NMMetyn

Chlápek v modročervené bundě Adidas stojí tak, aby ty pruhy na ramenou byly z každý světový strany vidět. Jako opora mu slouží masivní pletivo. Jednou nohou pevně na zemi, druhou, pokrčenou v koleni snímá dění na zeleným trávíku před ním. Cejtí se jako král světa, každej jeho pokyn probíhá celým sportovním areálem. Nechá si říkat Odstrčilík, je to hlavní boss dubskýho fotbalu, příčina všech hádek a výsledků v Dubu nad Moravou. Ruky založený do sebe, vychutnává pocit důležitosti a vlastní nezbytnosti. Dub hraje s Haňovicema, prohrává 1:3, když v první půli spálí kdeco, dvakrát jeho snahu zastaví břevno, několikrát musí goalkeeper hostů až za pletivo. Dub právě zažívá klasickej útlum, po kontaktní brance na 1:3 přestává hrát, jako by jedna vstřelená branka ku třem, měla být důvod ke spokojenosti. Na tríbuně kybicují staří známí, trojice rádoby vtipnejch šamponů baví dvojici slečen, z nichž o jedné se dá s trochou fantazie tvrdit, že je pěkná. Jejich kecy jsou o jednom a tom samým ale ostatní to neomrzelo, včetně nich třech. Jinak jsou na tribuně na teplé dece usazeny maminy pár hráčů z řad domácích. Smějí se vtipům těch třech tak moc, až to začíná smrdět perverzí. Na hřišti zatím Dub začíná získávat převahu, chvilku útlumu Haňovice nevyužily a tak se jejich jedenáctka kouká činit ve svým vlastním, pokutovým územím. Dub je okatě lepší, ještě víc má okatě smůlu. Stav 2:3 přinese vlastní branka, obránci Haňovic zažívají středověk, Dub buší jak může, ale v koncovce působí vtipně.  

Spasí ho až penalta, o jejíž regulérnosti nepochybují ani hosté. Míč zamíří přesně do opačné strany, než skončí brankář. Koncovka zápasu je drtivá. Čtvrtá branka odstartuje všeobecnou vlnu veselí, který sem až tak často dorost nenosí. Výsledek 4:3 přesvědčí chlápka, opřenýho o pletivo o jeho vlastní nenahraditelnosti a vyjímečnosti. Raduje se kdo může a je z Dubu, pan starosta se krotí, ale úsměv na tváři zračí, jak velký má s tím problémy. Když scházím z tribuny, jdouc směrem do hospody, spatřím bábu zachovalýho věku, jak hodí salto přes řídítka, je asi pod párou anebo si dnes nevzala prášky. Butra je kretén, ví to o něm každej, každej, krom jeho samotnýho. Hraje si na velkýho manažera, sám si bere zásluhy na ataku předních pozic mužskýho áčka v 1.B třídě. Je chudák a ubožák, jen nevím, co víc vůbec je. Vypadá jak postiženej trpaslík bez postižení, nosí koženou bundu černý barvy, protože takový bundy nosej jen manažeři. Jeho slabinou jsou ženský, drtivou látkou v jeho mozku je testosteron. Přemýšlet a vůbec myslet se nikdy nenaučil, on je ten typ lidí, kteří se tyhle věci musej naučit. Nesnáším ho, a když už s ním mluvím, snažím se co nejdřív vypadnout. Kdysi, když jsem byl malej fracek, tak mě chtěl dát ťavku, páč jsem ho solidně zesměšnil. Při cestě za pivem jsem ho potkal, samozřejmě, že měl chuť na kecy, jsem jeden z posledních lidí, na který si z nějakýho záhadnýho důvodu věří. Obsah jeho vět vás donutí zamyslet se jedině v případě, že ho chcete zesměšnit. Nemám na to náladu, jsem dnes nemám celkově moc dobrou náladu a tak projdu bez nějakých protestů, spíš koukám držet hubu, byl bych v menšině.

Dvě pubertální slečny za pultem mají snad čtyři a víc vrstev make-upu. Obě se tváří jako zkušený barmanky, tenhle pocit umocňuje kdejakej chlápek, co si dál jedno a víc. Ani o jedné se nedá mluvit v superlativech, ale celkově se dají najít aj horší kousky. Stejně jako lepší. Objednávám si pivo. Smetanová pěna tvoří převahu, když si ho přebírám přes pult. V televizi běží odpolední Televizní noviny, pivo chutná příšerně, mám pocit, jako bych pil vodu na hořko. Každej hlt doprovodím úšklebkem, 17 korun vkladu mě ale neodradí od dalšího hltu. Vojcek se tváří nějak jinak, holka vedle něj, Verunka se na mě dívá zmalovným a vystínovaným pohledem bez nějakých větších emocí. Ani pár piv mě nepřesvědčí o její přitažlivosti, o níž je Vojcek skálopevně přesvědčen. Nejen on. U pultu stojí oknírovanej chlápek, jedna z místních figurek, jedinej opravdu k hovnu. Víc důležitá je i špína na hajzlu. Na hodech se snažil nám dát po hubě, fakt že jsme tři, ho nějak neodradil. Je to ten typ, co si potřebuje pořádně přihnout, aby mohl fungovat v lidský společnosti. Právě flirtuje s jednou z dívek za pultem, holka přemýšlí, jak odmítmout a neurazit,je blonďatá, takže je to trochu problém. Bráška dojde do hospody právě v době, kdy objednávám ze záhadných důvodů druhý pivo. Dá si taky. Donesu mu je a až po pár locích si uvědomí, že veze otce do práce. Pivo propadne majetku žíznivé společnosti, k níž se po druhým pivu nehlásím.

Na areál v Dubě nad Moravou se sklání šero, odejde až s příchodem tmy, ale ani tohle neveme místním radost, jak dorost, tak muži vyhráli svý zápasy. Tenhle víkend si bere nálepku úspěšný, a teď už vlastně končíci. Odstrčilík s láskou zametá nedávno zkonstruovanou dlažbu, trojici šamponů to motivuje k hutné sadě komentářů s mírumiloným záměrem. Po konfliktu nebaží ani jedna strana a obě strany, si to samý uvědomují. A tak sedám s bráchou na kolo a koukáme se co nejdřív octnout doma....