Původně sem chtěl psát vo pátečnim večeru, ale nejmenovaný zlatý slavík mi bohužel zakázal něco z toho zmínit na webu, takže napíšu vo další věci, která se mi vo tenhle úžasnej vejkend přihodila. Potkal sem Sámera Issu. Jak k tomu teda došlo? Všechno začalo v pátek, když sem šel na ples gymplu. Tam se neudálo nic neočekávanýho. Sajmon zase dokázal, čim přemejšlí, páč kdykoliv sem s nim chtěl jít na panáka, musel sem ho trhat vod ženský, ale pokaždý vod ňáký jiný. Lexa ukázal, jak maji basketbalisti rychlý a (kromě jeho) dlouhý ruce a ukrad z tomboly flašku zelený, kterou neváhal lemtat i s mašlí a číslem aby nebylo poznat, kde jí vzal. Já sem byl tak nadšenej svou výhrou v tombole (skládací deštník), že sem ji slavil s každym koho sem potkal, až se půlka mí třídy poblila a druhá to radši zabalila, když sem začal šmoulím hlasem svojí bejvalý třídní nabízet ať si dejchne z mího balónku hélia. Sajmonovo zavelení "Ty vole Vyhnane, vona už je moc vožralá, deme někam chlastat!" přišlo právě včas, neboť v kulturáku už začínalo bejt mrtvo. Chlapci byli mírně nasraní z toho, že venku chcalo, ne tak ale já, páč sem rozbalil svou výhru v tombole a dostal se tak až do Stodoly naprosto suchej (prostě ševoš). Kdo ovšem nebyl suchej, ale naopak celej zlitej, byl hRádek, kterej mě okamžitě i přes moje protesty vtáhl doprostřed parketu a donutil mě skákat a skandovat nějaký vošklivý věci vo diskantech, čehož se okamžitě chytli další dva experti, náš Slavík a starej Řehis. Než sem se stihnul votočit, už si Goťák voblíkal moje sako a dělat voči na holky kolem. Nakonec se nám podařilo, vypadnout z tý díry ven a dojít až k vytouženému cíli, Pod vobrazem. Jenže ty kundy měli zavříno. "De se do Moočka", ozvalo se ze tmy. Tam nás ale tak nasrali, že to svět neviděl. Pět slušnejch kluků (já, Sajmon, Lexik, starej Řehis a Goťák) a voni je nechtěj pustit dovnitř. Ve tři ráno! No to snad ne. Goťák se naštěstí postaral o noblesní odchod, když slečně vyčinil tak, jak to umí jenom on (nikdo nemá takovou zásobu sprostejch slov). Chudák kluk byl tak vytočenej, že ani nekoukal na cestu a najednou se vobjevil v cizim dvoře na cizim bavoráku. Do Týtu sme tak došli totálně zničený. Když nám týpek u vchodu řikal "Nechoďte tam, je tam bordel" netušil, že to teprve příde. Goťáka opět chytli choutky zabít starýho Řehise. Nutno říct, že ale opět postoupil vo level dál. To, že se rozeběh přes půl Tytanicu a sundal ho přímo mezi tancujícíma lidma je eště hovno. Vrchol večera přišel, když se zeptal, jestli si nechci dát pivo. Vzal sem teda sklenici ze stolu (což byl Goťákův záměr) a ten magor se od něj odrazil a z obrovský vejšky se spustil na překvapenýho Řehise. Nic takovýho sem fakt eště neviděl. Goťák už pak ani nemoh' vstát a furt se smál a opakoval "To je debil, ten Řehis je ale debil". Atmosféru našeho odchodu dokresloval na schodech stojící majitel baru, kterej se vztekem a s výkřikama vo prdeli rozbíjel flašku vo zeď. Že by viděl, co se mu stalo s barem? To už muselo nutně znamenat konec naší pouti, což Goťák ještě okomentoval několika ostřejšími slůvky a téměř se svítáním sme se vydali houm. Probuzení ve dvě bylo hrozný, měl sem zbytkáč jako prase. Babička mi furt vnucovala něco k jídlu, na což sem neměl ani pomyšlení, takže sem zazewloval pár hodin u filmů a vydal se na oslavu narozenin jedný mý spolustudentky z vejšky do tolik proklínanýho Moočka. A pak to přišlo. Když sem šel kolem Tipáče, tak se otevřely dveře a zevnitř vyšel Sámer Issa s ňákou novinářkou a eště ňákym gejem, rozloučil se s ní a vodjel autem s tim buzerantem. A to je všecko. No jestli ste tuhle píčovinu četli celou kvůli Sámerovi a dostali ste se až sem, musíte bejt asi nasraný.

Vyhnan

Veselé prožití Vánočních zmatků a spoustu zajímavých HNP članků vám přeje hRádek.

Btw: sejdeme se na pohřbu Goťťákový chaty

Ten hroznej pocit zažil snad každej z nás. Je to příšerný dilema, když se člověku sejdou dvě akce v jeden den. U mě tahle prekérka nastala v pondělí. Konala se vánoční besídka žurnalistů, na který se scházej lidi z celýho IKSŽ (Institut komunikačních studií a žurnalistiky). Původně sem byl spíš nakloněnej k tomu, že tuhle akcičku asi vynechám, ale když na mě jedna prvanda vod nás z fakulty udělala voči, že by byla ráda, kdybych tam s ní zašel, poslechl jsem hlas svého... (tady by se hodilo říct srdce, ale lhát se nemá). Problém ovšem byl, že právě ten den měl ve Vagónu koncert kníže pornofolku Záviš. Puzení jít do Vagónu bylo o to silnější, že jsem se den předem nemohl zúčastnit akce Pod vobrazem. Akce na které jsem se nacházel byla dobrá, ale touha vidět jak se tvářej moji pražský fellaz, který Záviše do té doby znali jenom z mího vyprávění, mě stále ubíjela. Zábava se rozjela a asi nemusim zdůrazňovat, že jednim z největších rozjížděčů zábavy sem byl já. Našel jsem ale skvělého kolegu, syna proděkanky, který je šéfredaktorem jednoho významného českého časopisu a také externě přednáší na naší fakultě. Do třetice jsme přibalili jednoho mého spolužáka, který byl trošku nervózní z toho, že člověk kterého vídal celý tento semestr za katedrou nemá problémy s tykáním (za to asi bude mít po čase problém s játry) a vyrazili jsme do Vagónu. No a Záva nezklamal. Někteří mý kámoši sice chvíli nevěřili, co se kolem nich děje, ale pak se to rozjelo. Šéfredaktor se vožral eště víc a smál se asi půl hodiny v kuse a pak vždycky v pětiminutovejch blocích s minutovou přestávkou (kterou potřeboval na to, aby vylez zpod stolu zpátky na lavici), i já se vožral ještě víc, takže k baru sem běhal po stolech, vod baru sem i se sklenicema běhal po stolech, zpívalo se, kalilo se, prostě nářez. Po nějaké době (přesnej časovej úsek bohužel nemůžu určit) mě ve Vagónu vyhmátla slečna (viz. výše). Nenašla tam ale mě, nýbrž čerstvého absolventa medicíny se specializací na popáleniny Filipa, kterej teda shodou okolností vypadal jako já, klopil do sebe zapálený absinthy a všechny kolem, který se do toho báli jít přesvědčoval, že kdyby něco, s jeho aprobací se o ně postará. Musim dodat, že mu to lidi žrali. Slečna donutila Filipa, aby odešel a vrátil jsem se já, i když nutno říct, že dost sťatej. Záviš jí ale podle výrazu pohoršoval, předevšim když půlka klubu zpívala "Má milá má krámy,...". Šel jsem s ní tedy na tramvaj, kde mi oznámila, že je doma sama, jestli nechci jít spát k ní. Kdyby tohle řekla holka Patrikovi, tak to chápu, taky sem se jako malej bál tmy, ale aby se téměř 20ti letá holka bála bejt sama doma...! Slečna má sice prdel hezkou, ale ze Závišem je zase větší, takže sem se gentlemansky rozloučil a po té se vrátil do jámy lvové. Šéfredaktor na mě něco zamumlal. Rozumět tomu bylo asi stejně dobře, jako Leošovu slohu, ale kámoš mě informoval, že eště když moh' mluvit, tvrdil něco vo tom, že musí domu, že zejtra hlídá syny, páč manželka někam musí. Zřejmě se ale taky bál tmy, protože s náma vydržel až do svítání. Už ani nevim kdy a proč, ale na cestě domu vzniknul hec a my kreténi se šli koupat. K palvební komoře sme ale nedoplavali, protože jeden kolega si sotva smočil nádobky s potomkama a vzdal to. Ačkoliv sem kluk votužilej a do vody sem vlez, když sem se vrátil na břeh, myslel sem, že se poseru. Takovou kosu si nedovedete představit. No myslim, že v tom nonstopu museli čumět, když se tam nad ránem vobjevili cápci s mokrejma hlavama a klepali se zimou, ačkoliv byli teple oblečení. Nicméně pivo nám nalili, takže cajk. Nevim v jaký fázi večera nám přibyla pouliční vánoční výzdoba, vlajka EU, kterou sme protestně pomočili, ani kde sme vzali ten asi metrovej stromek. Podle tvaru hlíny na kořenech byl původně usazenej v nějakym květináči. Co ovšem vim je, že hadry sem si zasral, když sme zorbovali na Petříně. Hrozná prdel, škoda jenom, že sme neměli zorba-koule. Druhej den ve škole sem si tak akorát votlačil čelo vod lavice a poslintal ve spánku prezenční listinu. Sem zas po dlouhý době kalil... Chtělo by to Goťákovo know-how jak v tomhle tempu vydržet.

Vyhnan

Po delším čase jsme zavítali do našel literárního spolku Pod Obrazem. Akce byla o to zajímavější, bo se jí zúčastnil i kluk z plákátu (Kamelotu). Když jsme již nějakou dobu věnovali poezii druhé poloviny 16. století, rozhodl jsem se já, Pavlík a kluk z plakátu, že se půjdem pokochat strhující krásou prosincové luny. Avšak místo romantiky jsme zahlédli nedaleký požár dětského domova. My, kovaní členové dobrovolného hasičstva, jsme neprodleně běželi utlumit tento ničivý živel. Po nelehkém ale vítězném boji jsme se nakonec vrátili zpět do spolku Pod Obrazem. Vyčerpaní a ještě mokří od vodních děl jsme místo pochval slyšeli pouzem nevhodné narážky a vulgarismy. Nálada se nakonec opět zlepšila a kluk z plakátu jí vyšperkoval svým komickým tanečním vystoupením, které již nějaký čas potají trénoval, aby nás všechny pobavil. Myslí si snad někdo že tento večer probíhal zcela jinak?

hRádek

  Tímto bych rád apeloval na všechny, kteří si šli ve čtvrtek jen tak posedět na jedno či dvě pivka. Děkuji za pozvání. Bohužel jsem se nemohl zúčastnit, neboť jsem se tou dobou v Praze honil po tělocvičně za "kulatým nesmyslem". Ale to co jste pánové provedli našemu nebohému Goťákovi, to je neomluvitelné. Právě když jsem nastupoval do metra s vidinou domova a dobré večeře, zabrněl mě v kapse mobilní telefon. Mírně unavený hlas pravil: "Vyhnane, ty kundo, kde seš?" Z lehce chaotického rozhovoru vyplynulo, že Goťák mě vyzvedne a pojedeme kalit. To jsem samozřejmě odmítl, ale Goťákovo naléhání bylo tak silné a hlas tak smutný, že jsem mu slíbil, že se za ním stavím ve Fortuně, abych ho dostal ven. Vystoupil jsem tedy o jednu zastávku později a naskytl se mi přímo hrůzný pohled. Téměř prázdná Fortuna. Za barem servírka, u baru taneční mistr, u jednoho stolu dva nesympatičtí alkoholici a hned u vedlejího stolu (nebo spíše na vedleším stole) seděl (resp. ležel) Goťák. "Vyhnane, ty šukáš koně!" pozdravil mě Goťák. Sotva jsem usedl na židli, už jsem měl před sebou pivo. Goťák byl už "na hadry" což dokazovalo jeho neustálé děkování mi, že jsem ho nenechal se vožrat samotného a také to, že když šel vykonat potřebu, vrátil se po 15ti minutách s žárovkou v ruce, jako dar pro mě k svátku. Velice si stěžoval, že ty "sráčové Radek s Pavlem a s Leošem" to zabalili ve čtvrt na jedenáct. Vy dobytci jste Goťáka opili a pak zbaběle utekli. To se pánové nedělá. Takhle zkazit slušného chlapce. Ať už se to neopakuje. Taky bych neměl zapomenout na jeho sprosté výrazy ohledně jeho studentského statusu a finanční situace. Problém byl, že Goťák byl zrovna v ráži. Půjčil si ode mně peníze na cigarety a už to jelo. Dvě objímající se servírky u baru počastoval hláškou: "Ty vole lesby!", což se v prázdné hospodě celkem dobře rozlehlo. Další situace přepíšu formou rozhovoru.

G: Vyhnane ty si zmrd.

V: Ne, ty si zmrd.

G: Máš pravdu, sem zmrd. Zabij mě! (obrací se k vedlejšímu stolu) Hej vole zabij mě! (žádná reakce) Zabij mě povídám! (plive k vedlejšímu stolu) Zabij mě!

V: Neblbni vole, dneska nemam náladu se rvát.

G: Já se nechci prát vole, já ho chci zabít. Von šuká koně! Šukáš koně vole!

(o pár minut později, Goťák dělá bordel) V: Už žádnej chlast pít nebudu, du se domu navečeřet a spát. Možná bych tě měl plesknout přes xicht tim mokrym ručníkem co mam  tašce, aby ses probral.

G: To bys moh' no.

V: A eště ti můžu dát inhalovat svojí botu. Běhal sem v ní dvě hodiny.

G: To bych rád, to by mě probralo.

(zničehonic vedle stojí servírka) S: Teda pánové, poslouchat ty vaše řeči, to je teda síla. (G jí označuje několika sprostými slovy o koních a servírka odchází)

  Po několika více i méně vtipných momentech na na lístku přibylo pár čárek a mě se konečně podařilo ukecat Goťáka k zaplacení a odchodu domů.

G: Kolik teda chcete?

S: No kamarád už to skoro všechno zaplatil, zbylo tu na vás 149 korun.

G: No eště že mi ten Radek pučil, jinak bych byl v prdeli. (vytahuje z peněženky padesátikorunu) Do prdele. Vyhnane víš, že seš muj kamarád...

  Rozloučili jsme se (Goťák tím, že všem řekl, že šukají koně) a vyšli před Fortunu.

G: Kurva mě se chce chcát.

V: No tak se buď vrať dovnitř nebo běž támhle do křoví.

G: (hází si péro na zábradlí před Fortunou) Ďyť já mam křoví. (močí přímo na chodník) Šukáš koně! (pořvává na kolemjdoucího) Co tam rachtáte!? (křičí směrem ke Kokosu, kde vítr rozhýbal plechy)

V: Tak se měj. Já du domu.

G: Počkej vole, já tě tam hodim.

V: Ne, dík. Měj se (utíká aby si zachránil život)

  Takhle zničit nevinnou duši. To jste mě pánové naštvali. To, že jste vy prasata, to je jedna věc, ale nezatahujte do toho slušný lidi (myslim Goťáka).