Utírám si takhle ruce do ručníku v koupelně, když zaregistruji jakýsi pohyb na podlaze. Zprvu mne napadne pavouk, ale v zápětí mi je hned jasné, která bije. Je to cvrček. Ano cvrček a cupitá si to kolem stěny, až nakonec zaleze do malé skulinky. Nebyla to první příhoda s takovýmto malým tvorečkem a tak se s vámi podělím i o tu předchozí...
     Jednoho dne večer uléhám ke spánku. Za cvrlikání cvrčků. Nebydlím však nikde na vesnici či v dokonalé přírodě a ani není léto. Je začátek prosince a usínám ve své posteli v pátém patře panelového domu. Spolubydlící si totiž pořídila agamu a jednoho krásného dne se ji po bytě rozuteklo krmení pro jejího "mazlíčka".
     Druhý den ráno sedím v práci v kanceláři a se svým kolegou popijíme kafíčko. Opět za cvrlikání.
     "Asi tady máte cvrčky," nadhodí jen tak ze srandy.
     "A víš, že je to i možné," přichází má reakce. "Spolubydlící si totiž pořídila agamu a cvrčci jí utekli."
Zpozorníme a snažíme se zjistit, odkud zvuky jdou. Po chvílí bádání nacházím jednoho tvorečka pod kapucí mé zimní bundy. Nejspíše si tam včera ustlal a teď je z něj cestovatel. Když jsem z práce odcházel, cvrček byl fuč....