Drahá Miládko,

   Dnes byla k obědu ovesná kaše. Však ty víš, jak je mi odporná mazlavá hmota s příchutí sušených švestek či jiných vymožeností zdravé stravy. K snídani racio švestky, k svačině nízkokalorickou racio tyčinku a k večeři řízek ve vločkovém trojobalu. Seděl jsem u stolu a snažil se nevnímat pach gumového ubrusu, který ostatně chránil před mikroby všechny schovance nebo jen měl chránit stůl před ostatními schovanci? Neboj, žertuji.

   Paní ředitelka nám ke stolu přivedla „kamaráda“, jak sama podotkla. „Honzík je tady nový, tak ho nezlobte,“ odvětila a odešla. Krom sotva slyšitelného čau nepověděl Honzík během obědu ani slovo, jen zaraženě seděl. Kaši spořádal jako první. Hrozně při tom mlaskal a občas obsah jeho lžičky skončil na ubruse. Vždy se hrozně polekal a snažil se spoušť zakrýt ubrouskem. Po půlhodině ubrousky došly. Odpoledne se Honzík oběsil.

   Jinak se nic zvláštního nestalo, vlastně bych se Ti měl k něčemu přiznat. Ráno jsem se udělal do postele. Nechtěl jsem, ale na chodbě se nesvítilo, já se bojím tmy a my máme zakázáno sami si rozsvítit. Když v půl sedmé přiletěla vrchní sestra s teploměry, nezapomněla mi pořádně vynadat. Černé již pár dnů nemyté vlasy jí létaly okolo a velké obtloustlé prsty se snažily uklidit tu spoušť.  Později, kdy už měla srovnaný bílý chlorem načichlý stejnokroj, dodala: „Že už to neuděláte pane Sabrina.“ A já jen tak pro sebe dodal: 1:0 pro tebe, babice.

   Dnes byla k obědu ovesná kaše. Však ty víš, jak je mi odporná mazlavá hmota s příchutí sušených švestek či jiných vymožeností zdravé stravy. K snídani racio švestky, k svačině nízkokalorickou racio tyčinku a k večeři řízek ve vločkovém trojobalu. Seděl jsem nad mísou mazlavé hmoty a říkal si, tak to je 2:0 pro vás, babice. Stály u výdejního okénka, poklepávaly nohou a číhaly, kde by co ulouply, kde by koho pokáraly a v případě vrchní znemožnily. Slyšel jsem je až sem: „Pan Sabrina určitě zase nedojí, uvidíte. To je ztracený případ.“ Sebral jsem veškerou odvahu a nabral první lžíci, pak druhou a třetí… Nebyla zase tak špatná, vlastně chutnala podobně jako včerejší bramborové puré, i barva byla stejná, jen konzistencí se obě pochutiny lišily. Původně jsem si chtěl jít přidat, ale po krátkém prozkoumání sousedovy zelené tváře jsem si řekl, že to k vyrovnání dnešního skóre stačí. Pan Sabrina srovnal na 1:1, babice.

   Drahá Miládko, pozdravuj ode mě Honzíka, Aničku, Vilímka i Anetku. Puňťovi posílám pac a Mikeše hladím na bříšku, má to přece rád. Miládko, nezapomeň schovat na noc rohožku, ať nenavlhne  a zamykej se, víš, jací jsou lidé.