Léto jsem si užil víc než dost. A tentokrát k tomu pomohly události, které by jeden na první pohled označil za smutné. A zlé bylo víc než dobrým. Měl jsem možnost dost spát a chovat se svobodně. Měl jsem možnost být v přírodě, a také jsem tam byl. Nasál jsem vůni lesů i moře. Válel jsem se na slunci po dračím způsobu a nic nerušilo můj klid. Ani v travách, ani ve vodách a ani na píscích. A teď prohřátý sluncem do morku kostí, nabitý nádhernými bouřkami, čekám podzim. Budu ohromený barvami a snad i nízkým sluncem na modré obloze. Vše bude tichnout a k spánku se ukládat. Vše bude klidné, krom lidské mysli, která je neklidná stále.
Čekám na podzim a nemohu popřít očekávání dobrého. Čekám na klid, který přinese...