Tradiční nástupnictví u nás neexistuje. Neumíme vládnout.

Správa velkých celků respektive umění správy se dědilo z generace nageneraci. Hospodář měl přirozenou autoritu, často byl i starostou.Šlechtic řídil "územně správní celky", a tak výš a výš až k císaři.Jakou měrou byli úspěšní nebo "dobří" vládcové se projevuje na našívlasti dodnes. Občas mám pocit, že jsme prohráli v historii jenpárkrát, ale vždy to stálo za to. Nechali jsme si padnout PřemyslaOtakara II. nechali si zabít jeho vnuka Václava IV. a přes glorioluneporazitelných Husitů, během jejich válek "proti všem" země vadla.Otec vlasti z krve Lucemburků a kdo po něm? 

Z říše od Baltu až po Dunaj se stal vazal "Rakušáků" bez práv aodsouzen k poněmčení. Kde se vzal impulz národního obrození nechápu,ale cítím pokornou vděčnost. A hrdost! Skutky čs. legií na Rusi anadšení prvorepublikové cítím dodnes. Baťův plán "Budujme stát pro 40milionů" jehož součástí byla i první dálnice z Aše až na ZakarpatskouUkrajinu může dnes v současném klimatu budit na tvářích "Čechů" úsměv.

Byli snad naši předkové blázni? Trpěli megalomanskými představami? Jsou směšní?
Není zvykem vzhlížet v naší zemi ke hvězdám a už vůbec není zvykem se jich zkoušet dotýkat. 

Stále cítím beznadějný vztek, který přišel po Mnichovu v roce 1938 ato jsem již čtyři generace vzdálený oněm dnům. Neopustil bych pevnost.Jsem, ale i přes to vděčný, že nám Beneš tehdy svým rozhodnutímzachoval minulost. O to méně je pochopitelné jak mohl později dovolitaby se u nás chopili moci komunisté. Po těch ranách se asi už nedalanajít osobní statečnost. Ta kterou měli Píka, Horáková a další, kteříbyli popraveni za války i ti, kteří padli v odboji v zahraničí. Jakkolispatřuji rozdíl mezi Nacizmem a Komunizmem, oběti a cesta k nim bylastejná. V Komunizmu o to horší, že jsme zločin spáchali sami na sobě. Atady se také možná vzalo uctívání průměrnosti. Odporné rovnostářství -ne rovnost šancí, ale nepřekonatelné nutkání jakýmikoliv prostředkyubít výjimečnost.

Přirozená touha národa po svobodě a rozvoji byla opět umlčena v roce1968. Z jakých poměrů vyrůstají dnešní děti, takovým dítětem jsem bylještě včera, a přes to, vymlouvaje se na vzdálenost oněch dnů v časenemají ponětí co se tehdy dělo. A místo studu se smějí na kameru.

Jestliže byl Baťa megaloman, je dnes hloupost směšná?

A pak přišla "sametová "ekonomická" revoluce". A zase jsem cítil toprvorepublikové nadšení tedy to co jsem za něj považoval. Ale mocní tuochotu k práci a jisté oběti trestuhodně promrhali. Ale dost historie,kterou kdekdo zná lépe než já.

(snad nebudu příliš kárán za to, že jsem našenárodní dějiny zúžil do pár odstavců, ale jde mi o pocit a ne dokonalouencyklopedickou přesnost jednotlivých epoch a dat) 

Je možné naučit se vládnout? 

Vládnutí je pro mě dovednost jako každá jiná. Nemáme tradičnípředávání tohoto umění z rodičů na potomky. Ale máme dle mého názorušpičkové školství. Administrativa státní správy se vyučuje. Vyučuje semanagement, psychologie a další obory. Naučit se vládnout tedy lze.Podle mého názoru je jen potřeba založit specializovanou fakultu. Apředměty?

Co etiketa, psychologie, vyjednávání, krizový management,makroeknomie a ekonomie, vlastivěda, dějepis, diplomatický protokol apořádná dávka tělocviku?

Jistě vědci přidají i další to potřebné co by měl mít politiknásledováníhodný a ctihodný. Rovněž by snad bylo vhodné během studiazkoumat motivy uchazeče pro to stát se reprezentantem.

A proč to všechno?

Politické školy byly líhní politruků minulého režimu. Nijak se jejnezastávám, ale není s podivem, že dvě nejdůležitější funkce ve státu:rodičovství a vůdcovství není podmíněno žádnou znalostí ale jen pouhoupotřebnou mírou šarmu? Rodičovství nelze omezit a tak i nadále budouděti plodit všichni - dobří i zlí lidé. Ale pro politika lze nastavitsíto a tím zrnem nemusí být jen míra korumpovatelnosti a schopnostivyjít vstříc lobby. Politická akademie by měla být zárukou toho, žepokud bude stát v čele státu "šmejd" bude to alespoň šmejd na úrovni.

Jakkoli bych si moc přál pro národ prosperitu a úspěch věřím stále, žese rozvíjí našim současným politikům spíše navzdory než díky jejichpomoci.

A proto hledám vůdce - toho jakého jsem popsal aby mne vedl, abych semu chtěl podobat, aby mne inspiroval. Ne pro malost mých snů a nízkostmých pohnutek, ale právě kvůli tomu o čem sním. O tom, že Čechové,Moravané a Slezané - mé poslední milé kmeny v zemích koruny České semohou a zaslouží si dotýkat se hvězd. (nebo alespoň planet v rámci světových kosmických programů)

Je nás dost na to abychom se prosadili. Vždyť jak velikostí tak počtemobyvatel jsme zemí nikoli malou, ale střední. Nepodporujme proto malosta průměrnost. Je nás totiž příliš málo na to, abychom mohli obětovatprůměrnosti byť jediný talent.