NMMetyn

  René, když uslyšel své jméno, pocítil sucho v ústech a pak taky studený pot. Léta pobytu jej naučila, že výlety k tabuli u tohoto kantora přinášejí vždy újmy. Vstal a cítil se jako ve snu, z něhož se má co nevidět vzbudit. Když stanul před třídou-kopou znuděných týpků, co pro ně bylo jakékoli zkoušení vítaným osvěžením, jinak nudné hodiny, došly mu okamžitě dvě věci. Nejprve si uvědomil, že nespí a že se jen tak nevzbudí a taky to, že se už nyní smáli. Kantor jej už před třemi minutami oslovil, zda něco ví o výpočtu tahu. Ale protože si toho snící René nevšiml, musel kantor zopakovat svůj dotaz znovu. Neodpustil si satirický přídavek, díky němuž zvedl hladinu veselí.

  René se při zaslechnutí požadavku rozmýšlel a tak do něj opět kantor Duda zaryl jízlivou větou, jejíž znění aktivovalo bránice těch nejubožejších existencí třídy. Se smutkem René shledal, že je jich většina a tak si povzdechl a jal se křídy. Duda byl nyní více klidnější. Netušil, kdo to po něm pálil a ani moc nevěřil variantě, že by tento povaleč měl chuť na sebe upozorňovat. Ale právě proto, že byl povaleč a jeho známky podle toho vypadaly, existovala možnost že třídu odloudí od klukovin typu flusačka. Nemýlil se, třída se nyní bavila "číslem" Reného. Někteří, jako třeba Štefan či Sandwich se smáli zvlášť nahlas... René se cítil jako kdyby stál před popravčí četou a učitel byl seržant, co stanoví čas výstřelu. Kromě toho ale věděl dost dobře, že důvod jeho vyvolání není jen za účelem pobavit tuhle sebranku, ale získat lepší známku, nebo aspoň dojem-obojí mu pootvíralo cestu do dalšího ročníku, která by se neochotou něco zkusit přibouchla a možná že i scvakla něco prstů... Proto tedy na Dudovu otázku udělal něco, co považoval za pokývnutí hlavou, ač to zbytku tak určité nepřišlo. Že to však Duda pochopil, začal ditkovat znění příkladu. René vzal špalíček křídy, těžce si povzechl a pustil se do boje.

  Tou dobou se Svačina s Nepustem oddávali každý páté cigaretě. Leželi při tom u řeky v nízké trávě. Nepust byl ve stavu, kdy by ho pochcal i pes. Svačina vnímal o něco víc, ale nedošlo mu, že v jednom takovém psím místečku leží. Konverzace zmizela před dvaceti minutami, ale je to příliš netrápilo. Bylo jasné, že dělat cokoli, je pro ně lepší, než trávit tento čas školou. A tak oba koukali na bílé mráčky v modré obloze a osudy jiných měli na háku. 

  René se postupně uvolnil. Tlak třídy a kantora jej čím dál tím méně překvapoval až jej uvrhl do stavu, kdy se cítil tak zbitý, že už ho další rány nebolely. Dostat se do takové duševní roviny bylo jeho cílem. A to, že ji dosáhl, přestínilo mírně i fakt, že příklad mu nevycházel. Duda výsledek rychle zhodnotil a zatvářil se, jako kdyby ucítil výkaly. Pár lidí to rozesmálo, to byli totiž ti jedinci, kteří vskutku vzali pero či tužku a dali se do práce. Ti už znali místo, kde se René dopustil omylu. Ti také na vyzvání zvedali ruce. A chvilky, kdy si Duda přestal Reného všímat aby někoho vybral, poradil Kratohůlka Renému, kde chybil. René bez vyzvání učitele umazal vše až po inkriminované místo a rychle přepočítával do nového výsledku. Duda, vida novou mízu "povalečovu" utnul snahu jednoho z hochů a pozoroval Reného úsilí. 

  Výsledek dostal dvojitou čáru hned po dopsání posledního čísla, teprve potom se René napřímil na důkaz, že je hotov. Duda se měkce usmál a zakroutil hlavou. "Za snahu ti dám čtyřku, běž, nebo si to rozmyslím". René odcházel do lavice s pocitem dobře vykonané práce, třebaže ostatní ten pocit neměli. Duda vyvolal jednoho ze školometů a pak zavonilo...