Tak můj deníček má již padesáté pokračování. Sám se podivuji nad tím, že místo všech rozepsaných textů, které jsou takříkajíc "offline" věnuji se nejpravidelněji právě těmto zápiskům. Asi proto, že kontinuita se nevyžaduje a mohu celkem beztrestně a pružně reagovat na aktuální události.
V minulé revizi demokracie jsem se pozastavil nad tím, že demokracie není sto se vyrovnat s extrémismem a brutalitu potlačuje brutalitou. Mluvil jsem o vyprazdňování velkých ideí současnými politiky.
Při sledování politických debat je toto dle mého názoru nutné rozvinout. V bývalém režimu prý existovali politické školy. Měli zřejmě zcela jinou funkci a to vštěpování myšlenek Lenina a jeho kumpánů. Sama myšlenka školeného politika mě ale velmi zajímá. Když někdo chce být policistou nebo vojákem - musí být způsobilý. Když kdokoliv chce vlastnit střelnou zbraň nebo řídit auto musí prokázat zdatnost a znalost. Dvě nejdůležitější úlohy ve státě nepožadují žádné prokázání způsobilosti: Rodičovství a Politika. Těžko budeme určovat kdo smí a nesmí vychovávat dítě a zda je morálně a intelektuálně na takové úrovni aby mohl působit na potomstvo. Někdy by to bylo třeba, ale z hlediska osobních svobod je to neproveditelné a nemyslitelné.
Politika ve smyslu správy veřejných věcí je nejdůležitější činností státu a přes to se zákonodárcem nebo ministrem může stát prakticky kdokoli bez ohledu na svoje schopnosti. Schválně neříkám vzdělání nebo zkušennosti, protože tyto jsou pouze doplňkovým faktorem "dobrého politika". Umění vládnout (spravovat věci veřejné) se dříve učili šlechtici z generace na generaci. Králové a Císaři si dědičně předávali umění vést lidi a řídit složitou agendu státu. Vykořeněním této tradice (ale samozřejmě si nikterak nepřeji návrat k monarchii i kdyby byla konstituční) jsme v podstatě ztratili kontinuitu a schopnost rozumné správy věcí.
Proto jsem příznivcem vzniku školy profesionální politiky. Náplní takového ústavu by bylo adepty politiky připravit na úlohy v komunální i státní správě, otestovat jejich intelektuální, morální a psychické schopnosti, vybavit je znalostmi a naučit je nejen etiketě a protokolu, ale i rétorice a imagemakingu. Jsem si jist, že lekce hospodářské politiky a výše zmíněné kursy včetně intenzivního kurzu českého jazyka, dějepisu a vlastivědy by prospěli i mnoha současným potentátům. Ze školy by měli vycházet profesionálové a reprezentace národa, která tzv. "neudělá ostudu". Dobře jazykově vybavení jedinci se smyslem pro práci v teamu i když ideologicky rozdílní hájící jeden národní zájem. Dovychovaní k vlastenectví a některým Konfuciánským a Taoistickým metodám rozumné, pokorné a ctnostné správy věcí veřejných.