Občas na člověka padne únava a nechuť a jakási nepopsatelná nálada. Kdy se mu všechno jeví nereálně a naprosto hrozně. Takhle nějak podobně jsem se cítila včera a tak jsem se dneska vykašlala na školu a jen zevluju doma, nic nedělám a čerpám nové síly. Je to úžasná regenerace, na chvíli vypnout a vysvobodit se z uspěchaného světa, který člověku nedovolí se na chvíli zastavit a stát. Obvzlášt krutý se zdá být, když všechno co se zdálo býti jasné se začíná mlžit. Postavy, lidé, názory.. věci o kterých se nedá pochybovat najednou začínají měnit svůj tvar a člověk z toho má myšlenky jako tenké nitky smotané a zamotané... skoro až nerozmotatetlné. Kdo se má v tomhle vyznat, já jsem už naprosto ztracená. Chyby se staví na stranu správnosti a a fakta utíkají na k fikcím. Nechápu a ztrácím se....