Mám krizi!
Ano, mám - ne máme.. Prostě se dostávám do stávů kdy prostě nevím co a jak dál..
Hlavně ta chyba je ve mně! Já si to zbytečně (a dá se říct nechtěně) ztěžuju! Prostě mi v hlavě zabliká poplašné světélko a já jsem jak vyměněná - bez nálady, bez úsměvu..kazím co se dá - i společné chvíle nás dvou () - což mě pekelně štve a nevím co proti sobě mám dělat. Jak se toho zbavit? Skoro pokaždé je v tom ale pohá blbá maličkost - nedůležitá. Prostě prkotina - kvůli které si bořím celý svět ! Je to slovo co řekne, nebo slovo co čekám že řekne a ono nic.. Nebo prostě něco udělá / neudělá :( Já vím, jsem blbá. Ale na druhou stanu už jsem prostě taková - jiná asi ani nebudu!
To se to všem řekne, musíš se sebou něco udělat.. Zklidnit se a nebýt taková.. Jinak stratíš někoho, kdo se jen tak lehce nenahradí.. Prima človíčka.. Mých tisícerou kousíčků v jednom celku - moje momentální bytí! Vím, že mi na něm mocinky záleží, že ho mám strašně moc ráda.. Ale někdy se sama sebe ptám zda to není jen přetvářka.. Copak čék může někoho milovat a přitom být na něj tak.. (ani nevím jak to pojmenovat)!..  Jak je vidět  - asi to možné je! Štvou mě mé změny nálad, má odtažitost, můj odměřenej tón, moje protivné chování!
Jsem prostě andílek  - s duší dábla !!!
Či snad semnou nesouhlasíte? Také mám jisté pochybnosti