NMMetyn

3.listopadu, pondělí

Opět po delší době zahnán nudou večera k příspěvku na blog. Své literární pokusy shledávám čím dál tím častěji za zbytečné. Zvlášť, když se po mě pak spolužáci koukají jak po idiotovi. Chápu je, jsem zalezlej  vzadu, konverzace se straním, takovej jezevec, ale naštěstí nikoho nebere touha si se mnou prohodit pár slov a jelikož já opačným směrem nejsem taktéž dvakrát aktivní, panuje z obou stran spokojenost. Rozhodně taky nedělám nic, co by mi přibíralo na popularitě, vtipnou hlášku možná tak jednou za půl roku, mizerná docházka s ještě mizernějšími omluvami, snad jen dík benevolenci třídního nemám ještě ani jednu neomluvenou hodinu. Třeba dnes jsem systematicky zaspal, což ponechal třídní bez povšimnutí. Samosebou že tohle kolegy, kteří si nad absencí myjí ruce nenechá lhostejnými a tak se zvolna stávám v kolektivu mírně neoblíben, víceméně ignorován. Nebylo by na škody, kdyby to přečetli, přemýšlím, jestli jde v mém kolektivu jít z mého pohledu níž.....

Jinak tu máme listopad, nebýt ale kalendáře, nevšiml bych si toho. Na babí léto jsme marně čekali v září. Přišel říjen a opět jsme zůstali jen při čekání. To co nestihlo tedy v říjnu a v září, bohatě nám vynahrazuje začátkem listopadu, u něhož se nestává tak často, že by byl vlídný. Nevím jak dlouho se zde zdrží, ale doufám jen, že si dá na čas, byť nemám nějaké venkovní aktivity v plánu. Jen brzký západ slunce je poslem blížící se zimy. Dnes jsem v autobuse sdílel sám se sebou úchvatný západ slunce a litoval, že nemám foťák. Před západem slunce se kde co promění v nepřeberný pramen nápadů na zvěčnění. Všechno hází červenožlutý stíny, vzduch je najednou vážnější i přes tu spoustu smogu. Všechny věci mají úplně jiný, živý barvy, vše je potaženo pavučinou světla, to světlo ale slábne, až se ztratí docela. Čas ztrácí hodnotu a smysl, aspoň do té chvíle, než mě to celý přestane fascinovat. Na západě města vystupují nevýrazný paneláky v bezvýrazný a černý krychle, světla pouličního osvětlení vypadají úplně jinak, v řadě za sebou působí inspirativně. Odlesky smutných a unavených paprsků se koupou v kalužích vedle autobusu co v něm sedím.... Jenže na tohle nemá nikdo čas, každej se zabývá svou únavou, lidé na ulici koukají co nejdřív skončit doma u televize, nikoho nějakej západ slunce nedojímá, natož aby je zajímal.... Ale.... jsem vlastně blázen, že se zrovna nad tímhle pozastavuju, že ?

...