Jojo... Nic se nejí tak horké jak se uvaří a Murphyho zákony fungují za každého počasí - respektive i počasí se řídí Murphyho zákony.
A tak jsem celkem slušne nastartovaný "fiskální" rok trošku zabrzdil na začátku prázdnin. Že já s tou svojí věčnou charitou už nejdu někam do poustevny. Potřeboval bych nějakýho zlýho bráchu, který by dohlížel na dodržování dohod mnou uzavřených. Nemám energii vymáhat svoje právo, protože bytostně věřím tomu, že násilným ovlivněním okolností nenastane změna k lepšímu. Možná kdybych tomu věřil, tak bych byl mnohem majetnější přepočteno na mergle, ale chudší o to co vidím teď. Je zajímavé jak člověk v žumpě může být spokojený... Vždyť mi v celém mém dnešku chybí jen peníze a to je super. Možná, že bohatci a úspěšní namítnou, že být vděčný za zdraví je výmluvou pro propadáky. Možná bych to ve svých radikálních letech taky tak viděl. Ale možná je redukce vlastních potřeb na minimum krokem k tomu abych si vážil každého dobrého úspěchu. Dokonce jsem už vděčný i za dny, kdy se nic nepokazí. Nyní přidávám ke svému vnímání reality odpovědnost za blízké. V jejich realitě hrají peníze velice významnou roli... Proto se už nebudu rozepisovat teď milý elektronický příteli, ale mnohem později, kdy budou ti, kteří mají mé "bohatství" ve svých kapsách pokojně spát.