Určitě to znáte, stojíte tváří v tvář své kámoše, příteli nebo komukoli jinému a říkáte si: BÝT TAK MALÁ MUŠKA A VĚDĚT, CO SI MYSLÍŠ..

Čekal mě jeden z těch dnů, kdy zůstanu doma a koukám do stropu. V lepším případě poslouchám cédečko čí se snažím nacpat si do hlavy sinovu větu, cirkulaci větrů nebo trávící soustavu želvy. Naši odjeli oslavovat. V rodné vísce otcově konal se Pustějovský krmaš, událost měsíce, ale to jaksi nebyl dost dobrý důvod přidat se. Beáta, moje kamoška, jako každou lichou sobotu v měsíci odjela oblažovat svého přítele do Prahy a můj vysněnýprinc byl stále v nedohlednu..

SOBOTA 6.55:  Z celkem příjemného snu mě vytrhává sametový hlas Petra Muka. Asi jsem blázen, ale já si nechystala budík. A už vůbec né na radiu, ani to neumím. „Tome vstávat, ujede ti vlak,“ zaječí někdo a práskne domovními dveřmi. „Díky za upozornění, Blažko.“ Ještě pořád nechápu, co se děje a snažím se štípnout se, jestli náhodou nespím,ale jaksi mi v tom brání křídla.

6.55: Křídla? Mám křidla!! Jsem moucha!! A trčím v hlavě nějakého kluka. Kruci, jak jen se to jmenuje?

7.03.41: „Kde jen mám tu druhou fusku?“ křičí můj hostitel.

7.15: Ještě pořád jsem se nevzpamatovala. Tomáš, teda myslím, že sedím v šedé kůře mozkové nějakého Toma, mimochodem ten mezitím našel druhou ponožku a umyl si zuby.

7.31: Začíná mi to všechno docházet a říkám si: Komu se tohle poštěstí? Tak proč si neužít?

7.35: Tom je celkem fajn kluk a vypadá k světu. Momentálně ted stojí před zrcadlem a snaží se zakrýt si ségřiným korektorem pupínek na nose. Chudákovi to moc néjde, ale aspon mám čas prohlédnout si ho. Má krátké tmavě hnědé vlasy, účes typu: kam se dostaneš, tam taky zůstaneš, zelené oči, plné rty a mírně odstávající uši.

8.43: Sedíme v přeplněném kupé a směřujeme k Ropici.  Aby jste tomu rozuměli, Tom a já v něm jedeme navštívit babičku z matčiny strany, tedy Blažčinu máti. Blažka byla ta příjemná paní, co ráno halekala od domovních dveří. Jenom nedokážu pochopit, proč syn říká své mamce Blažka, vy ano?

9.35: Dorazili jsme k babičce, sympatické malé paní s drdůlkem na hlavě.

9.45: Kosí se tráva.

10.12: Jdeme na záchod, ani Tomáš jako správný muž nesundává prkénko.

10.15: Svačina.

10.30: Pokračuje se v kosení trávy.

12.00: Oběd. Všichni se cpou kuřátkem s míchanými brambory a mně tečou sliny. Mám strašný hlad a navíc nemám ponětí, jak se dostat do trávící trubice. Tak si aspon od zlosti čistím křidla.

13.30: Pusa na rozloučenou a jede se domů. Po cestě potkáváme jednu slečnu, mně osobně se vůbec nelíbí, taková umělá barbie, ale Tomáš na ní může oči nechat. Kam se jí to koukáš? No fuj, nevím, co chlapi vidí na voskové figuríně s půl tunou omítky (make-upu) na pleti a s tupým výrazem v obličeji. No, proti gustu žádný dišputát.

14.02: Jsme doma, Tomáš odhazuje kalhoty s mikinou do předního levého koutu, kde se již válí jedne ponožka, pruhovaná šála, pánský deodorant, Honoré de Balzac se svými Ztracenými iluzemi a uplně nahoře mohyly zpola posmrkaný kapesník.

18.02: Asi jsem usnula, slyším téct vodu. No teda, jsem sama se sympatickým klukem v koupelně a málem to prospím.

18.30: Tomáš si čte, myslím, že Hobita od Tolkiena, ale život za to nepoložím.  Začínám uvažovat, jak dlouho tady ještě můžu být? Nebo je to napořád? To snad ne, nechci zůstat mouchou domácí nebo co to vlastně jsem. Tomáš je sice fajn kluk, ale mnohem raději bych ho poznala v lidské kůži.

Když jsem se v neděli ráno probudila a nose mi seděla malá muška, nevzala jsem ji jako obvykle novinami, vždyt je to jenom neškodný malý tvoreček..

Tak co, ještě pořád chcete vědět, jak to vidí ti druzí?