Postel

Ležím a kdo je vedle mě nevnímám

chci jen usnout tak tě v duchu proklínám

jsi to ty, nebo on?

kdo je ty? a kdo je můj zvon?

zvon v srdci, kapka naděje

na lásce už asi nesejde..

Ležím a však prázdná je postel má

komu je jeho cesta neznámá?

usínat sama nebo usínat ve dvou

odpověď nechám nevyřčenou

komu svůj zvon mám dát

komu jeho lásku si brát?

- tak trochu nic neříkající..je to plný metafor, které stejnak nelze pochopit