NMMetyn

15.září, pondělí

Nevím co se to se mnou děje, ale už si nedokážu sednout sem a něco nenapsat, je to něco jako fet, asi jsem na fetu, pokud nevidím blikající kurzor (on nebliká, ale mám velkej sklon k dramatičnosti) tak se nudím a nevím kam zabrousit. Píšu pořád a pořád mám nejasnou představu o konečných výsledcích své píle, nejsem ani z půli vtipnej jak bych chtěl a děsím se představy, až si to budou číst lidi, kteří tomu rozuměj a podrobí mě patřičné kritice...Děsím?... Fakt?....Nebojím se, že by si to přečetl někdo z mých kámošů, protože ty čtení nebaví, ale mám vážný a celkem duchaplný podezření že v mým případě by učinili výjimku. 

Dnes jsem zůstal zase doma, vábení školy a brzkýho vstávání zůstalo nevyslyšeno. Místo toho jsem se líně válel v posteli bezmála do desíti. Pak se klasicky probudily spící výčitky svědomí, kterýma se trýzním sám, matce je to jedno, nejradši by byla, kdybych už někde makal a neparazitoval na jejím "dobrodiní". No ale důvod mýho setrvání doma jsem musel sám před sebou najít, nějak si to sám před sebou omluvit, nevím kdo mě naučil pocitu zodpovědnosti, ale tyhle škody se nesmazatelně zapsaly a jejich podoba je i přesto ještě pořád v plenkách až hybridní. Tentokrát jsem setrval doma díky razítku, který jsem si měl domluvit už v pátek, třídní za dlouholetost své práce zjistil, že omluvenky bez razítka obvodních lékařek nejsou platnými, nevím kdy přesně k této skutečnosti došel, ale došel. Došlo k ní i ministerstvo školství, tuším, a tak naložilo na bedra lidí "těžce nemocných" jako já nepříjemnou cestu, kterou další vychcané ministerstvo zpoplatnilo.

A tak jsem v krásném dni plném dešťových kapek a bledé oblohy, vyjel do 2 km vzdáleného Dubu nad Moravou, kde má obvodní sídlí. Jelo se skvěle, do očí mi foukal vítr sešitej kapičkama vody, takže jsem za pár minut cesty necítil úžasně spalující pocit chladu na lících. Čekárna plná řevu miminka, aneb co dokáže malý tělíčko, v růžových dupačkách, udělat s vašima ušima. Opět se přihlásily otázky typu-proč jsem ještě nepřešel k dospěláckýmu dr.? Odpověď zatím v jednání. 

Bez nějakých větších keců jsem získal to, pro co jsem si přišel, částečná odpověď.... Razítko uklidní třídního a celej systém do doby, než se mi zase nebude chtít do školy. Razítko ale tenhle pocit skvěle zlegalizuje, s razítkem na omluvňáku je každej hrdina......No a teprve teď cítím něco, jako nemoc, tak moc jsem si na tom zakládal coby svým alibi, až mě v tom krku fakt škrábe a hlas duní, jako kdybych mluvil skrz rezavou rouru středního průměru. Ale jelikož je můj pocit zodpovědnosti už jednou na světě, bude to právě on, kdo povede mé kroky na zítřejší bus a ty další věci, kterým jsem se tři pracovní (školní) úspěšně vyhýbal a ani trošku mi nic z toho nechybělo.