Kdyžjste se v polovině května národního mužstva ujímal, tvrdil jste, žebudete bojovat, abyste nezůstal u reprezentace jen na přátelský zápas sMaltou a mohl pokračovat dál.

Jenže jsem také jasně věděl, žemůj časový horizont u národního mužstva je vymezen 12. květnem a 30.červnem. Jedním zápasem. Přátelákem s Maltou.

Takže chuť bojovat vás záhy opustila? Vždyť bojovat, to přece Franz vždycky uměl!

Lhalbych, kdybych tvrdil, že jsem v pokračování trenérského působení ureprezentace nedoufal. Jenže Ivan Hašek měl jiné představy...

To vám řekl, když jste spolu hráli minulou neděli na pražské Julisce v turnaji veteránů a po letech zase oblékli jeden dres?

Ne, na toto téma jsme spolu na Dukle vůbec nemluvili.

Ale tušení jste měl...

Samozřejmě,protože Ivan Hašek se nijak netajil svými představami a já cítil, kammíří. Před volbami i po nich. Pro reprezentaci preferoval jednoznačněKarla Jarolíma. I tak jsem doufal.

Doufal? V co jste mohl probůh doufat?

Ževzájemná spolupráce nás tří by mohla být možná, neboť mně bylo jasné,že Slavie nebude chtít Jarolíma na plný úvazek k národnímu mužstvuuvolnit a Hašek bude mít dost a dost práce a starostí jako nový šéfčeského fotbalu.

Takže vize jakéhosi trenérského triumvirátu?

Něco takového. Něco, co by fungovalo a národnímu mužstvu v kvalifikaci o světový šampionát pomohlo.

Nanesl jste svou představu Haškovi při úterní schůzce?

Ne, na to vůbec nedošlo.

Takže po půldruhém měsíci jste u reprezentace definitivně a nadobro skončil...

Řídím se krédem, že nikdy se nemá říkat nikdy, takže doufám, že v budoucnu bych se mohl u reprezentace zase někdy objevit.

Zůstanete asi věčným optimistou...

Myslím,že svou misi u národního mužstva jsem splnil. V utkání s Maltou jsemdal příležitost hráčům, kteří ji v minulosti nedostali a určitě si jizasloužili, že jsem preferoval fotbalisty, kteří jsou a budou hrdí nato, že mohou reprezentovat a dají do hry srdíčko. A to bez ohledu nato, v jakém klubu hrají a jak jsou finance zajištění. Samozřejmě ževýkon v jediném utkání proti Maltě nebyl bezchybný, ale i tak díky celéveřejnosti za podporu, které se mně dostalo.

Jenom podpory? To jste se skutečně nesetkal s negativní reakcí na svou trenérskou misi?

Alesamozřejmě a dokonce od trenérských kolegů, což zabolelo o to víc.Zvláště když člověka na veřejnosti objímají a poplácávají po ramenou apo straně hlásají, že je dobře, že Straka u nároďáku skončil. Lidé seale poznají až v takovýchto situacích.

Vaše trenérská mise u reprezentace skončila, takže co teď dál?

Párdnů si ponechám odstup a pak zapojím pár lidí, kteří pro mě mohou něcoudělat. Samozřejmě že půjdu po trenérské cestě dál, i když je někdypořádně kamenitá.