NMMetyn

  Zavřené dveře byly pro Štefana něco jako ledová sprcha. Na toto chování nebyl u své přítelkyně zvyklý a proto několik minut trvalo, než se dostal ze země úvah zpátky před dům číslo 1320. Když shledal, že za dobu, kdy jeho zdivočelá mysl bloudila v jiných kruzích se nic nezměnilo, otočil se a prošel brankou ven. Cestou kolem sousedů si nevšiml škodolibého úsměvu pana Vitnického. Nebyl nijak zaskočený a ani rozmrzelý, spíš měl plnou hlavu těžkopádných myšlenek a proto si nedokázal všímat okolí. Mířil ale jistými kroky k místu, které nemá svědků a už vůbec ne těch zvědavých. Jednalo se o městskou skládku, nepřímo sousedící se čtvrtí milionářů a jinak řečeno, movitých obyvatel. A protože tito skládkou pohrdali, nehrozilo, že by se sem některý z nich zatoulal. 

  Skládka byla v rozkladu, snaha obyvatel avizované čtvrti se začala postupně projevovat v čím dál tím menším zatěžování... I tak tady bylo pořád dost míst, kde člověk měl dost prostoru k všelijakým činnostem, které lidi, zvaní normální obyčejně odsuzují anebo skrývají. Zastavil za kopou pneumatik, na jednu z nich se usadil a pustil se do vykuřování se.

  Zhruba v ten moment dorazil René domů. Doma jej čekal byt s absencí sebemenší známky života. Jeho nálada byla na skok ze 7.patra a úzkost ještě větší. Unaveně se posadil do kuchyně, aby zhodnotil situaci v kuchyni. To, co zjistil ho příliš neuspokojilo a tak sebou znechuceně švihl na postel a zabořil tvář do polštáře. Asi chtěl polštář hlavou provrtat, protože si jej všemožně tlačil na hlavu s častou změnou polohy hlavy. Jeho zábava byla přerušena zvukem, jímž si svůj mobil opatřil, aby jej upozornil když mu přišla sms. Ihned dopřál polštáři oddech a dravě se pustil za mobilem, jejž tušil v školní brašně. Po dvouminutovém souboji, součástí něhož bylo výsyp všeho obsahu brašny jej objevil v mikině. A četl: "cus,dojdi na skladku, cekam te do 10 min.stefan." Byt se velmi záhy stal prázdným, protože René neotálel a ihned vyrazil k domovním dveřím. Měl dva druhy hladu, ten první počká, ten druhý nikoli....