Smutek

Okolo mě je ticho jako v kostele
ležím na opačné straně postele,                                               
ležím a co jeto spánek nevnímám
to, že jsi usnul ti v duši zazlívám.

Ráda bych usnula avšak to nejde
ty už dávno sníš, co na tom sejde?
Chtěla bych se k tobě přivinout,
bojím se že ze spánku bys mě mohl odmítnout.

Lehký dotek mého těla způsobil,
že ses ke mě zády odvrátil
v tu chvíli pohasla má kapka naděje
v duchu si říkám - nic se přece neděje

To zda mě máš rád ponechám stranou
já jen pevně věřím, že odpověď máme danou
Stále tu ležím a v duchu přemítám
otázky bez odpovědí si tu pokládám

Byla bych šťastná, za něhu a krásna slova
Říkat ti to v duchu mohu znova a znova
Slzy už dávno netečou, nostalgii nevnímám
S pocitem viny daleko od tebe usínám.
(dodatek: A přec skoro vedle sebe tě mám)