvé, oba jsou to malí špunti, i když dost akční a dost blondatí na to aby mě utopili v naší říčce za druhé, každej z nich má aspon 4 slečny ve škole(školce) a znamená, že kdyby se mi ztratili oba v lese, tak po mě půjde fakt kupa lidí..
Jednoho jsem vzal do ruky a toho mensšího jsem nechal jít vedle sebe, protože se odmítal pustit jazyku mé běžecké Niky.. Rozutekli se po době a nastalo peklo..ale naštěští se za chvilku unavili, protože mi rozsrříhali nějaký maturitní otázky a když se jim odrovnaly nůžky, tak je trhali a rozkousali a celkově to byla dost drsná neplecha.. Když zkončili a odpadli, tak jsem je zlechtal a to byl pro ně konec..už se nai nevzpírali.. posadil jse je do obýváku, spustil látno, zapl dataprojektor a do notasu jim dal shreka trojku a usnul u toho s něma, tak ani netuším o čem to je.. Taková rodinná pohoda..jenom jsem měl strach, aby něco neudělali s technikou, to by mě asi někdo zabil... naštstí se jim zalíbila moje sbírka aut a vrchol všeho..moje modrý prkno u nich budilo úžas a strach, tak se o něj přetahovali a málem vysklili pár oken, ale stále v pohodě..no a šputni odjeli odpoledne a já jsme si četl knížku od Bohumila Hrabala a ten mě uplně dojal, když píše o svých kotátkách a kočičkách.. a potom o těch lidských očích, smutnejch lidskejch očích, které upírají zrak na něco  nedohlednu.. Uplně mě dojal.. nezbývá mi, než vytřít chodbu, pořádně si zaběhat a doufat že si vzpomene..ale už asi ani nenapíše..:(
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
14:20
Tenhle song si pustím jen když vím, že jsem někomu ublížil, nebo rozesmutnil osobu, která ční nad námi..odpust mi prosím..je to jen pro Tebe.. nemůžu spát ze špatného svědomí a z toho, jak jsem Ti ublížil:(

Empty spaces - what are we living for?
Abandoned places - I guess we know the score..
On and on!
Does anybody know what we are looking for?

Another hero - another mindless crime.
Behind the curtain, in the pantomime.
Hold the line!
Does anybody want to take it anymore?
The Show must go on!
The Show must go on!
Inside my heart is breaking,
My make-up may be flaking,
But my smile, still, stays on!

Whatever happens, I'll leave it all to chance.
Another heartache - another failed romance.
On and on!
Does anybody know what we are living for?
I guess i'm learning
I must be warmer now..
I'll soon be turning round the corner now.
Outside the dawn is breaking,
But inside in the dark I'm aching to be free!

The Show must go on!
The Show must go on! Yeah!
Ooh! Inside my heart is breaking!
My make-up may be flaking!
But my smile, still, stays on!
Yeah! oh oh oh

My soul is painted like the wings of butterflies,
Fairy tales of yesterday, will grow but never die,
I can fly, my friends!

The Show must go on! Yeah!
The Show must go on!
I'll face it with a grin!
I'm never giving in!
On with the show!

I'll top the bill!
I'll overkill!
I have to find the will to carry on!
On with the,
On with the show!

The Show must go on.
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
09.Červen 2007,20:34
Ona: Takze na lovu, co? ;o))
On: no, ne tak uplne, vcera sem se rozesel s mladou
Ona: to te lituju, ja se vcera taky rozesla s pritelem, vim jaky to je :-(
On: Ani me to moc nermouti, citim se ted lip
Ona: No me to dostalo hodne :-(
On: me to uz docela dlouho otravovalo..
Ona: jak se jmenujes?
On: Ales
Ona: a odkud?
On: Vinohrady
Ona: ty bastarde
ona odešla z místnosti
On: Lenko?
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
14:26
V jednom okamžiku se sen rozplynul, okolím se rozprostila šedá, zádumčivá a neprohlédnutelná mlha.. Mlha byla tak hustá, že se do ní nikdo nechtěl vkročit, rýsovaly se v ní jen obrysy postav a stromů..
dny plynuly a lidé se nezajímali o mlhu ani o to, co v ní kdy bylo uvězněno, nebo obsaženo..
mlha se rozpustila a vzala sebou i tajemství snu, ze kterého vznikla, vzala sebou i toho blázna Vincka co do ní v noci zabloudil...

...Od té doby, co se Vincek naposledy ukázal v místníhospodě, tak se mlha nikdy víc neobjevila a nikoho více
nezajímala, neděsila ani nepříváděla k úžasu.. Lidé si do konce života v té vesničce utahovali ze sebe a všichni byli moc štastní a nic je nikdy nerozesmutnilo.. 

...Jen za dlouhá léta se časy změnily..to když se Malenka chtěla v místním rybníčku utopit kvůli Pepovi ze sobotní tancovačky, jenže všichni si na tancovačce tak připili, že nebyli schopní Malence říci, kde ten rybníček je a ona všechny, kterých se ptala, kde je ten potůček kde se touží utopit, odvedla pokojně do chaloupek a do
jejich postýlek.. A ten poslední, František jí před jeho chaloupkou řekl, že museli rybník vypustit, takže jí bude stejně k ničemu...

Malenka to nevydržela a se slzou v srdci utekla navždyz vesnice, kde čas plynul jinak, než kdekoliv jinde..

Nikdy se Malenka ve vesnici neukázala, udělala dobře, Pepa z tancovačky se utopil, když ukazoval tanečnicím z vedlejší vesnice, jak umí přeplavat rybník na jeden nádech..jenže měl tak popito, že ten nádech byl jeho poslední..a když volaly
ženský o pomoc tak už bylo pozdě, protože doktor ležel s lahví pálenky v posteli.

..Někdo říká, že Malenka spadla, když přecházela hory a daleko nebyla živá duše, když volala o pomoc, ale já věřím tomu, že šla hledat své štěstí jinam..a že jej našla..a pokud ukluzla, jak se povídá, tak je trápení u konce a pochoval ji sníh a led, jako Sněhurku a zůstane krásná po věky..
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře
08.Červen 2007,15:51
Klasické cyklistice se čas od čas věnuje snad každý. Na kole ovšem můžete zažít větší zábavu než si myslíte. Cross, bicross, downhill nebo biketrial, to jsou opravdová cyklistická dobrodružství!

Cyklistika u nás
Sedněte na horské kolo a vyrazte do přírody! Obliba nesoutěžní formy MTB crossu stále roste. Koho baví jízda na horském kole a nechce na silnici riskovat srážku s autem, může vyrazit po cyklostezkách v Českém ráji, Jeseníkách, na Šumavě a všude mimo silnice a velké dopravní komunikace.
Cross a bicross
Ve své vrcholné podobě se cross jezdí jako samostatná soutěž. Často je však zařazen do extrémních soutěží, které obvykle obsahují soutěže na kole, lezecké disciplíny, orientační běh a další dovednosti pro pobyt v přírodě. Samostatných závodů s charakterem crosscountry se ročně jezdí hodně. Jedná se o vytrvalostní sportovní disciplínu, která vyžaduje speciální přípravu i výbavu. Obtížnost je dána délkou, převýšením a umístěním tratí. Velmi rychle se rozvíjí také extrémní forma jízdy v terénu s prvky akrobacie - bicross.Ten ovšem navíc vyžaduje odolnější technické vybavení a především pak dobrou přípravu v tréninku k dokonalému ovládání kola, prostorové orientaci a odvaze.
Downhill
Na kole nemusíme jezdit pouze po rovině či do kopce. Sjížděním prudkého svahu se dostáváme k další disciplíně, kterou je downhill. Tento anglický výraz se česky řekne sjezd. Označuje šílence, řítící se na horských kolech speciální konstrukce z prudkých kopců do údolí. Většina z nich tam k úžasu přihlížejících diváků skutečně dojede. V této disciplíně je extrémně namáháno nejen tělo závodníka, ale i jeho kolo. Proto má kolo vidlici s tlumením se zdvihem až 160 mm, zatímco crossové kolo používá obvykle zdvih jen 80-100 mm. Kolo má tvarem rámu posunuté těžiště, dokonalé brzdy a další úpravy.
Biketrial (cyklotrial)
V Česku dodnes užívaný název cyklotrial označuje zkoušku dovednosti na kole v překonávání překážek. Od roku 2002 se i v České republice začal pro tento sport užívat mezinárodní název biketrial. Ve Francii se můžete také setkat s názvem velotrial. Biketrial je sport, který se provozuje mimo vozovky, a to v lesích, na uzavřených plochách a nyní stále více v trialových parcích. Je to sport individuální a výsledek záleží jen a jen na jezdci samotném. Biketrial vychovává k cílevědomosti, schopnosti se soustředit, vylepšuje fyzickou kondici a motoriku těla.
Biketrialistou je každý
Amatérským biketrialistou je snad každý. Pokud jste si už někdy zkoušeli sjet z obrubníku nebo na něj vyskočil a přitom jste si nerozbili nos, pak jste již s biketrialem začali. Pokud chcete dokonale a jistě při takové jízdě kontrolovat svou rovnováhu, dráhu kola, umět číst terén, vyskočit na vyšší překážku než ti ostatní a třeba sjet prudký svah, o kterém všichni tvrdí, že se sjet nedá, pak máte v biketrialu jedinečnou příležitost. Kdo se chce tomuto sportu věnovat, musí začít výběrem vhodného kola. Jedná se o kola speciálně stavěná pro tento účel. V pravidlech soutěžního biketrialu dále najdete dělení podle věku cyklisty a dosažené výkonnostní úrovně.
 
vložil: MartinekZajicek ¤ 0 komentáře