Chvíle končí...

Zbyly mi tři poslední bledé vlasy ovinuté štiplavým potem na prsaté hrudi jedné obstarožní dámy, která páchnoucím podvazkem na zkostnatělé nemohoucí nožce vábí zbylé kusy ožralých zdechlin, aby život neskončil v hnisotném kanálu na předměstí chudinné uličky, bez povšimnutí.
Posledními živými prsty šlapu do krvavých kaluží vytékajících ze znevtořených úst pofiderných existencí prosící v posledním mrazivém výdechu o milost.
Obracím znavené, věčně nedobité, propálené oči k pochmurnému nebi barvy zrezivělých konstrukcí, hnijících a nechaných napospas necituschopným bažinám sraček.
Zbyly mi tři poslední bledé vlasy ovinuté …
… (ticho)