Roznícený je dnešek. Stále ještě jsem marod, ale vnitřní energie dere se nezadržitelně k povrchu, a tak prostě musím být aktivní i když parametry mé fyzické výkonnosti jsou řekněme minimální. A tak makám ostošest :) Myšlenek je tolik, že je nestíhám zapisovat. Snad jen jedna o věrnosti. Jsem opice (jedna ze dvou druhů, která provozuje sex pro zábavu). Pokud se nebudu povyšovat nad zvíře ve mě, tak z biologického hlediska je věrnost vyloučená. Duše ve zvířeti stanovuje jisté morální zásady. Hledám kořen morálnosti. Co způsobilo, že jsme začali potlačovat přirozenost? Pokud tedy přijmu (zatím bezvýhradně) věrnost jako morální hodnotu, tak nutně bez znalosti jejího původu, vyrojí se dříve nebo později pochybovač. Tak jsem začal zkoumat pocit zamilovanosti a lásku. V tom vřelém citu jsem zjistil jednu pozoruhodnou věc. Člověk přestává věrnost považovat za "pochybnou" morální hodnotu a tato se stává přirozeností. Opice si najednou nedovede představit sex s někým jiným a souznění těl, doprovázené souzněním duší se stává něcím magickým a jedinečným.
S tím jsem spokojený! Věrnost ruku v ruce s láskou je přirozená. Není tedy prostor pro její spochybnění :) Ulevilo se mi!