NMMetyn

  Simonce tou dobou zazvonil domovní zvonek. Dole přešlapoval Ivo Brázda. V ruce kytici růží. Bílých, které Simonka, zvyklá na studené projevy lásky, přijme jako dar darů. V duchu se mu přehrávalo, jak jí z nich změknou kolena a on si splní něco ze svých snů. Simonka vyhlédla z okna a při úsměvu úspěšně zakryla nechuť, s jakou Iva přijímala. Byl ale hodnej a slušnej, tak jí to aspoň říkala maminka. "A má prachy", dodala...

  Ivo své přednosti nehledal v tučnosti konta. Myslel si, že jedině jeho šarm je důvodem, proč mu Simonka dává najevo sympatie. A právě když odemykala Simonka domovní dveře, aby po schodech přivítala přítele, objevil se za rohem Štefan s Reném. Líce Iva Brázdy zbledly jako jeho růže. Štefanovi začala situace být čím dál tím jasnější. Znal tohoto amanta dost dobře. Pokoušel se neúspěšně o Hanu a jako každý zoufalec se s ní začal přátelit. Když si všiml růží a černých vlasů Simony, došlo mu, že tento maník jej připravil o odpolední plány. Prošel kolem nich společně s Reném a oba s úsměvem pozdravil. 

  Simona při pozdravu nabyla barvy jí darované růže. Štefan se jí líbil vždy a vždy k němu měla slabost. René pro ní byl jen někdo, koho zná, ale Štefan ji už několikrát mile překvapil. Nyní tu byl a tvářil se, že sem vůbec neměl cestu. Tvářil se, jako by jen procházel a to ji vzalo barvy nejvíc. Když zmizeli, podívala se prázdným zrakem do Ivových očí. Spatřila tam dychtivost a něhu, ale bylo to pro ní totéž, jako když otevře popelnici. Povzdychla si a políbila jej. Ivo Brázda se v duchu zaradoval... "Dala mi přednost před Štefanem... ženský někdy nejsou tak těžký".

  Štefan s Reném šli dál. René mlčky s úsměvem na tváři, Štefan zamyšlen a taky mlčky. "Viděls toho tatara?" Prolomil ticho René. Štefan kývl hlavou. "Nemohl jsem nic, znám Hanu a ta je lepší, než ta rašple Simona. A navíc, to trdlo by to nepřežilo a určitě by šlo Hanču navštívit. Ty růže jmenovku neměly...". Tomu se oba hlasitě zasmáli. "Ale za jakou teď?" René myslel na domov. "Být tebou, skočím za Hankou a omluvím se". Štefan se usmál a pokývl hlavou. "Máš pravdu. Tuhle kost si musím hlídat...". 

  Hana tou dobou nemeškala. Sex jí přirozeně scházel po těžkém dni ve škole a měla náladu své touhy ukojit. Se svými vnadami nebylo třeba onanie. Smečka nápadníků byla tak široká a rozmanitá, že se při prohlížení čísel v mobilu cítila jako při výběru zboží. Štefan do smečky patřil rovněž, ač jemu jedinému pověsila na nos báchorku o své nehynoucí lásce. S chutí se jí zříkala a po aktu ji opět nasadila. Kdo se s tím nechtěl smířit, byl ze smečky vyřazen a na jeho místo vzniklo výběrové řízení.... Život krásky je někdy tak vzrušující... Jí samotné to ani nepřišlo divné. Tento koloběh pro ni byl normální. A proto vytočila číslo na Davida. David jí mobil nezvedal. Dlouho čekala a poslouchala ton, co jí začal lézt na nervy. V tom se ozval zvonek u domovních dveří. Vztekle típla hovor a šla otevřít.