Tak jsem se dnes večer rozhodl po delší době pro trochu pohybu. No trochu. Možná pro většinu lidí trochu, pro mne to bylo až až. Ale po vánočním období plném jídla a sladkého to přišlo vhod. Se spolubydlícími a dalšími přáteli jsme si udělali pánskou jízdu v nedaleké tělocvičně. Pěkně fotbálek. 5 proti 5, bez otázek a průzkumu u sta lidí, pouze s kulatým nesmyslem. Byli jsme tam hodinku, což v dnešním chaotickém světě je nic, ale stačilo to. A bohatě. Když jsme totiž skončili, připadal jsem si jak ten největší kuřák a myslel jsem si, že vykašlu snad i plíce. Nicméně jsme si to pěkně užili, vybili trochu energie a spálili trochu kalorií. Takže příště zase ...

     Utírám si takhle ruce do ručníku v koupelně, když zaregistruji jakýsi pohyb na podlaze. Zprvu mne napadne pavouk, ale v zápětí mi je hned jasné, která bije. Je to cvrček. Ano cvrček a cupitá si to kolem stěny, až nakonec zaleze do malé skulinky. Nebyla to první příhoda s takovýmto malým tvorečkem a tak se s vámi podělím i o tu předchozí...
     Jednoho dne večer uléhám ke spánku. Za cvrlikání cvrčků. Nebydlím však nikde na vesnici či v dokonalé přírodě a ani není léto. Je začátek prosince a usínám ve své posteli v pátém patře panelového domu. Spolubydlící si totiž pořídila agamu a jednoho krásného dne se ji po bytě rozuteklo krmení pro jejího "mazlíčka".
     Druhý den ráno sedím v práci v kanceláři a se svým kolegou popijíme kafíčko. Opět za cvrlikání.
     "Asi tady máte cvrčky," nadhodí jen tak ze srandy.
     "A víš, že je to i možné," přichází má reakce. "Spolubydlící si totiž pořídila agamu a cvrčci jí utekli."
Zpozorníme a snažíme se zjistit, odkud zvuky jdou. Po chvílí bádání nacházím jednoho tvorečka pod kapucí mé zimní bundy. Nejspíše si tam včera ustlal a teď je z něj cestovatel. Když jsem z práce odcházel, cvrček byl fuč....

     Je něco po 16:00. Vyrážíme s kámošem trávit poslední hodiny roku 2008 s partií na chatu nedaleko Křivoklátu. Rychle udělat poslední nákup ve "Špáru" (takové ty barevně svítící nesmysly lítající o půlnoci na obloze nás vyšly na skoro 1500,- korun) a pak můžeme vyrazit. Cestou málem stíháme i jednu koupel v rybníce. To když tak tak vybíráme zatáčku v jedné malé vsi. (No, ale když ono na té značce byla zatáčka znázorněná jen jako mírná a ne devadesátistupňová). V dáli už svítí jedno malé okénko. Nejde však o perníkovou chaloupku, ale o tu naši a tak jsme po chvílí vítání i světlem z baterky, abychom vůbec věděli, kde šlapeme.
     Zábava už je v plném proudu, filmečky, hudba, jídlo, pití, ... Detaily raději popisovat nebudu, ale spát se šlo něco kolem čtvrté ranní (tedy někteří, které přemohl alkohol, odpadli o něco málo dříve a někteří povzbuzení větší mírou alkoholu, a aniž by je porazil, byli tak živí, že nespali ještě ani o hodinu později). Nicméně Silvestr se povedl....