31.Květen 2010


  Po škole je nejlepší část dne. Prvních dvacet minut je ve znamení opojení. René o tento pocit rychle přišel a stačilo celkem málo. Štefan, který jediný měl dost THC, se s přáteli rychle rozloučil, aniž by se s nimi zastavil za garážemi na "prda". A tak tam stál se Sandwichem sám a řeč vázla. Stáli tam, protože už neměli toho dne do čeho píchnout a taky protože doufali, že se přece jen někdo zastaví. Jenže všichni toho dne asi někam spěchali a tak se po zmíněných dvaceti minutách rozloučili se špatnou náladou a stejným problémem...

  René se teď loudal líným tempem k domovu a celý svět mu připadal smutný, černobílý. Apatie, která zavládla v jeho duši narazila na poměrně čistý mozek a tato kombinace způsobovala Renému deprese. Nebylo to tak vždy. Ještě když byl malý a ještě když chodil na základku, svedl se René obejít i bez nějakých prdů. Nyní ale, když poznal Štefana, Sandwiche a Nože, cítil nesmírnou bídu nad bídným světem a bídným životem. Drogy tohle svedou lépe když nejsou, než když jsou a tak byl René naložen prachbídnou náladou. Co chvíli se ptal sám sebe, co teď? A ani jednou si nedokázal tuto otázku zodpovědět. Jeho nohy ho nesly, jako by ani nebyly součástí těla.... Souhrný popis pro abstinenci a znamení, že není něco v pořádku...

  Úplný opak nálady zažíval nyní Štefan. Po dvou sklech byl ve skvělé náladě a míříce k vilce jeho přítelkyně Hany si vesele pískal. Dům Hany byl v řadě domů, které by si jako z oka vypadly. Byla to seriově vystavená čtvrť boháčů. Stejná plastová okna několikasté generace. Stejné názory na život. Stejné řeči, když se náhodou k večeru potkali. Stejné značky aut. Svět na vyšší noze, na níž se málokdo vyšplhá. Štefan je ale nesoudil. Byli mu ukradení do jednoho, až na jednu vilku, před níž zastavil svůj krok a prstem rozezněl ohlašovací melodii pro obyvatele jedné z luxusních kukaní. A protože byl zvonek hlasitý a protože i sousedé si nechali naistalovat stejné zvonky, vyhlédli i titéž sousedé, aby se přesvědčili, zda to není pro ně. A i když to pro ně nebylo, dál pozorovali tu podezřelou návštěvu u sousedů. Mohli vidět, jak se vysoká postava Štefana dostává přes pískovou cestičku k hlavním dveřím. 

  Bylo jim jasné, že sličná dcerka pana Horáka je sama doma a že tedy budou mít záminku k hovoru, která jim zlepšila náladu... Tedy pokud to byla žena. Muž-soused, přijal tohoto "zvrhlíka" s nelíčenou nechutí, protože dobře věděli, co se asi bude v domě Horákovic dít. Při pohledu na osmsetkrát shlédnutou manželku se jim asi nebylo proč divit. Záletníci byli v této čtvrti v každém druhém domě a v každém prvním workoholici. Hana přišla Štefanovi otevřít v maximálně zkrácených šortkách, bosa a ve vytahaném značkovém triku. "Tys zase hulil?" Štefan se provinile usmíval a bylo vidět, že by se muselo ještě mnoho říci, aby mu byl úsměv sundán. "Ale jen kvůli tobě, miláčku, abych se na tebe nevrhl hned ve dveřích". Hana se zamračila a bylo vidět, že o něčem přemýšlí. "Neříkala jsem ti, že sem nemáš chodit zkouřenej?" Štefan se dál usmíval. "Já jsem měl dnes zkoušení v matice a dostal jsem dvojku, tak jsem to s kamarády trošku oslavil". Hana se kysele usmála a hned se zase zamračila. "Tohle je už po třetí. Třikrát před tím, jsem tě prosila, abys mi sem v tomhle stavu nelez a ty...? Zkouříš se jak indián". Teď už byla vážně rozladěná a to by poznal skoro každý. Tedy až na Štefan. Dvě skla v jeho hlavě umrtvila racionální myšlení na tolik, že ji začal s úsměvem hladit zadku. Možná, že kdyby nepřeskočil záda, tak se byl spasil. Toto gesto jeho přítelkyni, která si kromě sexu chtěla i rozumně popovídat, natolik rozčílilo, že se s výrazem nechuti odtáhla a strčila ho přes práh. "Myslím, že bude lepší, když půjdeš, rozmysli si, co je pro tebe důležitější". Štefan otevřel pusu, že něco řekne,ale než se tak stalo, stály před ním už jen zavřené dveře domu číslo 1320.

  

autor NMMetyn

0 Komentáře:

Přidej komentář

<< Domů