Někde jsem se zapoměla!

Prvního května stálo po dlouhe době zase za dvě věci! Vlastně posledních pár dnů stojí za PRD všecko! :( Co k tomu vlastně říct? Nemám nějak ani slov.. Škola se mi bortí pod nohama - vlastně očima.. a také, také všecko kolem. Snažím se na to nemyslet, nezaobírat se tím, ale hlava si dělá sama co chce:( Sedím, koukám...a zjišťuju že už takhle sedím hodiny! Hodiny-chápete? někdo asi jo a někdo asi ne Nemůžu se zbavit toho zničujíciho pocitu samoty - té náhlé samoty.. Něco mi kolem sebe chybí a já vím, že to není něco - ale NĚKDO! A ten někdo už o mě určitě dávno neví. Chtěl to tak a já se s tím musím porvat! Vím že musím. Kéž bych se jednou probudila bez toho aby se mi o něm v noci nezdálo.. Vždyť dřív jsem sny skoro vůbec neměla, jen náhodně a teď není ráno bez toho abych ho měla ve vjedomí! To přeci není FÉR!

Přála bych si tolik věcí a ani jedna není reálně splnitelná - musel by to být zázrak a já jsem přestala na zázraky věřit! Já už nevěřím ani sama sobě! Jsem pitomá! Pitomá a blbá - měla bych se zvednou a vstát! Měla bych!

Snad to jednou dokážu - vím že už bude pozdě, ale čas je snad lék!