Tento příběh není jenom o mně, ale o spoustě dalších Koljušek, které plují mořem, dnem za dnem. nocí za nocí. Jsem Remo, jedna malá Koljuška Tříostná- sedím v poměrně dokonalém hnízdu postaveném z toho, co roste kolem. Pravděpodobně ho tady zanechal  nějaký sameček po vytření.

  Za mnou na polici je pět flakonku s parfémem. Za chvíli jeden z nich použiji a vydám se na cestu. Na cestu, která začala mnohem dřív. Mohlo to být tak před desíti lety, možná jedenácti. Tehdy jsem opustila podobné hnízdo jako je toto. Ale je tady ještě jedna cesta, cesta, která začíná každé ráno a končí každou noc.

  Dnem za dnem, úsvit za úsvitem vstávám a spolu s Nimo, mou kamarádkou se vydávám na cestu, která ovšem smí trvat pouhých 24 hodin. Je potřeba najít si druhého do páru na noc. Potom použiji jeden z parfémů, o kterých již byla zmínka a jdu splnit svou povinnost. Jako teď. Mám naklást jikry do jednoho z těch krásných Koljušcích hnízd.

  Večer se vracím domů, abych ráno mohla začít znovu. Jsem Remo, jedna malá Koljuška Tříostná. Jsem samička, což mě předurčuje k tomu být sama. Nesmím mít rodinu, musím jen naklást jikry a o víc se nestarat. Bylo by to proti přírodě, proti spoustě pouček, které najdete v knihách, učebnicích či encyklopediích. A já bych tolik chtěla mít dítě a samečka. Ale je to má povinnost, můj život…. má práce. A tu já dělám dobře.

                                                                                                     Remo