Duch dívčin stoupá vzhůru do nebe,
S poslední myšlenkou jenom na tebe.
„Příjmám tento osud, či chcete-li prokletí.
Neb nic mě tu neudrží den a celá staletí.
Přijímám tento čistý život nový.
Má poslední vzpomínka patří Tobískovi.“

Chci se Ti omluvit, má lásko, můj bůmbásku, moje beruško. Chci se ti omluvit, že jsem Tě neuchránila. Byl jsi mi tak blízko a přec tak daleko! Když jdu spát, když musím jít spát, nespím. A ty to víš, vidíš mě každičkou noc ze svého nebíčka. Vidíš, jak pro tebe pláču a jak mě únava přemůže až další den. Vidíš mě a vidíš i Korinku, jak po tobě tuhle tesknila. Vidíš i ty ostatní - bohužel, má lásko, ty, kterým Tvá smrt přinesla spíše úsměvy do tváří... a za to se Ti omlouvám, jsou zkrátka bezcitní, když ani nejdou na Tvůj hrobeček.
Miláčku, ty moje prdelko, vrať se mi. Nemůžeš mě tu přece tak nechat! Prosím!!!!!!! Už mě nikdo nevítá, nikdo se mnou nespinká, kromě - a to ty víš - té černé potvůrky, která je jen chabá "náhrada" tvojí hebké srsti. Nikdo mi už nikdy nesní večeři, nikdo mě nebude horlivě škrabat, že se nechce koupat. Není nikdo, kdo mi zlíbá každičkou slzyčku . Beruško, Tobísku!!! Chybíš mi, chybíš Edwardovi, jak se má sám teď venčit? Korinka mi tu popochází pořád v pokoji a hledá Tě! Kdo mě ráno teď bude budit skákáním po mě, škrábáním na dveře a štěkáním? Lásko neopouštěj mě ne!!! Znovu ne! Už ne, já nechci!!! Už to znovu nezvládnu, už to nezvládám!! Jak si někdo myslí: „Ty to zvládneš.“ Je na omylu.. už dávno jsem to vzdala. A zase spadla do propasti.
Neuchránila jsem Tebe, mé sluníčko - a to je věc, co ve mě navždy zůstane a nikdy si ji nepřestanu vyčítat.
Korinka je tak zdravá a čilá a Ty se na ni koukej z nebe, bombasííí, jinak uvidíš jak Ti dám na prdítko!

Miluju Tě. Neustále na Tebe myslím a všude Tě vidím. A ty víš, že Tě miluje mnoho dalších, nezapomeň, neboť ani nikdo z nás nezapomene!