Tak mi dneškem končí prázdniny..

Ano, zítra nastupuju na new školu - VOŠ (obor: bankovnictví a finance).. Uvidíme, co se zítra (nádhernýho) dozvím a co mě během těch tří studijních let bude čekat. Upřímě doufám, že se s tím nějak poperu a školu zvládnu, ale nejsem žádná pečlivka a bojím se že to vzdám :-( Asi je potřeba si věřit! To bych si odedneška asi teda měla!
Prázdniny jsem si na druhou stranu docela užila.. Jen mě velice mrzí, že jsme nikde nebyli s přítelem (kromě víkendu v květnu na babičiné chatě).. Sice je pravda, že jsme se o prázdninách vídali dost často a já u něho doma byla pečená-vařená, ale společně jsme prostě nikde nebyli a to mě štvě! Ikdyž ten pocit ve mě není naštvanost (nebo neco horšího).. Ale, je to takový zvláštní pocit spjatý s lítostí... Vím, že to nevyšlo, neboť nebylo kdy.. nenarvali bychom se do žádného termínu, který by vyhovoval a ve kterém by šlo něco podniknout.. Cokoli - výlet, stanování, jaká koliv spontální akce - třeba i ze dne na den - na tom už nesejde, to by bylo fuk.. Ale co nadělám, prázky jsou fuč.. Třeba když to vyjde, tak si to vynahradíme za rok! A nebo taky ne - kdo ví! Kdoví, co přijde - co bude!

Jináč jsem dneska absolutně šťastná! Konečně po 3 měsících intenzivního dohadování s mamčiným známým vyšel výlet do Jižních čech po autobazarech a při zpáteční cestě jsem se vezla ve svém novém vozítku! S přispěním babičky, mamky a mých fondů jsem okolo 40táců pořídila ojetýho Oplíka Corsu z Veselí n./ Lužnicí. Známej na tom musí ještě pár detailků vyšperkovat, ale tak nanejvíš do měsíce my bude před barákem stát "mé" auto! Jak to nádherně zní! Jsem první řidič v naší rodině .. Táta ani máma si řidičák nikdy neudělali a tak je veškeré vození na mě..
NO -budu končit a ještě chvíli si užívat ten slatsný pocit vlastnění auta.. a pak..dobrou