"Člověk je "schopný" jen tehdy, když umí přeměnit slova v činy."

Poslední dobou, když vstávám (vždy pouze za času školy) se sám sebe ptám, jestli chci opravdu absolvovat nadmíru vysilující boj se svým tělem, které chtě ještě nějakou tu dobu pobýt v pohodlí peřinového pelechu a hlavou obzvláště, která tělu (jakožto fyzickému zjevu osoby) nezkrotnými, pečlivými a samozřejmě přijatelně neodolatelnými myšlenkami ruku v ruce pomáhá. Přepadají mě tedy stavy boje se sebou samým.Nečekané myšlenkové jednání do začátku dne, jež navzdory všem možným pochybnostem ovlivňují ve velké míře průběh dalších okamžiků, reakcí na podněty způsobené průběhem dne. Pak, když se odhodlám překonat už měsíce ověřený proces dopravy do školy, následují klasické rituální předlohy hodinové sekvence, na jejíchž konci se objevuji na schodech, posléze v prostorách budovy plné hudby, tance, zpěvu, prožitků (útrap), života… umění.
V sálu šaten a skříní potkávám nejprve Beátu (tu jsem měl to štěstí zpozorovat už při „vkroku“ do hlavních dveří školy) a pak také Vendulu, která z důvodu nutného požadování autogramů některých kantorů (profesorů či učitelů), náš ústav bláznů a pomatenců navštívila.
Přidáváme se k ostatním z ročníku a zapojením do několikahlasého rozhovoru, debaty (vesměs plné mých padlých hlášek, nad kterými se člověk může projevit pouze smíchem – nepředvídatelně bouřlivým smíchem), abychom blízkou vyučovací hodinu, jež i přes všechno trápení není zase tak vroucně hrozná, (do jisté míry) oddálili.
Rozladěná zvonící část durového kvintakordu hlasitě skřehotá čas odchodu do lavic (sedadel s drobnými stolečky k psaní poznámek nebo opření se o stolek lokty či rukama k nerušenému a hlavně nezpozorovatelnému chrupkání za poklidného výkladu pana profesora). K mému zděšení se zvedá velká masa studentů všech věkových i ročníkových vrstev (počet odhaduji kolem prstů dvou rukou a jedné nohy až všech lidských končetin) a vyráží, z části koordinovaně (organizovaně), koridorem kolem místní knihovny a fonotéky do třídy, kde se tradičně „DEH – dějiny hudby“ s nádechem pohádkové nostalgie odehrává…

(*51)