Dáte si ještě rybu?, zeptal se již potřetí můj otec Milana. Byl to ale bláznivý nápad pozvat svého kluka po šedesáti pěti denní známosti na rodinný nedělní oběd. Ale co jsem měla dělat. Jestliže jsem chtěla prožít romantický víkend ve dvou na chatě Milanových rodičů, musela jsem ho představit celé rodince. Na druhou stranu jestli přežijeme kupu zvídavých otázek, trochu přesolenou rybu a pár šibalských úsměvů, čeká nás víkend na horách, na který se nezapomíná. Vždyť Milan byl ztělesněním mých nejtajnějších snů. Vysoký, tmavovlasý, modrooký s roztomilým úsměvem. Nejen proto jsem svému dnešnímu make-upu věnovala zvláštní pozornost. Jen jestli jsem neměla zvolit o číslo světlejší odstín rtěnky..

Dáte si ještě rybu?, zeptal se již potřetí můj manžel Milana. Ta naše holka má ale bláznivé nápady, pozvat svého potencionálního chlapce na nedělní rodinný oběd. Ale co jsem měla dělat. Jestli jsem chtěla zůstat trendy maminkou, jak naposledy psali v Ženě a život, musela jsem svolit. Problém nastal při výběru menu. Netvrdím, že bych s vařením měla problémy, naopak členky našeho ženského klubu vždy žádaly mé recepty na vánoční cukroví, velikonoční nádivku či narozeninový dort. Ale přeci..co uvařit potenciálnímu zeti. Zvolila jsem rybu. Chlapec vypadal, že domácí stravu vídává jenom z rychlíku. Vyžlátko jedno. Však my si tě vykrmíme a hned budeš k světu. Jen jestli jsem neměla méně solit..

Dáte si ještě rybu?, ptám se Milana. Kam to ten kluk dává. To když já byl poprvé pozván na rodinný nedělní oběd k rodičům mé dívky, koupil jsem kytici karafiátů mamince, vyžehlil si košili, uvázal kravatu a připravil si pár zdvořilostních frází jako: Vám to dnes ale sluší, paní Králová..v životě jsem lepší kuře na paprice nejedl, paní Králová..ohromná sbírka známek, pane Králi. Tenhle holomek přišel ve vyšoupaných riflích, v mikině s nápisem Dragoon a cpe se již třetí rybou. Kde k němu ta holka přišla. Moje holčička si přece může vybírat. Říkám hned, že mé svolení odjet s individuem jako je toto na hory, nedostane. To když já chtěl poprvé vzít svou dívku na výlet,..

Dáte si ještě rybu?, zeptal se už podesáté fotřík. Ségru olil studený pot. Její mínus. Já bych nikdy svoji holku do jámy vlový neposlal. Bych si radši na jejich slavný víkendový pobyt sehnal alibi, však kámošek má dost. Teď tu sedí jak poslední mrtvola. Ani dvě hodiny, které dopoledne strávila v koupelně jí k zdravý barvě v obličeji nepomáhaj. Mohli by sebou hodit, nehodlám strávit celý nedělní odpoledne rodinným obědem. Ve dvě začíná fotbal, mě zajímá koho dneska nasadí do brány..

Dáte si ještě rybu?, zeptal se mě již potřetí pan Horáček. Nebýt na nedělním rodinném obědě, nebýt to otec mé holky a nechtět s ní jet na chatu mým rodičů, pošlu ho někam. Za téhle situace však slušně poděkuji a už na mě z talíře hledí další krásný kousek nechutně přesolené ryby. Připadám si jako blázen. Po levé ruce naondulovaná paní Horáčková nenápadně pokukují po mé muskulatuře. Po pravé ruce pan Horáček, jenž by nejraději hned poté, co by zlikvidoval mou nechutně drahou značkovou mikinu s nápisem Dragoon, zamordoval mě. A naproti mně pubertální bratr Lucie dělající fotbalové hřiště z porce své bramborové kaše. Jen jestli nevytáhnou další rybu..

Dáte si ještě rybu?, zeptá se s úsměvem na rtech sluníčko mě nejdražší jednoho lednového rána na chatě mých rodičů.