Co všechno hrálo roli, že jste reprezentaci nakonec odmítl?

Dali jsme na klubové stránky prohlášení. Inteligentní člověk si to přebere.

Měl jste velké dilema?

Jednoduché to nebylo. Jak víte, v našem fotbale ještě nikdy žádný trenér nepůsobil zároveň v klubu a v reprezentaci.

To bylo hlavní negativum?

Mysleljsem to samozřejmě ironicky. Trenérů, kteří působili ve dvou funkcích,bylo plno. Ale jak říkám, chci se na 110 procent věnovat Slavii azkusit ji dovést do Ligy mistrů. Stejně tak bych se jí věnoval, kdybychbyl u reprezentace, ale jak jsem pochopil, některým lidem bych to nikdynevysvětlil.

To vás invektivy o trenérském kočkopsu natolik namíchly?

Říkaljsem si, že při všem tom úsilí to nestojí za to. Ale rozhodující tonebylo, byl jsem rozhodnutý dřív, než jsem si to přečetl.

Pro Ivana Haška to musí být velké zklamání.

Musíte se zeptat jeho. Asi si myslel, že budeme reprezentaci dělat společně. Věřím však, že si Ivan poradí.

Bylo to nejtěžší rozhodnutí vaší trenérské kariéry?

Takdalece jsem o tom nepřemýšlel. Reprezentace by měla být pro všechnyvrcholem, i když každý má jiné představy. Můj trenérský sen to byl,stejně jako když jsem byl hráč. Ale asi pro mě nenastala ta správnádoba. A kdo ví, jestli ještě někdy nastane.

Když jste řekl ne, Hašek na vás ještě naléhal?

Když jsem mu to vysvětlil, pochopil to. Natolik inteligentní je. Své rozhodnutí jsem mu řekl ve středu.

Co je pro vás víc. Reprezentace, nebo Slavia?

To je pro mě moc těžký příměr. Je pro mě čest, že mě reprezentace oslovila. Ale nepřišlo to v nejvhodnější čas.

Byla vůbec chvíle, kdy jste byl nakloněn nároďák vzít?

Poprosím vás, abyste mé rozhodnutí respektovali. Nechci se v tom pořád hrabat.

Koho byste teď k reprezentaci doporučil?

Od toho tam jsou kompetentní lidé, aby si poradili.