ROLEX A TI DRUZÍ


Hodinky, nekonečné téma. Tak s tím zase dnes trochu pohneme.

Tak tedy, hodinky, to je především dokonalá hra. Měl bys vědět, že máš dvojí volbu, systém Quartz a klasiku - hodinky mechanické.

Quartz je produktem sedmdesátých/osmdesátých let a vlastně to byl jakýsi kamikadze Japonska, který zasazoval tradičním švýcarským výrobcům (ale nejen jim) tvrdé údery. Naštěstí se dokázali přeživší evropští výrobci pospojovat, vytvořili silná hodinářská uskupení a tento úder odvrátili. My jsme dnes v době, kdy hodinářský průmysl neobyčejně roste, kdy nastává velký příklon k tradici, kdy mechanická hodinařina opět něco znamená. Samozřejmě, že tito výrobci quartz produkují. Ovšem účelově, jako doplněk své (především) mechanické produkce.

Tak jak na to? No, musíš se prostě rozhodnout. Pokud máš v sobě oceány vazeb, pokud je tvá duše hluboká, pokud tvoříš vztahy, pokud miluješ přístavy, letiště, boxy pro závodní automobily, jsi nadějným i pro svět hodinek.

Quartz je v časomíře dokonalý, v cenách více než přístupný, ovšem... bez obsahu. Bez srdce, bez kotvy k minulosti. Mechanika, to je milost času, to je tvé druhé srdce, to je tvá další láska, tentokráte na levém zápěstí.

Takže - mechanika na... na čem? Máš volbu - kůže, kov. Klasické produkty žádají klasické materiály, tedy zde upřednostni kůži. Řemen musí mít sponu. Moderní produkt, spona překládací vlastně simuluje luxus nasazování hodinek s kovovým tahem. Jenže... tohle si velmi rozmysli. Klasika je řemen na běžnou páskovou sponu, a pokud hodinky odkládáš, pak i v této poloze vynikne jejich krása jen na dvoudílném rozpojovatelném řemenu.

Sportovním hodinkám sluší kovový tah. Nikoli ovšem ledajaký. Tah originální totiž designově doplňuje kompozici hodinek a tvoří s nimi tak jeden celek. Výhodou je vedle praktického nošení i životnost, která je zpravidla totožná s životností hodinek samotných. Tohle pochopitelně nelze očekávat od řemenu koženého.

A ještě odbočka - strojky. Jak jsem psal, hodinky, to je dokonalá hra. Počítej s tím, že u hodinek do sto padesáti tisíc korun ti v nich tiká takřka to samé, jako v hodinkách za třicet tisíc. ETA... to jsi nepochybně již slyšel. Ano, legendární švýcarské strojky, které do svých produktů osazují takřka všichni hodináři. Nemusíš mít ovšem obavu, ETA tikat umí.

Když se zeptáš dědy či pradědy, které hodinky považuje ze svého mládí za ikonu, nepochybně ti odpoví - "schaffhausenky". Jistě, společnost IWC je ikonou ještě i dnes. No, a představ si, že i tento gigant osazuje do svých některých (nijak levných) produktů známou ETU.

Prostě, musíš přijmout tuto hru. Koupíš si strojek ETA a podle kapsy i menší či větší legendu. Pokud však hodláš investovat nad těch sto padesát tisíc, pořídíš individuální hodinářskou práci. O tom můžeme také někdy napsat.

Tak a teď jaké hodinky - pokud to myslíš vážně, uvažuješ o hodinkách se subdialy (tedy s malými pomocnými ciferníčky) pak kvalitní hodinky pořídíš v ceně kolem třiceti tisíc korun. Tuhle cenu bych u chronografů (stopek) považoval za základní pro kvalitní produkci.

A co ta kvalita vlastně je? No, ETA je jasná. Nepraktičtější je automat s možností ručního nátahu. Pokud hodinky delší dobu nenosíš, pak je ručně natáhneš a nemusíš s nimi při snídani cvičit. O zařízeních, které ti udržují arzenál v plné pohotovosti můžeme pojednat někdy jindy. Těleso hodinek bude nepochybně v oceli, a sklíčko... sklíčko safírové, tedy tvrdé, při běžném nošení takřka nepoškrábatelné. Hodinky mají nyní zpravidla prosklené i dýnko, tak se budeš moci po večerech kochat krásou strojku... desítky let.

Jen snad ještě pár slov k materiálu - Pozlacené hodinky nesou ovoce v šapitó. Cirkus Kludský znáš, ne? Ovšem jiná liga jsou hodinky zlaté. Ty ale vyžadují patřičný věk, a hodinky platinové zase patřičné konto. Takže ocel. Ocel může být leštěná nebo kartáčovaná, pískovaná. Na lesklou ocel opatrně... u té bych akcentoval opět šapitó. Lesk totiž jen u hodinek společenských. Ovšem sportovní hodinky, stopky, tam preferuj zásadně mat - ocel kartáčovanou do matného lesku.

Ještě něco k průměru hodinek. Bohužel, takřka veškerá produkce za posledních sto let je dnes nenositelná. Diktát módy je neúprosný. Dřívě běžný pánský průměr - 33 mm působí dnes opravdu na chlapské ruce směšně. Nejde to. Je to velká škoda, ale... nejde to. Takže jaký průměr? No, sportovní hodinky, stopky pod 40 mm jsou dnes vlastně neprodejné. Například legendární hodinky od TAG Heuer, model Carrera jsou stále ještě vyráběny v mutaci s třemi subdialy bez tachometrické stupnice na průměru 39 mm... a to je vlastně málo. Důstojné průměry se dnes pohybují mezi 42 - 46 mm.

Změř obvod zápěstí. Bejčí obvod začíná u 22 cm (myslím na ruce, i když...) Nejsou ovšem výjimky s obvodem 16 cm (opět píši o obvodu zápěstí), takže hodinky se musí svým průměrem přizpůsobit ruce. Obráceně to jde hůř. Tak ne aby ses nechal unést a vypadal jsi na ulici, že sis na levačku přivařil budíka po babičce.

Dnes to bylo víceméně bez srdce... suchý pohled, ovšem potřebný. Příště napneme plachty. A možná i něco konkrétního vybereme.

Posledních několik dní jsem byl bez netu a neměl jsem moc sil psát, tak to třeba vynahradím tedka..:)

Předtím, než odjeli partáci k moři, tak jsme měli párty na rozloučení a to mi přišlo, že musí nastat u některých cirhoza jater při nejmenším. Zaprvé jjsem byl u babičky na pouti a oni si přijeli v Superbu(samozřejmě vypůjčeném) ale byli plní  ařekli mi, že beze mě slavit nebudou, tak to mě uplně potěšilo, jenže stejně by nás bylo 6 v autě a trochu hodně jsem měl bobky.. no vzhledem k tomu že konstruktéři od VW mysleli na velké nákupy, tak sjem se vlezl do kufru, jako adrenalin jak něco, nějak jsem se tam nasoukal..ani nevím jak..lukáš jel jak to prase.. přes okresku 160, v zadu jsem cejtil když akceleroval-to mě to natlačilo tak krásně do zadu do kufru a když brzdil, tak mě to přimáčklo na sedadla...jako oni semálo řezali smíchy..hej a sousedi mě viděli., když jsem zmizel v kufru a byli uplně posraní smíchy:DNo zítra dopíšu, jak to probýhalo posledně..už valím spát, dobrou:)

Nedávno byla pout u babičky, jenže v autě jsem měl dost málo místa, takže jsem nemohl vzít moc kamarádů na babiččin řízek, no tak jsme na konec nevzal nikoho ale domluvili jsme se, že za mnou přijedou.
Dopoledne otevřo oči a ihned koukám z okna a koukám na ty lány deště, které se zdají, že nikdy nezkončí...

„Smích a úsměv jsou brány, jimiž se dá do člověka propašovat mnoho dobrého.“ Christian Morngenstern

„Veselí lidé se dopouštějí více bláznovství než smutní, smutní zato větších.“ Heinrich von Kleist

Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro ty, kteří neumějí číst.(Goldoni)






Nikdy nečekej na zítřek, když máš někomu říci, že ho máž rád.(B. Ferrero)


To , co se má v budoucnu stát se velikým , rodí se z nepatrných počátků.(Publilius Syrus)







Ty první tři věty jsou obrovsky zajímavé, je toho řečeno tolik jendou jedinou větou.. a ty poslední dvě patří mezi to, co bych neřekl lépe, ani stejně.. Ale obávám se, že jsem v životě potkal lidí, kterým jsem řekl, vážím si Tě, cením si Tě, říci mám Tě rád mi trvalo, ze strachu, že nedostanu odpověd, že mluvím do prázdna..toho se bojím..a bojím se, že tou větou zraním...myslím, že není těžké to říci..ale chova se tak a myslet to vážně..Mám Tě rád..jen tři slova, ale za těmi slovy je toho ukryto mnohem více.

A o té budoucnosti v posledním citátu, tak naprosto souhlasím a jsem moc rád, že jsem to našel, snažím se tím řídit, i když je to jen taková maličkost..ted už dobrou

Jak být emo?

Pokud chceš být in, měl bys bejt emo! Proč? Protože emo teď děsně moc frčí a kdo není emo, jakoby nebyl! Vážně, móda pseudo punkerů či psedudo hiphoperů je už dávno mimo, zapomeň na styly jako je punk nebo hiphop a buď emo. Jen tak tak budeš skutečně in.

Co je to emo styl?
Ty […]

Začátek článku najdete níže...

Napsal ahoj dne 10.2. 2007, článek obsahuje 991 komentářů.
Přečtěte si více článku z kategorie Jak být... a cool a in.



Pokud chceš být in, měl bys bejt emo! Proč? Protože emo teď děsně moc frčí a kdo není emo, jakoby nebyl! Vážně, móda pseudo punkerů či psedudo hiphoperů je už dávno mimo, zapomeň na styly jako je punk nebo hiphop a buď emo. Jen tak tak budeš skutečně in.

Co je to emo styl?

Ty nevíš co je emo? Nevadí, od toho tu jsme, abychom ti to objasnili. Emo je všechno! Kdysi se sice říkalo, že všechno je techno, ale tahle doba už je dávno pryč a odvál ji vítr stejně jako výše uvedené vlny punku nebo hiphopu. V širším měřítku je emo v první řadě hudební styl. Moc dobrý hudební styl. Dost těžko se to popisuje, ale je to taková hudba, ve které jsou emoce, je hodně depresívní, zpívá se o vztazích, nenaplněných láskách, myšlenkách na sebevraždu a podobných pesimistických věcech. (Pozor: nepleť si to s gothic stylem – ten je k ničemu a hlavně není in!).



Emo má své kořeny hodně v minulosti (v době, kdy jsi ani ty nebyl/a na světě) a do jisté doby bylo součástí hardcore scény (HC). Dnes se výrazem emo titulkuje každá tvrdší hudba, do které se dávají nějaké emoce, city atp. (emo je zkratka emotional).
Jak se emo čte?

První krok, jak se stát emo spočívá v tom, že se naučíš slovo emo vyslovovat. Chápeš, jakej by to mohl být trapas, kdybys to nevěděl/a? Emo můžeš číst tak jak je napsané [emo] nebo anglicky jako [ímo]. Dobře, první krok máme za sebou, popojedem.

Víš, že: První česká kapela, která se zasloužila o propagaci ema, byla Vypsaná fixa s písní 1982? Viz část textu: “…jsem malej ímo a ty jsi princezna…”
Muzika a hudba obecně

Bylo by to na opravdu dlouhé povídání a není zde na to prostor, takže část ohledně emo hudby vezmeme pouze ve zkratce. Pokud chceš být správný emo boy či emo girl, musíš poslouchat emo hudbu. Je mnohdy těžké posoudit, co v hudbě ještě spadá do soudku emo, nicméně nic nezkazíš skupinami jako jsou My Chemical Romance, Taking Back Sunday, Fall Out Boy, PANIC! at the disco, All American Rejects. Tyhle skupiny v případě, že s emem začínáte, jakmile budete poslouchat emo dýl, zjistíte, že jsou i další mnohem lepší (mnohem víc emo) kapelky, z nichž většina sídlí na MySpace a podobných webech. Stejně tak zjistíte, že emo má spoustu subžánrů, jako je screamo (pojďmě si trochu zařvat), emocore (takové melodické hardcore, někdy hodně do popu), hardcore emo (budeme hodně hlasití a nebude nám moc rozumět) a další.



Obecně se dá emo hudba klasifikovat jako taková, ve které se střídají rytmy a tempa, chvíli se tu šeptá, chvíli zase řve. Řeší se tu různé osobní problémy popsané výše a hudba bývá mnohdy celkově depresívní neřku-li ujetá.
Emo a životní postoje

Být emo s sebou nese jisté společenské závazky a zvyklosti. Pravidlo číslo jedna je, že byste měli zapomenout na všechny ostatní. Už žádné party s přáteli, žádné navštěvování kina a pochichotávání se s kamarádkami. Jako emo se musíte ze společnosti vyčlenit, stáhnout se do své ulity, najít si ten nejtemnější kout ve svém pokoji a vycházet z něho pokud možno co nejméně. Když to budete pořádně trénovat, dříve či později se dostaví to, k čemu by měl jednou každý emař dojít - depky. Deprese prostě k emu patří a kdo nemá depky, jakoby (emař) nebyl!

Jako správný emař by ses měl/a stavět proti různým společenským nešvarům jako je nadměrné pití alkoholu nebo užívání drog. Značná část emo lidí je sxe, tedy Straight Edge, takže odmítají zásadně pití, kouření nebo sex. (i když spousta z nich tyhle věci provozuje, aby byli cool…).

Sebeubližování nebo myšlenky na sebevraždu by rovněž měly patřit k tvému dennímu chlebu. Tohle prostě emové dělají, protože jim celý svět ubližuje (určitě to znáš, že?). Nos proto vždycky při sobě pár žiletek, provaz nebo nůž, nikdy nevíš, kdy se něco z toho může hodit (tvoji rodiče určitě znají tzv. KPZ - krabičku poslední záchrany - do ní si pár těchto věcí můžeš schovat a mít je vždy při sobě, to víš, kdyby náhodou šlo do tuhého a začala odcházet deprese…)
Emo boys vs. emo girls

Bude to pro tebe možná k nevíře, ale většina emo lidiček jsou kluci! To především z důvodu, že jsou odmítáni perfektně vypadajícími holkami anebo proto, že mají malé penisy a stydí se za to a emo je způsob, jak se s tímto problémem vypořádat. Holky jsou na tom ale se svými trápeními podobně - začínají mít deprese třeba z toho, že nemají dokonalá těla, něco je u nich v nepořádku a proto je emo logickým výústěním jejich problémů. (Netvrdím, že emo holky nejsou krásné, ale už jsi někdy slyšel/a o nějaké Miss, co by byla emo?).



Nedá mi to, aby se nezastavil u problémů se sexualitou. Pokud se ti aspoň trochu zdá, že se ti líbí zástupci stejného pohlaví, dá se říci, že jsi emo. Spousta emo je totiž jako ty orientována na stejné pohlaví - i když holky většinou bývají lesbičky, kluci zase spíše bisexuálové. Jsi holka cítíš se, že tě přitahují i kluci i holky? Klid, i ty jsi samozřejmě emo. Nyní se pojďme podívat na to, jak dát najevo, že patříš k stále se zvětšující skupince emo lidiček.
Jak se česat a jak mít vlasy jako emo

Zatím tu nepadlo téměř to nejzásadnější - pokud chceš být emo, měl bys dbát na své vlasy. Právě vlasy mohou být jedním z hlavních poznávacích znaků příznivců stylu emo. To úplně nejjednoduší pravidlo, jak poznat svého emaře říká, že emař vždycky ukazuje jen jedno oko. Druhé má zakryté vlasy sčísnutými na patku. Nikdo neví, proč to tak je, obecně se traduje, že se tím snažíš ukrýt před světem nebo že to je jen prostě z nedostatku sebeúcty.



Druhou zásadní věcí v případě emo účesu je barva vlasů. Ta by měla být bez výjimky černá nebo hnědá. Jasně, jsou sice mezi náma bloďatí emaři, ale ti opravdu nejsou tak silní ve svém přesvědčení jako my ostatní! Prostě když chceš být emo, jdi do černé. Tečka. (barev na vlasy je všude spousta, takže proč se nějak zbytečně odlišovat?). (Dobře, přiznávám, emo budete i s jinýma barvama vlasů [ostře růžová, světle fialová, ledově modrá, jasně červená nebo zelená], já jen tu černou mám tak rád)
Je to nutnost pro emo boys and emo girls?

Nikde není psáno, že musíte mít dlouhé vlasy přes oko, nicméně tak budete snázeji identifikovatelní jinými emaři. V případě kluků je to tedy nutnost (ne ovšem nezbytnost). Holky mohou mít vlasy krátké i dlouhé, ovšem v každém případě by měly být doplněny nějakou čelenkou (nejlépe růžovou a nejlépe tam mohou být čelenky i dvě - čím víc čelenek, tím víc emo), případně nějakou odpovídající stuhou nebo sponou.
Emo styl, emo móda neboli emo fashion

Víš, že emo znamená v latině koupit? Takže jestli chceš být správný emař, musíš často nakupovat. Je jedno, co to bude, jde tu především o ten samotný nákupní akt. Přesně v okamžiku placení a předávání peněz té podivné osobě za kasou jsi na vrchlu ema. (Pozor: předtím, než se vrhnete na nákupy, je třeba si osvojit chození z koutů na denní světlo, viz dále). Ptáš se, co všechno si kupovat, pokud chceš být správný emo boy či emo girl? Náš malý módní průvodce ti v tomhle všem pomůže! Připraven? Jdeme na to…
Jak se oblékat jako emo boy

Jak bylo řečeno, obarvené černé vlasy, to je základ. Případně se ještě připouští velmi krátké vlasy (pokud vlasů není mnoho). Rozhodně nic nezkazíte zarostlou tváří (pokud máte co holit) - ovšem jen takovou tou po dvoudenním neholení! Na hlavu narazte čepici, tzv. che gevarovku. V uších (a jiných tělních částech) byste samozřejmě měli mít nějaký ten piercing (čím víc jich máte, tím více jste emo). Základem je pierc ve rtu, posunutý doleva či doprava. Noste uplé oblečení (kupujte si všechno o číslo menší!), všechno nejlépe černé občas ozvláštněné nějakou sytou barvou (především růžová). Rozhodně nic nezkazíte tzv. babičkovskými svetry (takové ty svetry, které jste neradi nosili jako malí), noste trička do V, zpod nich by měla vyčuhovat košile (většinou bílá). Kalhoty noste rozhodně uplé (nezapomeňtě, hiphop je out), ovšem na zadku volnější. Na ně napasujte nějaké perfektně padnoucí pásek s pyramidkami. Boty dle libosti, pravověrní emaři nosí jedině Conversky, ale nic ale nezkazíte skate botami, vanskami apod.


Jak se oblékat jako emo girl

Emo girls mají co se oblékání týče obrovské možnosti. Stylů, které emo ovlivnily je spousta. V oblečení nejsou žádná pravidla, ovšem platí že letí proužkované věci (samozřejmě opět převažuje černá), sem tam se někde mohou objevit puntíky, důležitý je patřičný temný make-up (který podtrhne vaše emo-já a dá všem najevo, že o ně nestojíte). Jako správná emo girl bys neměla zapomenout na různé doplňky, které z tebe udělají emo královnu. Jsou to především čelenky (nejlépe růžové), šály (čím delší, tím lepší) nebo různé korálky a přívěšky. Stejně tak by ti také neměly chybět piercingy (hodně populární jsou plugy do uší) a na nohách Conversky. Jinak se inspirujte světem okolo a hlavně se odlište těmi proužky. Převažující barvy by měly být černé, hnědé (khaki), tmavě zelené atp. Všechny křiklavé barvy by pak měly sloužit jako doplněk (tj. jen s čistě žlutým tričkem emo nebudete!). Inspirací budiž obrázky níže.


Oblečení pro něj i pro ni

Spousta doplňků se dá použít pro něj i pro ni. Jsou to hlavně odznáčky. Opět čím více, tím lépe. Těmi si můžete zkrášlit třeba batoh nebo tašku nebo rovnou oblečení (třeba u kluků na čepici to vypadá cool!). Jestliže nosíte brýle, jediný povolený typ jsou takové ty se silnými obroučkami, s nimiž budete vypadat opravdu intelektuálně. Dále můžete nosit nějakou tašku, k emu patří tzv. DYI žebračenky (plátěné tašky domácí výroby přes rameno), ale rozhodně nic nezkazíte nějakou kupovanou tašku (ale musí být přes rameno, batohy v emu moc nefrčí!). Tak, tím jsme probrali to, jak bys měl/a vypadat, aby jsi všem dala najevo, že jsi emo. Čti dál, abys věděl/a, kde na ty pravé emo boys and emo girls jako ty narazit!
Kde hledat emo lidi?

Člověk je sice tvor společenský, ale emo ne! Tedy občas je ale cool zajít do společnosti a ukázat, kdo je ten největší emař, že. Tady máš pár tipů na místa, kde se lidé vyznávající emo styl nejčastěji zdržují:
skate parky - pokud chceš být správný emař, tak sk8 parky sjou tím pravým místem k seznámení s dalšími emo kids
obchody s hudebninami - ovšem málokdy si tu něco koupí, mají přece internet!
v různých temných rozích a ulicích - většinou je poznáš podle toho, že kouří cigaretu a co 3 až 4 sekundy pohazují hlavou, aby si spravili vlasy padající do čela
knihovny – emo lidičky bývají často intelektuálové a rádi (a často) čtou různé manga komiksy a sledují anime
za počítačem - servery typu MySpace.com nebo VampireFreaks.com jsou plné emařů, stačí si najít jen toho nejvhodnějšího! (toho poznáte podle fotky v profilu, která by měla být focena z úhlu 37,5 stupně!)
na koncertě – koncerty jsou samozřejmě skvělým místem k potkání emařů
Emo mluva aneb jak být správným emařem na netu

Takže jelikož je třeba i v hlubokých vodách internetu dávat najevo, kdo a co je nejlepší (EMO!), je třeba si osvojit několik hlavních zásad, jimi když se budeš řídit, budeš správně emo. Začneme především tím, jak se vyjadřovat obecně. Pravidlo číslo jedna zní emoce. Ať už budeš o čemkoliv psát, nezapomeň zmínit, jak to na tebe působí, co to s tebou vnitřně dělá, jak se cítíš a zda z dané věci máš větěí či menší chuť na sebevraždu. Forma tvého sdělení by měla být pokud možno co nejvíce emo. Že nevíš, co to znamená? Tak třeba aby už jediný pohled na písmenka dával najevo, že tohle je opravdu EMOtivní text. Často používej zkratky, aby nikdo nevěděl, o čem píšeš (ale zase aby to emaři jako ty poznali!).


Určitě nic nezkazíš osvojením si tzv. leet [1337] speaku, což jsou různé zkratky typu omg (význam: “O můj bože”), wtf (význam: “Co to sakra je”), rofl (význam: “Z toho se válím smíchem pod stolem”), lol (význam: “Tak to bylo směšný”), imho (význam: “Já si myslím” [imho se dá navíc skvěle zkrátit jen na imo!]), populární české mtmmmr (význam: “Mám tě moc moc moc moc rád/a [samosebou čím víc “m”, tím víc emo]). Rovněž nesmíš zapomenout na speciální emo smajlíky! To, že máš něco rád/a vyjádříš <3 (opět čím víc,…) nebo polibek můžeš někomu poslat ?-* (Pozor! :-* je obyčejnej [čti: ne-emo] polibek, tomu se vyhni!).

Aby jsi byl na netu odlišitelný od masy tupých oveček (ne-emařů), používej na chatech a na MySpace zásadně všeříkající přezdívky typu x.suicider.x nebo třeba x.ihavenoboy.x.
Jak být emo v kostce - shrnutí výše uvedeného

Noste dlouhé vlasy zakrývající jedno oko. Mějte profil na serverech typu MySpace.com. Tam vystavte své fotky, které by měly být zásadně z úhlu 37,5 stupně. Nikdy se na fotkách nesmějte. Pokud se nefotíte z tohoto úhlu, foťte se napřímo, ale přes zrcadlo (nezapomínejte na to skrývat část svého obličeje vlasy!). Oblečení noste převážně černé, sem tam ozvláštněné nějakou sytou barvou (růžová). Jeho velikost by měla být o číslo menší než běžně nosíte (aby bylo řádně upnuté). Pokud máte možnost výběru, volte oblečení s proužky, puntíky, na nohy potom boty značky Converse (klasické AllStarky). K oblečení volte různé emo doplňky jako jsou odznáčky, šály nebo třeba čelenky. Seďte v rohu a brečte, moc se nestýkejte s lidmi, když už, tak maximálně jen s těmi z MySpace. Pokud vás někdo z nich naštve, sežeňte si žiletku a začněte přemýšlet o sebevraždě a povězte o tom všem okolo. Poslouchejte emo muziku. Buďte in, buďte emo.

Po nalezení článku na jednom britském serveru jem s epokusil jej přeložit a podělit se, protože já se zasmál dost:)

Tak jo, dnešek se podařil, ráno si sedím na erase a bagetu s marmeládou zapíjím čajem, poslouchám Jamiroquai a málem usínám, posílám tetě zprávu, že ta marmeláda je fakt moc dobrá a že příště dostane ještě větší pusu!

Potom si lehnu na chvilku do postele, protože mě dost drsně bolí záda ze 4kolky, ale uplně ležím jako nějkaý kmet!:D No nějak se dám do kupy..sbírám se a velím do sprchy, usuším si vlasy a smska, jejda, moc mě potěšila, tka popřeji pěkné chutnání a zabalím tašku na víkend-mikina, modrý kalhoty, triko s límcem, knížka, sprcháč, kapesník a notas, valím do vysočiny na oběd-mají plno-samý děti, clekem vtipný no, ale nebudu jim brát iluze, ještě předtím, než jsem dostal na radnici maturitní vysvědčení, tak jsem si tam šel tkay sednout na kofču a bylo to jako za mladých let..

Jo a ráno..ti si ještě hepím u televize a koukám na discovery civilisation a je tma dokument o tom, jak amíci shodili atomovou pumu na Hirošimu a ten pilot říká, že ho nikdy svědomí nedonutilo probdít noc..a během chvíle zabili 30 000 lidí.. no to jako mi přijde dost drsný..asi má svědomí vytřený lihem, protože jinak to nejde..

Já jsem takovej blbeček, že když něco poseru, tak nespím a tupě zírám do tmy nademnou a usilovně vymýšlím, co ještě udělat, abych to změnil, ale pak si sednu obličej mi padne do rukou a prostě je to jak v nějkaýk melodramatu..

No tak sedám na oběd do tukana, celkem namka, a pádím na bus, sedím a prosím pilota, aby mi zastavil "na rozcestí" ... "Jasný" a místo aby koukal na vozovku, tak mě sleduje očima..vystupuju a semnou nějkaá holka, kteoru jsem nikdy neviděl..no nechám ji být a vidím Jirku- dobrý den pane, tlemím se, "hej, dneska v právi jsem potkal jednoho emila, co je z brna a byl to fakt kolík, je mu kolem padesáti, ale celkem 25 let seděl různě ve vězení!:D" a celou cestu mě seznamuje o tom Emilovi z brna, co poslal policajta do háje a v 6 okrádal na ulici.. Sedneme na zastávku a připojí se k nám Káta s Lukášem a přijel i Ondra s Luckou, tak sedíme společně n sebe koukáme jako puci a Jirka s Lukem nabíjejí sklo..bože proč., říkám si v duchu.. "Ne nechci voe" říkám mu a on je nasranej jak studna.

Představení pro děti s epovedlo, ale spíš to byl jen tkaovje začátek, byl jsem za klauna a děti řvaly smíchy..fakt legrace velká, jenže jsem už hrozně utahanej, ještě jsem se projel a ted jsem zralej do postele, ani nic neříkám, ještě večer to bylo takový nějkaý smutný..všichni kolem zhulený a já si popíjel ten homodějskej juice, protože mám antibiotika, takže jsem pivko jen točil, na té otcové kalbě..no.. o nic jsme nepřišel..Dneska mě nějaký věci hrozně potěšily, to co mě naštvalo jsem dal najevo, že jsem si dal sluchátka do uší a nic jsem neříkal a asi to je sobecký, ale poslouchat, jak se dva páry hádají kvůli úplným blbostem, ale fakt blbostem..tak to radši nic neříkám..a v noci se mi zdálo, že jsem šel do Hondy a odjel na CBR600RR Fireblade a pak s ní jezdil a bylo to tak živé.. dobrou a zítra v 7:30 budíčeka klaunský háv oblékám opět..

Všechno jsem si pěkně posral, jsem fakt největší tupec..bože..jsem mohl být kdy rád, že jsem měl někoho vyjímečného, s kým jsem si mohl psát a já jsem prostě kus dementa. Ne neříkám nic, a to je dobře, pořád mám plno keců, a jak vidím, tak mě to jendou umlátí. Včera jsme byli slavit narozky s děckama ze školy, většina sexty, Mates, Ondra, Martin, Rychna, další Ondra, Martin, holky od Matesa ze třídy a teda jako legrace to ano..večer musím pomoct mámě s něčím, tak přijíždím do pubu za děckama později, ale i tak se to rozjede a některé moje historky je fakt rozveselí, takže jak říkám legrace, ale jako každej tam válí.. pak jedu domů, a v rozjezdu byl nějakej revizor-důchodce, tak říkám Matovi, že ho zdržím a at počká na další rozjezd... přijídím domů, poslouchám ještě chvíli Eminem Show a to je tak něco kolem jedné..uvažuju, že kdybych sedl s jendím kamarádem minulý rok na motorku, tak by všichni moji blízcí měli klid, ten kluk se na ní zabil. Všichni kolem mě by měli ode mě klid, jsem neuvěřitelnej blbec, fakt bych potřeboval ocelovou tyčkou přes hubu a přes ruce...to myslím naprosto vážně..většího blbce než jsem já jsem neviděl a myslím, že neuvidím..jsem fakt naivní až to není možný..bože, co jsem to udělal..ptám se, proč žiju, abych ubližoval těm co mám rád..tak to se můžu jít vycpat, proč jsem takovej blb..kterej svým jednáním jen níčí štěstí jiných. :(

Jednu krásnou letní neděli jsme seděli opět u mě na té obrovské zahradě plné květin,jejich vůní, sklenic vína a mezi tím vším byli moji přátelé-Charles, věčný milovník žen a vín samozřejmě, jak se na správného aristokrata sluší, moje krásná společnice Violet, nejlepší přítel Michel a nesmím opomenout sestry Charlote a Anette, které se staly mými novými sousedkami..společně sedíme, popíjíme víno, radujeme se ze posledních slunečních paprsků, z letního podvečera, z vzájemných úsměvů a našeho mládí, které nás, jak jsme si tehdy sentimentálně mysleli, nikdy neopustí..
...obloha byla přeplněna sněhovými mraky, které se předháněly v různých představeních a my jsme se vskutku královsky bavili z tohoto představení, Charles okouzloval dámy svými zážitky z překonávání rychlostních rekordů na solných jezerech v americe a my s Michelem jsme ho za to chtěli hodit do jezírka, jak jsme mu záviděli, že upoutal pozornost všech přítomných slečen..

"V rychlosti 200kilometrů v hodině se svět neskutečně zrychlí, ve volantu cítíte velké vibrace, jediná chybička znamená můj konec dámy"..přítomné slečny otevřely ústa údivem, ale spíše neměly daleko k tomu aby se Charlesovi vysmály.."jednou na solném jezeře Bonnenvile ve státech jsem jel se speciálním turbomotorem, v sedačce jsem cítil jeho sílu..vyrazil jsem a ta akcelerace byla níčivá, moje pneumatiky Dunlop byly zakázkově vyrobené, ale obával jsem se, že by mohly prasknout a já bych se zabil...ve třetině dráhy prošlápnu plynový pedál na podlahu..vůz vyrazí neskutečnou silou v před, monstrum mne natlačí ještě více do sedačky a celý ten stroj řve, praská, vybuchuje a k tomu hřmí jako obloha nad námi" zkončil Charles s dosti zdlouhavým popisem své hrdinné jízdy.. "Můj motor hřmí stejně jako ta obloha, co to k sakru je?" nedal se náš závodník.. Michel na to odpověděl, že s papá čekají na déšt, kvůli révě..

Zvedl jsem se a šel se podívat před dům, kde je krásný výhled na všechny sluncem a zelení zalité kopce, stromy, rezidence a opuštěná venskovská sídla.. ten rachot je obrovský.."zní trochu jako Delage, co ti trůní v garáží Charles!" pronesu hlasitěji k terase, ale nedopovím větu, protože na obloze se objevila smečka letounů, přibližovala se neskutečně rychle, byly to letouny, nic jiného..ale neveděl jsem jestli jsou to naši kamarádi, nebo obávaní němci.. ohlušující řev, když se jeden letoun pokusil přistát ale roztříštil se na milion hořících kousíčků, mne celého obklopil.. ostatní přátele přiběhli a pozorovali se mnou, co se děje na obloze..tupě jsme zírali na ten souboj pilotů se zníčeným letadlem, byl to souboj se smrtí..drželi jsme se za ruce, v objetí, jeden francouzský letoun měl prostřelené křídlo a to dost dramaticky, pilot musel neustále udržovat směr, a s poškozeným motorem to muselo být něsmírně obtížné, za letadlem nebylo nic vidět, žádné stromy, políčka vinné révy..byl tam jen kouř leteckého benzínu, během okamžiku byl konec, některá letadla přistála na hřišti několik kilometrů od nás ale jiná dopadla na zem..pilot se zasekl v kokpitu, technika neposlouchá, vypověděla službu, ty malé tečky-naše domovy se přibližují, už to nejsou obyčejné tečky, ale i přes ten kouř z letadel jeho kamarádů, z teček se rýsují postupně zvětšující barevné půdorysy, políčka, ale vše najendou ztrácí tu romantickou auru, není to cesta bomů ale poslední okamžiky člověka, co ztrácí naději, i když ta poslední, že se vše v dobré obrátí, i ve chvíli, kdy se snaží otočit letadlo a ono se stále nestočí, v tom okamžiku umřela poslední naděje, nevyřčená slova se kumlují, dala by na celý román, není čas na slzy..přijde náraz..výbuch..a lidský život je u konce..

když to vidí slečny, tak pláčou, my je oblímáme, kapesníčky s krasopisnými emblémy utíráme ty bolestné kapičky, sami stojíme jako zařezaní, neříkáme nic, ale máme strach, někdo jej dává najevo pokusem se usmát a Michel, kterého v kapse také pálí povolávací rozkaz do armády si sedne na zem a obličej mu spočine v dlaních, mlčí, ale to ticho, které nás dusí je horší než kulometná palba slov od našich milovaných.. Tento okamžik trval pouze několik minut, než jsme se dostali zpět na zem.. "sedejte do auta!" říkám chladně.."kam chceš jet?" pokřikují na mě.. "třeba někdo přežil, můžeme je vzít do nemocnice.." Violet se neubrání slzám, opře se o kapotu charlesova Benze a pláče..objímám ji a říkám, že vše bude v 
pořádku, "nebude" odtrhne se.. Charles skočí do auta a bere Michela sebou, posadím dívky do domu a přinesu nějakou skotskou, a každé naleji obrovský pohár..bez řečí jej vypijí.."my musíme" smutně říkám.. "Vratte se nám..prosím.." Vykřikla hystericky moje milovaná Violet a pak se odmlčela, stejně jako já.. Anet se bravurně chopila dívek a rozlévala další plné pohárky nápoje.."neboj" říkám.. "my vás tady nenecháme dlouho samotné" ...běžím do auta.. "pospěš se, dupni na to.. rychle..!" Charles se na mě podívá, zamračí se, a odvrátí se, v zatáčce si zapálí cigaretu, musím s ním, "jak jsou na tom?" skelným pohledem mne Michel pozoruje a nasazuje si brýle.."Drží se" nezmůžu se říci více, proud větru mi.. Dojedeme k letadlu.. Ten pohled je hrozný.. letoun, který jsme pozorovali na obloze plné mraků, byl k nepoznání..

Ohořelé, zníčené, roztrhané kousíčky křídel, trupu a pilot nikde, nebo spíš všude.."Takhle taky dopadneme!! umřeme v té pitomé válce, nebo se vrátíme jako mrzáci a co potom..kašlu na to" a kopl do kola Michel.. Charles se zdržel, nic neříkal, já také ne..on je jediný, kdo má tolik peněz, že ho armáda nepovolá..odcestuje do států a tam bude závodit a nabalovat holky v barech..ale my s Michelem půjdeme na frontu stejně jako statisíce dalších a pochybuji, že se ještě vrátíme..proč taky, nejsme ničím vyjímeční s bez nás se obejdou..takhle mi pracoval mozek, měl jsem strach, zapaluji si další cigaretu, silně vtahuji kouř do plic, otvírám kufr vozu a něm je láhev absinthu, je mi to už jedno, naklopím do sebe láhev pravého francouzského zabijáka, protočí se mi panenky, na chvilku jsem pryč, žádné letadlo, žádná válka, jen mír pláže s těmi všemi, které mám rád..ještě si dám jeden pořádný lok a předávám láhev i Michelovi, který už nic neříká a jen pozoruje Charlese, jak leští nádhernou karosérii špičkového vozu.."Ne díky" zvedne se a je mi jasné, co bude následovat.."Ty hajzle! Jakto, že sis nás všechny nekoupil" Michel se neubránil vzteku na věčného klidase Charlese.. on stále leštil vůz a flegamticky zíral na mě jak se snažím udržet Michela, aby ho neudeřil, ale nakonec mi dá pěstí i Michel, tka se chytnu za nos a krev mi potřísnila bílý límec, v tom udeří Michel Charlese a jdou proti sobě, v rychlosti si utřu nos a běžím je rozdělit..

Ti dva se do našeho odjezdu nebavili..

V den Michelova odjezdu na frontu jsem cítil hluboký neklid v srdci, probudil jsem se vedle Violet, ona ještě spala, z její tváře jsem mohl vyčíst klid, něhu a lásku, usmívala se, broskvové tvářičky zářily a já si přál zůstat s vedle ní ještě aspon měsíc..ale za týden touto dobou se rozloučíme, ale třeba se uvidíme..o Vánocích, příští rok, budeme spolu na jachtě a pojedeme do jižní ameriky..nebo se uvidíme až za delší dobu, za několik let, mé srdce bude hrát jen pro ni..ale třeba se již nikdy neuvidíme..a právě ta nejistota mě nesmírně zranovala.. přestal jsem myslet na smrt, budoucnost, válku, Paříž..byla tu jen ona..hřbetem 
ruky jsem jí hladil po zádech, po tvářích a laskal jí bříško..probudila se a šibalsky se pousmála.."jakto, že nespíte pane?:).."nějak mi to nešlo slečno..vaše přítomnost mne nesmírně těší".."takže bych od zítřka měla spát v pokoji pro hosty, aby jste se vyspal pane?" stále se usmívala.. "S tím počítejte slečno" a políbil jsem ji..  "ale ted se musíme oba obléci a rozloučit se s Michelem drahá" z hlasu se mi vytratila veškerá barva..zbledl jsem hrůzou..můj nejlepší přítel bude od ted čelit hrůzám, kulkám a nočním můrám..kdybych tak mohl jít místo něj.. aby alepson on zůstal a postaral se o moji milovanou Violet a o všechny další přátele.. Posadil jsem se na schody, obrátil do sebe nedopitou láhev burbonu, a se slzami v očích otevřel hrdlo, odložil jsem láhev, byla prázdná, před zdcadlem jsem se učesal a oholil.. mezitím přinesla Violet čaj a bagetu s máslem.."Děkuji Ti, ale já nemohu jíst, nemohu spát, nemohu cítit, srdce mi tluče o život, nechci Tě opustit, jsi mé vše, chci Tě opatrovat do našeho poslední dne, ale proč se bojím, že ten den je tam za hranicemi, za horizontem dnešků" objala mne,políbila, vlasy jí padaly do obličeje.."neboj, Ty se vrátíš a společně sporu zestárneme na venkově, budeme mít spoustu dětí a z Tebe se stane vesnický lékař a nepříliš dobrý spisovatel a budeme štastni, budeme mít totiž nejen sebe, ale štěstí v podobě těch dětí a Tvých  sladkých veršíků..a pro sebe nikdy nezemřeme, naše osudy jsou propojené a ani to největší zlo je neoddělí..věř mi..budu na Tebe čekat, budu Ti psát, budu na Tebe myslet, ale musíš být zodpovědný, nejen za mě" zklopila oči..objala mne, její hlava spočinula na mém rameni, cítil jsem jak se chvěje, plakala.. "co tím myslíš, nejen za Tebe..?" ... "budeme mít malého Jeana" slzy dopadaly na její blůzu a myslel jsem že se v nich oba utopíme.. "a proč pláčeš miláčku, vždyt je to krásné..ale proč jsi mi to neřekla dříve..?" Bála jsem se.., že já nevím..že jsme mladí.. že jsme naivní..že nebudeme mít prostředky, že..že..že.." mlčela, studnice jejích očí byly naplněny obavami..."že se nevrátíš"..oba jsme mlčeli, chytil jsem ji za ruku, polibil ji a do ucha pošeptal.."já se vrátím, nic mě nezastaví, budeš mě chránit svým usměvem a svojí láskou" ...bylo mi těžko, jako kdyby mi někdo vrazil nůž do ramene a bodal..ten strach.. zvedl jsem ji a nasedli jsme do auta..byl jsem opilý, požádal jsem Violet, aby řídila na nádraží..pokynula hlavou a přesedli jsme si..
...zařadila rychlost, přišlápla plyn a pneumatiky daly všem najevo, že dostaly zabrat..


..nádraží bylo přeplněno příběhy ´mladíků, se kterými se teprve loučily jejich maminky..lokomotivy hučely a člověk chtěl mít ještě alespon několik okamžiků ticho pro sebe a nejlepšího přítele, který jde čelit smrti.. " nejlepší příteli, uniforma Ti sluší, ale doufám, že ji co nejdříve sundáme a budeme pozorovat záapad slunce s našimi dívkami, jako minulé léto" domluvil jsem a usmál se na něj ale taky jej objal, do kufru jsem mu nechal láhev oblíbeného vína, aby 
přežil  cestu ...

Potom jsme s Violet poodstoupili a nechali jej v náručí Anet, která měla více kuráže než my všichni dohromady..a řekla nám, at jdeme přece k nim.. v tom okamžiku slyšíme burácení motoru, i přes všechen hluk lokomotiv.. přijel Charles se svojí Charlotkou... ale nezapadali sem.. Strojvůdce ohlásil nástup a každý podal Michelovi pravačku a poté jej objal, kždé slovo vyřčené v ten okamžik mohlo být váženo pytlem zlata..avšak, byla to jen slova..která měla však dodat ztracenou kuráž našemu kamarádovi, ba co víc, měa mu dodat tu odvahu, kteoru ztratil..všichni ji ztratíme, rozdíl je v tom, že někdo dříve, někdo později..

před odjezdem se před námi uklonil a my se uklonili jemu..sedl si do kupé a otevřel kufr..v něm jej snad možná potešila lahvinka vína.., usmál se na mě a pokynul mi.. když se vlak rozjel, tak jsem pozoroval jak mizí jeho stín..

..odvezli jsme Anet ke mě domů a moc toho cestou nenamluvili..po celý týden jsme toho moc nenamluvili, Charles odjel do států společně s Charlotkou.. Anet psala první dopisy Michelovi a od známých se dozvídáme o prvních padlých kamarádech..převládala v nás úzkost a smutné ideály se od Michelova odjezdu rozplynuly jako modré nebe nad námi..

..poslední večer před odjezdem jsme jeli společně s Violet a Anet k moři, pozorovali jsme ptáky jak kolem nás moc prolétávali.. , jejich hrdé brady nám značily, kdo je tu pánem. V obchodě jsem koupil poslední čokoládu, která ještě byla.. společně s dívkami jsme ji snědli na pláži..útesy po pravé ruce,mořská voda šplouchala kolem nás, vlny narážely na skaliska, rybáři na nás mávali..my ruku v ruce společně sdílíme lásku a snažíme se nemyslet na bolest..když se blíží tma, tak nastartuji motor vozidla a pomalu se blížíme domů.. už ani necítím ten šílený strach, jen obrovskou tíži na své hrudi..když pořádně přidám plyn a zařadím vyšší rychlost, tak na mé ruce spočine ruka Violet a takhle je to celou cestu, je to nádherné..krajina plyne pod koly, vítr si hraje s našimy vlasy a nakonec dojedeme v klidu domů..chvíli sedíme a Anet protrhne to ticho.."Půjdu domů, děkuji vám moc..za vše.." "Ne v žádném případě, budeš tu s námi, sama nebudeš" řekla Violet a společně se na ni pousmáli.."Prosím Anet..bude nám potěšení když budeš s námi.." "Děkuji Vám přátelé moji"..

Otevřel jsem dveře, podržel je dívkám, u jídelního stolu jsme povečeřeli těstoviny.. a byl večer..rozprostřelse přes celou oblohu, jako africký koberec v pokoji..všechny hvězdy jako by nám svítily na cestu, když jdeme z večírku domů..ale spíš jako by byly symbolem našich mrtvých kamarádů..mlčel jsem.

V noci jsem nespal, jenom jsem objímal Violet..smířil jsem se s tím, že musím odjet, už jsem se nebál, tedy ne o sebe ale o o to víc ni a o malého..


..Loučení to bylo překrásné, dostal jsem krabici karamelek a obě dívky mne objaly, poté jsem pošeptal Violetce, že ji miluji a že se brzy společně i s Michelem, kterému se daří dobře, všichni setkáme u jednoho stolu.. Políbil jsem ji a nastopil do vlaku..otevřel jsem okno a chytil ji za ruku, kterou jsem pohladil..a už se vlak rozjel..a zase mne přepadla ta tíže smrti..pouštěli jsme se..zmizel jí úsměv z tváře, aniž by řekla co to znamená, tak je to jako by najednou byl ten okamžik, kdy se smělá součastnost obrátí do pekelných muk, protože nikdo z nás neví, co nás vlastně čeká..



Válka měla na svědomí miliony životů, rozvrátila sny a naděje, nejen nás a našich bližních, ale i chlapců, můžu, dívek a žen, co bojovaly proti nám.. Violet se stala zdravotní sestrou v jednom lazaretu, kde se starala o těžce nemocné, dodávala jim potřebnou vůli k přežití, starala se o ně..cítila se potřebnou..

...ale osud nám všem napočítal stejně..Charles testoval ve státech nové vozidlo a při bychlosti nad 200 se dostal do mohutného smyku-praskla mu pneumatika..v té době snad ještě na živu byl uvězněn jako tehdy ten pilot, když padal v letadle kolmo k zemi..vozidlo hořelo, vyokooktanové palivo a to vše..než přijeli hasiči, tak se nějak dostal z vozu, celý popálený, stále usměvavý, zapálil si cigaretu a ležel tam na zemi, kdo ví, co si v ten okamžik myslel..následující tři dny umíral v hrozných bolestech v nemocnici, Charlotka to nevydržela a předávkovala se morfiem, které bylo určeho pro Charlese..bylo to ve všech novinách.. Michel se přidusil plynem, když ho léčili, když mu utekla Anet, když ho málem zabil jeden bláznivý doktor..ale napsal jsem mu at se vrátí ke mě domů, kde se o něj Violetka postará, jenže řidič usnul a narazil do nákladního vozu, Michel zemřel při cestě domů, alespon koutkem oka zahlédl rodné kopce, cítil slunce a doufal, že přežije ted už vše..když přežil největší válku všech dob, takové štěstí nemělo mnoho našich známých a snad byl na okamžik štastný..když se vracel..

Lazaret, kde pracovala Violet byl krásný středověký kostel. V mnohých dopisech mi během těch 4 let popisovala jak se splečně s pacinety procházela po těch krásných starých hřbitovech, společně s dalšími sestřičkami a pacienty vymýšleli kro všechno zde může být pochovaný, během těch dní naplnených bolestí všech kolem slýchávala osudy jiných lidí, přemýšlela, v čem je ten náš osud tragický, smutný..ale kromě odloučení nenacházela odpověd, já mezitím zabíjel, abych přežil, dusil v sobě svědomí, abych dokázal napsat líbezná slova..stalo se to, v co jsem nevěřil.. vrátil jsem se domů..přežil všechny ty bitvy, měl jsem štěstí, které jsem si nezasloužil.. vzhledem ke zpoždění pošty jsme nečekal, že by mne čekala Violet na nádraží.. tak jdu kráčím po cestě domů..koupím si noviny..a v tom i ten náš příběh 
je zmáčen krví.. palcový titulek: Velké neštěstí-německé letadlo shodilo bombu na polní lazaret..vedle článku byla fotografie toho kostela..a šel tam vidět i ten hřbitov, nikdy jsem neviděl ten lazaret kde moje láska pečovala o zraněné, ale popis tak přesně souhlasil s fotografií..zatrnulo mi..euforie z přežití vystřídal pocit nejistoty..a strachu z toho, co vlastně bude dál.

...dokud mi nepřišel dopis, abych se zůčastnil potvrzení její totožnosti, tak jsem každou vteřinu svobodného života doufal, že zrovna zkoumala pomník nějakého člověka, nebo byla pryč na procházce..pak jsem ji uviděl, nebyla si příliš podobná, jen ty hnědé oči, spálené vlasy ale byla to ona..je mrtvá..jedno, že jsem přežil..chlapeček, co porodila zemřel ale stále jsme se v dopisech drželi, i když jen slovy, ale ted už je konec.

Trvalo několik dní, vyřídil jsem vše ohledně pohřbu, a ve společnosti přátel, co se vrtáili domů jsme se s ní velkolepě rozloučili..kdyby tak byla se mnou, viděla by, jako ji milovali ostatní..v tak krásný den jsem pohřbil Violet a každý večer jí nosil růži na hřbitov, přišel jsem jí dát polibek na dobrou noc..ale ona už nebyla, žila jen v mých osobních vzpomínkách

..po několika dnech bezcílného bloudění jsem usoudil, že prostě nemohu dál..

...nasedl jsem do vozidla, do náprsní kapsy si vzal její fotografii, revolver, láhev papír a tužku.. během několika minut jsem přijel k té pláži, kde jsme společně s ní a Anet jedli tu poslední čokoládu v celém městě, díval se na její fotografii..napsal jsem na kousek papíru, že celý svůj majetek odkazuji sirotčinci v našem městě a že se
stejně nemám komu omluvit, rodiče zemřeli v Belgii, když je němci postavili před zed a postříleli jako zvěř a přátelé zemřeli na frontě, ted budu doufat, že i když budu procházet peklem, tak že ji alepson ještě jednou spatřím, nevím co bude po tom, co zmáčknu kohoutek, možná nic, možná druhý začátek,

.. rozepl jsem si límec u košile, sedl si nohama do vody, myslel na to, jaké to bylo, když jsem ji ten poslední večer hladil a natáhl jsem kohoutek pistole..vystřel roztříštil věškeré myšlenky, otevřené oči naposled pohlédly na šumějící moře, zapadající slunce a písek kolem mě..oči se zvětšovaly, toužily ještě chvíli žít a pohlédnout na šumící oceán..ale jakoby se na tom moři vznášela ona, která mne změnila, ona která ovlivnila to že jsem se na svět díval i jinak než jen očima, naučil jsem se od ní hledět lidskýma očima..

...kulka se zavrtala do mozku a pak jsem cítil jen chlad, vůni jejího parfému a potom už nic, oči vytřeštěné, ale tyhle smutné studničky byly naplněny bolestí..a ten záliv jsem už neviděl..ztatil se, utopil jsem ho...