Bible viděná z věčnosti…
Hned první slova starého zákona připadnou mi ve světle širšího vnímání jsoucna zavádějící.
„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.“
Stvoření nebe (místo kde dlí bohové) a země (kde dlí člověk a cítící tvorové) je tvořením „živlů“ bez principu. Opět (viz. internetové diskuze) se zde přikláním k taoistické nauce, která říká: TAO tvoří jedno (harmonii) jedno tvoří dvě (protikladné síly jing-jang) dvě tvoří tři (právě ony „překotně“ stvořené živly – nebesa, zemi (matku) a mudrce (moudrého, vládce) – který je spojením člověka mezi zemí a nebesy. Navíc pojmenováním Hospodin či Bůh (otec, který stvořil člověka k obrazu svému) sám sobě věrouk omezuje vidění souvislostí v proudu všehomíra, kde základní energie (TAO) je nepojmenovatelná, nezachytitelná a v tělesném rozměru nepoznatelná. LAO´C napsal ve své knize TAO TE TING, že pojmenujeme-li tao není to ono opravdové tao. Tento přístup přináší smíření s měnící se realitou. Bůh – duch svatý tak musí respektovat při tvorbě nebes a země (popřípadě vod) zákony a principy dané mu „prasílou“ a rovnováhou. Pokud má tedy Bible pravdu – může za rozvrácenost současnosti právě ukvapenost s jakou „bůh“ stvořil tento svět. Naivní snaha dospět k jistotě tím, že poznáme počátek a konec existence nejen vlastní, ale i světa nebo reality se opírá o velmi chatrný základ. Možná se budu na těchto řádcích svým apelem na pokoru, smíření a slitování mnohokrát opakovat, ale věřím, že pouze tak lze zbavit utrpení každodennost bez nutnosti upínat se k blaženosti posmrtné a nebo k berličkám v podobě různých bohů, kteří pravda jsou mnohdy prospěšní nicméně největší modláři již, jak se zdá, stovky let nevykazují žádnou aktivitu (vyjma Buddhy, který svým příkladem vede lidi k osvícení a čeká se od nich jen touha dojít osvícení a „následování“ v příkladu). Možná, že ty kteří mne znají překvapí, že bohy neodmítám apriori jako metafyzický blábol, ale že jejich existenci v zásadě potvrzuji. Věřím totiž, že pokud je vševědění božskou vlastností (jednou z vícero samozřejmě) tak míra vědění je i mírou božství. Jsem tedy přesvědčen, že božství se dá vývojem dosáhnout – tedy dá se vývojem dosáhnout božských schopností. Lidstvo za posledních sto let ovládlo tzv. božské zbraně (ZHN) a proniká prostřednictvím genetiky ke kořenům života a jeho stvoření. Lidská představivost se dotýká božských schopností. Jaká bude realita a zda se člověk vyvine ve zlého démona pro tento svět či opravdového milujícího boha plného slitování je pouze na výchově nás samotných. Sebevýchova probíhá zatím metodou: pokus-omyl což vzhledem k již poznané křehkosti nejen nás samotných, ale i světa jako celku (zejména ekosystémů) není nejlepší cesta. Při učení se božským dovednostem nám tedy chybí vzor. Učitel – nikoli otec, autoritativně přikazující a omezující – ale mudrc, zodpovídající otázky a reformující. Ten mudrc, který tvoří, ale nevládne, dělá ale neužívá, dokončuje díla ale nevychloubá se – jak se píše v Tao Te Tingu. Různé posvátné texty nám předkládají různé vzory otců, ale téměř žádného učitele. Jedním z učitelů byl zjevně Siddhárta Buddha, který ale považoval nejlepším řešením k řešení každodenních problémů prosté odmítnutí světa a jeho „žalu“. Nirvána je jistě lákavá „berlička“ pro relativně rychlý únik z koloběhu zrození a umírání. Mnohem následováníhodnějšími se mi zdají tak zvaní Bodhisattwové, kteří ukazují ostatním cestu k osvícení. Soucítění s cítícími bytostmi a jejich postupné vyvedení z karmického koloběhu by dle mého názoru vedlo k vyprázdnění tohoto světa, který by tím pádem ztratil nejen důvod své existence za onoho času (pokud přijmeme jeho nekonečnost, tak tedy existence jako takové), neměl by důvod ani jeho počátek (přijmeme-li možnost, že počátek má).