...po letech jsem potkal svojí velkou lásku. Byla tak velká, že jsem myslel, že jí neunesu. Nakonec jsem jí unesl jako všechno. Unesl jsem i rozchod. A to setkání po letech mi připomnělo můj důvod k rozchodu. Trpí představou, že ví vše. Masaryk to kdysi popsal jako nebezpečí, které číhá na každého středoškolského profesora. Ona sice není profesorkou ale ví vše. No a já si myslím, že naopak nevím nic. No a ona přece nebude s blbcem, který nic neví...
Nechápe, že mé nevědění je zdůvodněno neobsažitelností světa. Tomu co mohu obsáhnout chci především rozumět...