Praha - "Volby budou o tom, jak moc lidem zůstane v peněžencepo výplatě a sociálních dávkách," neváhá politolog z olomouckéPalackého univerzity Pavel Šaradín pojmenovat, co rozhodne říjnovépředčasné volby.

"Hlavním tématem bude, jak tato země v příštích deseti patnáctiletech bude zvládat své finance," odhaduje naopak ekonom ING a členvládního protikrizového týmu NERV Jiří Rusnok.

Své programy strany ještě nepředstavily, obecně se ale dá říct, žena první typ voličů tradičně líčí levice, která tím ale v důsledkuzvyšuje výdaje státu. Na druhý míří spíš pravice, která hřímá o"zlevnění" provozu "velkého státu".

I když se podle pozorovatelů proklamovaný rozdíl zejména v praxipo hlasování často stírá, volby budou o ekonomice tak jako tak. Kvůlikrizi zřejmě ještě víc než dřív.

Láme se chleba budoucí prosperity

Podle ekonomů se totiž začíná lámat chleba budoucí české prosperity.Státní dluh se i díky krizi prohlubuje a z rozpočtu stále více ujídajípovinné výdaje. A pokud se něco nestane, trend se bude rychlezhoršovat.

"Těmhle věcem se budeme muset postavit. V opačném případě bude mítČesko nezvladatelný vývoj ve svých veřejných financích," varuje Rusnok.I ekonomové proto opět začínají skloňovat slovo zodpovědnost.

Krize hrozbu nekontrolovatelného dluhu přibližuje, zároveň  ale komplikuje její řešení.

"Kvůli krizi čelí stát významnému výpadku příjmů," upozorňuje ekonomPoštovní spořitelny Jan Bureš. Tahounem změny by podle něj měly býtreformy na straně výdajů. "Ty se ale budou v dnešní době provádět hůře.Doba je daleko těžší," dodává.

Pokud se ale Česko do reforem nepustí a "vydá se cestounezodpovědnosti", bude to podle Bureše znamenat zadlužování, stálerostoucí úroky z dluhu a prohloubení potíží v budoucnu. "To pakznemožní flexibilitu veřejných financí, omezenou mandatorními výdaji. Oto méně pak zbude na investiční akce," dodává.

Jako příklad si bere reformu důchodů. "Z pohledu čtyřletéhovolebního období to není pro politiky akutní problém. Pokud se to alenezačne řešit hned, budeme mít na stole za dvacet let velký problém,"varuje.

70 miliard ČEZu? Výsměch lidem od ODS i ČSSD

Hospodářskou politiku pravice nebo levice Bureš paušálně hodnotitnechce. Podpora domácí spotřebě vyššími vládními výdaji, jak jiprosazuje ČSSD, se mu ale nezamlouvá. V malé a proexportní ekonomice,jako je ta česká, se totiž podle něj míjí účinkem.

Sklony k většímu utrácení sociálních demokratů potvrzuje i Rusnok."Aspoň deklaratorně se pravice, pokud do ní zahrneme ODS a TOP 09, vevztahu k dlouhodobé finanční perspektivě tváří více zodpovědně. Otázkaje pak naplňování tohoto postoje."

S poslední poznámkou souhlasí i politolog Šaradín. 

"Nesmíme zapomenout, že když chtějí, umí se dvě největší stranydomluvit. Minulý týden schválili ČEZu 60 až 70 miliard korun. To jsoudvě procenta HDP České republiky. Ty peníze dostal ČEZ a v době krizeto podpořili poslanci ODS i ČSSD. Tohle je skutečný výsměch občanům askutečné neřešení krize," připomíná Šaradín "přílepek" z dílnyexministrů Římana z ODS a Urbana z ČSSD.

Například také "protitržní" šrotovné navrhované ČSSD schválil isenát, ovládaný ODS. Ta zase navrhuje "sociálně citlivou" záruku státuza hypotéky těch, kteří ztratí práci. A ekonom Raiffeisen Bank PavelMertlík připomíná, že ČSSD se zase shodla s ODS na "protržní" podpoředaňové úlevy pro živnostníky.

Bureš je přesvědčen, že příjmy - daňový systém - není třeba měnit,ale naopak stabilizovat. Mertlík naopak možnost zlepšit příjmyzadlužujícího se státu zvýšením daní nevylučuje.

Rusnok: Na to, kolik utrácíme, máme nízké daně

"Ve všech zemích byla protikrizová opatření kombinovaná. Od podporyveřejné poptávky, přes daňové úlevy v některých oblastech, po poměrněrazantní zvyšování daní. Ať už DPH jako v Německu nebo daně z příjmů,které se v Británii od příštího fiskálního roku zvednou na 50 %,"vysvětluje Mertlík.

"Z tohoto pohledu je to, co navrhuje ČSSD, poměrně umírněnývýstřel," naráží na sociálními demokraty ohlášenou 38% daň pro lidi směsíčním příjmem nad sto tisíc korun.

Diskuzi o "proměně struktury daní" by se podle svých slov nebránilani Jiří Rusnok. "Otázka je, jestli si ve vztahu k nárokovaným výdajůmmůžeme dovolit tak nízké daně, jako máme teď," tvrdí.