Jak člověka předurčuje vlastnictví věcí? Jak se vlastnictví "toho" ci "onoho" má podepsat na tom jací jsme? A vypovídá vůbec "krám" o něčí duši?

Jak je možné člověka zařadit na základě toho jakým jezdí autem, jaký má mobil, jak moc nový má počítač nebo jak velký má dům. Může snad hlupák a grázl mít nejlepší "krámy" a moudrý dobrák být skrz naskrz prolezlý "bazarem"?
Jistě a sám bych se o tom nikdy nezmiňoval, maje tento fakt za samozřejmý. Chci teď ale sdělovat :) ač na to nemám právo, nejsa ani moudrý a ani světec.

Tak tedy boháč nebo chuďas se sice pozná na první pohled, ale dobrý nebo špatný člověk až na několikátý. A i přes to, že vlastnictví je v západní civilizaci nezbytnost je třeba soustředit se na hodnoty, které jsou vznešené. A vznešené by měly být i pohnutky k hromadění.
Ne tedy hromadění krámů, ale užitku. Ne hromadění peněz, ale možností. Ne hromadění moci, ale dobroty. Ne hromadění obdivu, ale pokory. Ne hromadění stálosti, ale smíření. Ne hromadění informací, ale vědění. A ne hromadění přesvědčování, ale pochopení. Ne hromadění vychloubání, ale konání. Ne hromadění pohrdání, ale soucítění.

Ty variace aktivního nečinění se opakují už tolik tisíc let... ...a přes to mají stále platnost.

A proč by důvody proč se jeden o něco snaží neměly být vznešené? A i přes to zasluhují mojí úctu, ti kteří "mají" méně než potřebují. Chtění je legitimní pocit. Mělo by nás ale omezit v tom abychom viděli člověka  a ne krámy?