NMMetyn

úterý 26.srpna. 2008

Nevím co mě dnes ráno vzbudilo, asi palčivej tlak v oblasti močovýho měchýře, a krev v oblasti rozkroku. Je to lepší než jakejkoli budíček. Odkládáte to jak jde, ale stejně je to předem prohranej boj. Pak nad hajzlem pocit podobnej orgasmu a snad díky tomu si uvědomím, že je tady další novej den. 

Snídaně je otázkou improvizace, matka od jisté doby chleby nemaže a tak musím donutit mozek a žaludek ke konzumaci něčeho, co by alespoň vzdáleně připomínalo snídani. O níž mimochodem nemám nějakou valnou představu. Narvat do sebe něco nejde, snaha je umocněna časem, ručičky ukazují 10:28 a oběd za chvíli zaklepe na trávicí trakt. Hlad se dostaví, o to strach nemám. U sebe ne.

Pohled do zrcadla nabízí klasiku, je to zklamání, každej den čekám něco lepšího, ale každej den je to právě naopak. Dnes navíc škrábou vousy, včera jsem se nemyl, nebyl čas. A tak napustím do umyvadla trochu teplé vody, opláchnu líce, cítím ten teplej pocit po tváři, jak se kapičky vody zastavují na stoncích vousů. A nanesu pěnu neutrální chuti, jemně to pleská, něco mi to připomíná. Vemu strojek a trpělivě stírám pěnu z huby. Nesnáším holení, nechávám to vždycky na poslední chvíli, pak vypadám jak smeták Joe. Navíc mi vousy rostou hrozně rychle, během dne mám zase strniště a den ode dne hrubší. Dokud samozřejmě nezahrozí holicí strojek, či snad zájem nějaké ženské. 

Oholenou hubu, plnou rudých jizviček, tekoucích jak Morava opláchnu holicí vodou sladké, agresivní vůně. Pálí to jak čert. Ale stejně to na tom všem mám nejradši. Je taková krásně zelená, skoro jak fefrmintka, ještě jsem ji nechutnal, tak nevím jestli i tak chutná. 

Pak klasika, zapnutí kompu, tím začíná jeho odpolednonoční směna, možná i ranní. Letmej pohled do kalendáře přinese zděšení. Kurvoval bych, 26.srpen znamená, že za pár dní, tenhle na oko sladkej život skončí. Zase zkurvená škola a zkurvený ksichty pár lidí, zkurvený kecy a město plný výrostků s taškama div ne na prdeli. Dnes jsou ještě prázdniny, co má být zítra je přece tak daleko, lepší na to nemyslet a nechat to dalšímu dni. 

Net dnes neblbne, beru to jako automatiku, neumím si toho vážit, stejně si nejvíc vážím toho, co sám nemám. Je to smutný, ale je to tak. Přihlášení na libko a brnění někde uvnitř, jestli nějakou slečnu zaujaly moje rádoby vtipný kecy tak moc, aby nezanechala nějakej ten vzkázek duchaplnýho obsahu s duchaplnýma fotama v profilu. Touha po duchaplnosti je perverzní, aspoň u mě ano.

Jenže dnes nikdo nic, každej na mě sere, nedivím se, patří mi to, nikdo mi nemá proč psát, ale stejně se zase zítra budu třást na to, jestli se nějaká najde a zanechá pár zajímavých dojmů v podobě vzkazu. Nejsem naivní, ale jsem snílek, asi je to totéž. Na lidech je to stejný, na můj profil se koukala bývalá nenaplněná láska, jsem rád že bývalá, a jsem rád, že jen dívala.

Fortuna se dnes nepředvedla, sázkařský titket by mi mohl pomrdat Carling Cup nebo dohrávky severských lig. Můžete zkusit dát Spartu, na svým webu kecaj o důležitosti první branky a maj pocit, že výhra 4:1 v Budějovicích jim zažehla střelecký prach. Podle mě budou rádi, když se dostanou na velký vápno. O čem kecaj Artmedia s Krakowem to nevím, ale protože Artmedia hostí Juventus a Krakow Barcu, radši držej držej tlamy a oba budou rádi za remízu, která je tak či tak, vysype z kola ven. Dnes nevsázím a mám, narozdíl od včerejška pocit, že dělám dobře. 

Přemýšlím, co k tomu dodat a shledávám další nápady neproduktivními. Blbý kecy nechám jiným, dnes už toho ostatně bylo dost.

Papapapa, můj DENNÍČKU, Tvůj Míša