Koncový uživateli této básně, čti.

--- I ---

DŮLEŽITÉ - ČTĚTE POZORNĚ!

KONCOVÝ UŽIVATELI TÉTO BÁSNĚ,
PŘEČTENÍM TOHOTO DÍLA SOUHLASÍŠ SE SMLUVNÍMI PODMÍNKAMI ŽIVOTA.

DEFINOVÁNÍ POJMŮ:
"Báseň" znamená text psaný pod vlivem drogy
"Prodávající strana" značí mne, pisatele, potěr v moři; taktéř "autor"
"Koncový uživatel" si právě přečetl slova "Koncový uživatel"; taktéž "uživatel" či "čtenář"

SMLUVNÍ PODMÍNKY (EULA):
Po přečtení by bylo vhodné si tyto smluvní podmínky vytisknout pro další použití.
Koncový uživatel v plné šíři zodpovídá za jakékoli zneužití mimo smluvními podmínkami povolené užití, přečtením této básně souhlasí s případnou náhradou veškerých škod a veškeré újmy, jak finanční, psychické, tak movité, jak (a) s prodávající stranou, tak (b) se zprostředkovatelem, kde se myslí jak (b1) právnické, tak (b2) konkrétní soukromé osoby ve všech funkcích spadajících pod právnickou osobu.
Uživatel v této básni nebude hledat žádnou rovinu latentně intelektuální; stejně tak jako myšlenky, jež jsou v rozporu se zákony České Republiky.
Prodávající strana žádá čtenáře, aby po přečtení neudělil básni tip; jelikož je prodávající strana krátce po odvykací kůře a nechce do toho zase spadnout
  (
  Prvním krokem ke konci závislosti je přiznat si onen problém.
  Uzivatel x-stepan-x_AA_rezu.se_18 prave opustil mistnost.
  )
Tato báseň se čtenáři musí líbit
(takových smluv člověk uzavře za dvě hodiny na internetu desítky, nelekejte se)
Usmívat se je povinnost; pít alkohol je povinnost
Miluj osobu, kterou si vezmeš; vezmi si osobu, kterou miluješ; měj děti
a po večerech projížděj pornostránky a mydli si pyj
  Fuck local girls in Uherske Hradiste (nebo wherever)
Hitler bojoval za evoluci lidstva a
U 90 % populace 90% jejich znalostí o drogách je získáno přes demagogické informátory
Čtenář je znechucen
Mimo to
Přikazuji vám a apeluji na vás
(a) být na sebe příjemní a neventilovat špatnou náladu na labilních
  lidech (či co to je...)
(b) pokládat hold
  zpuchřelé kultuře - rozpadlé bustě zašlé zaprášené slávy
  zlomu vkusu starce kterého přerostlo vlastní dítě jak
  keř ve stínu války přeroste ten keřík schnoucí v žáru slunce a střeleckých baterií


--- II ---
  
avšak
  autor vyhlašuje politiku nulové tolerance vůči
židům
bělochům
lidstvu
voňavkám
státní správě
pouličnímu osvětlení
slovu SMRT vyslovenému nahlas
počítačům
elektřině
kolu
životu
vesmíru
existenci


--- III ---

sirkám za 250,- s tripem uvnitř
diktatuře lidu
civilizaci kávy a snídaně za chůze s mobilem v ruce
  civilizaci čtyřech pilulek každé ráno
civilizaci za jejíž doby nádoba ze které by Diogenés
  ..neopovrhovat jimi..
  moh pít celý život
  je označena nápisem "Na jedno použitie"
nám které volám a zakazuji nás ve kterých patetická báseň je poplivána a odsouzena
ke smrti i když je pro svého tvůrce vším
nám ve kterých se zas trochu pokroutil ten hasnoucí uhlík pochopení
civilizaci ve které je za nejlepší NA TRHU označena
  voda z alpských ledovců -
  chutná mnohem mnohem líp potom co nám do ruky
  cestovala dál než bychom pěšky došli za dlouhých deset let
  po těch svojich směšných
  ZBYTEČNÝCH nohách
stejně tak jak ta poslední láska na pultě
zabalená v potravinářské fólii


--- IV ---

rozcházím se s
civilizací kde člověk v básních lže
lže manželkám lže rodině
lže sobě
civilizací kde se nám zdá o tom
jak nám konečně došel ten důležitý e-mail
místo nekonečných snů
  o robotech
  ráji
  indiánech
  snů ve kterých si jenom tak lítáme
  snů ve kterých jsme šťastní spolu s lidmi co jsou šťastní
sníme o tom jak podvádíme manželku s tou co nám dělá dobře
  kafe.....
  kafe....
  kafe...
  pěkné nohy
a konečně s touhle civilizací kde ve středobodu jejího trvání jsme schopní celou lidskou bytost
  i s každou myšlenkou
  rozebrat na tkáňové soustavy a vystavit navěky
  uložit do lihu (jako všechno včetně nás samotných)
  pak chrupavce levého ucha naordinovat
  čtyři (7) druhů pilulek s tím že to bude snad zas dobré že doktoři udělali co mohli
  že musí věřit v Boha
  pak nějaké antidepresiva aby neremcalo
  a v nejhorším píchnout starý dobrý morfin
  známý hlavně pro svou zodpovědnost lásku k povinnostem a efekt pětiny heroinu
  pak jí doporučíme na osm sezení v klubu alkoholiků s tím
  že je pořád jenom v lihu
  "Dobrý den, já jsem chrupavka levého ucha. Jsem alkoholik."
  potlesk


--- o tomhle všem mluví tato smlouva s lidstvem
a se vším se už tak nějak počítá

Báseň. Dle mého strašná kravina, ta druhá je mnohem lepší, ale lidi tuhle mnohem líp hodnotí (protože ji nechápou)...

Souzvuk

vnímám svaly zvracející své myšlenky
zvrácené šlápoty
stoupající tmami pocitu
zadostiučinění
meta fy zi cká zrůdnost

nerovnosti prastarých sviní
kolmé k mé nekonečnosti
omezené výkresem, strašící v archivech smrti
nasměrované ven
Symbolem pandemie

(ted si rikate wtf? to nechapu? jo, to ma nejaky hlubsi smysl, urcite, jenom ho ted nevidim.. haha :D no way, je to vyloženě založené jenom na souzvuku písmen S, Z a M)

tahle je trikrat lepsi... a mnohem hlubsi:

Mému penisu za všechny ty báječné chvíle, které spolu trávíme: I

lahoda chcát na hajzlu když
jedna dvě dlaždice tvoří
slitinu myšlenek pyje
plodícího rychleji než
amfetaminové doupě
lyriků okamžiku co
si myslej víc než sami ví

a tomu vedle to prostě
nejde a nejde kymácí
se tam jak strašák na poli
praštil se do čela a je
na tom líp než ten co ved le
zmírá ve čty : řech sla bi kách
--prostě
básník okamžiku...

cvrnk

(sice az moc hrava na muj vkus, ale poselstvi je mnohem rozvetvenejsi nez u te prvni, ktera zadne poselstvi nema; u tehle se ma cenu trochu zamyslet..)

Plesová sezóna je tady tak tady musím dát tenhle jednoduchý návod.

Jak správně tančit na plese? Je to úplně jednoduché!

Rád bych zde uvedl pár rad, jak zazářit na plese. Na párových tancích nic není, nic se nebojte!

1) Při tančení je váha vždy jen na jedné noze. Pozor na rytmus. ! DŮLEŽITÉ ! Vyhýbejme se ostatním párům tak, jako se ony vyhýbají nám. Nejlepší možnost je často prostě zastavit a počkat na rytmus.

2) Muž je zcela a naprosto definitivně dominantní osoba jak na parketu, tak i mimo něj. Važme si jej a obdivujme jeho dokonalost!

3) Muž se zásadně chová džentlemansky, tak na dámu snadno a účinně zapůsobí:
- slušně zdraví ostatní. 
- dámu nebije přes hlavu. z toho se hloupne.
- dámě pomůže do kabátu. ta mu na oplátku pomůže do saka, zapne knoflíčky, zaváže kravatu, obuje a zaváže boty, pomůže vyměnit plínky, zkontroluje vizáž a o víkendu pomůže umýt auto a uklidit garáž.
- zásadně jí nepodkopává nohy, pokud na schodišti pod ní jsou jiní lidé!

4) Žena nejen že platí a zve, ptá se co půl hodiny muže, jestli něco nepotřebuje.
- jídlo či pití prostě sežene. co je na tom.
- masáže a podobně věci se provádějí v křesle v salónku.
- sex -> auto

5) Hlavní pravidlo - po každém tanci slušně poděkujeme!

Nakupuju levné city v levných krabičkách, všude kolem to smrdí po bezdomovcích. Na podlaze je loužička moči, kolem tma; když mě zezadu chytila ruka, úplně jako z hororu, a implantovala mi něco krásného - čip plný lásek jedné plavovlásky blíže neurčené barvy vlasů. Vidím každý záhyb toho saténu, který se ti válí v myšlenkách a pod kterým ležíš ty, nahá, zvyklá obnažovat jen ohanbí (ano, na první pohled z veškeré ženskosti a z toho něžného kouzla zbylo jen to), roztoužená; čekající, až tě někdo odkryje celou a ty se budeš moct konečně vykoupat v ranním slunci. Venku God Źilla zatím řádí, její pověstné oko se sice podívalo, ale zapomnělo. Místo krabic lásky teď piju vodu... Neuvěřitelné, že elektronika vám může být věrným přítelem.

Jazyk do krve rozdrásán novoročními předsevzetími, svaly doničené silvestrovskou nocí, jakoby se už ani více nechtěly upínat na kostru, Hitlerovi nevědomí stoupenci jako by dnes byli všude. Ze tří dní nového roku dva dny spánku, a chvíle kdy obrovská ještěří noha vyhazuje proud v celé čtvrti Manhattanu jsou ty chvíle, kdy člověk přestává věřit na pověry a začíná uvažovat jen emocemi, potažmo ocasem. Venku je totiž proklatá zima. A něco tam prostě chybí. Možná víc toho saténu ---

Sváteční snídaně

Domácí vánočka je fajn, konzistence něco mezi suchou hlínou a mokrým jílem, za oknem padá TA zbytečnost; škola života má už dlouho zavřeno, zasypána, bohužel. Člověk zapomíná. Internet je zkázou mezilidské komunikace z očí do očí, ale revolucí komunikace globálního měřítka - schovat se za anonymitu, za nick, za nehybnou fotku, dát si antiodour, návnadu dvacet kroků před svou pozici, zamaskovat se a zatroubit na beraní roh. Nabít kulovnici. Vivaldi ho Léto č.3 a Podzim č.1 se slévají s nitrem, neutralizují myšlenky, mají trochu drakobijecké sklony, ale my se Pythonových vražedných králíků nebojíme. Hlavně, když je jich víc. Naši mě už možná trochu znají, i když zas tak blízko si je nepustím, samozřejmě. Mne nesmí a nebude znát nikdo. Tempo di valse. Obranné mechanismy připraveny, kapitán stráže velí mířit mezi šesté a sedmé levé žebro, jeden palec od hrudní kosti. Skalpelem si poupravit obličej, a když už jsme v tom, trochu se amatérsky porýpat v linii času, sem tam něco spravit a sem tam způsobit rozvrat vnitřního prostředí. Sem tam odsunout cévku ostrou stranou skalpelu jako Štěpánek v Básnících. Činkama mi bylo dost jasně naznačeno, že nemám být doktorem, a já to chápu:
--- půjdu do armády, cítím se na slavné The United States Army Special Forces, Green Berets, výsadkáři Armády Spojených států. Bojovat za svobodu, čest, své myšlenky, a to ne slovy nebo velkými gesty, ale konečně něčím pádným. Ošetřovat osmdesátistehové řezné rány a amputované končetiny, nechodit v sedm do práce a v pět z práce. De Oppresso Liber! Je mi zase čtrnáct. Okleštěná chuť a nic ze života, zákys. Smegma.

hehe... 

a takovéhle plky si já píšu do mobilu při snídani.

stovky let a stovky dnů
svou hlavu obracím k nebi
hledám dopravní značení
ale
bolí mě krk tak se zas
zas dívám pod zem
stejně au! zakopávám a haluz mě
šlehla přes hlavu...
zapsal jsem si na kus papíru
VŠECHNO
úplně všechno
mělo to nadpis _ŽIVOT_ ---

kus papíru
co jsem ho stejně spálil a snědl
na útesu nad mořem krve
plném umírajících verlyb
nabodaných na ostruhy skal

a
vřískot těch krvavejch racků
je to 
poslední
co mě doopravdy potěšilo
...

Jsme básníci. Masturbace nás nezajímá, máme lepší věci na práci. Chodíme po Praze v saku s béžovým rolákem, nosíme pruhované šály a pijeme jen zelenou vílu, pro ten feeling uměleckosti. Když sedíme, děláme to nekonvenčně. Nikdo z nás nemá šediny. Jsme správní kluci, všichni, co nás znají, nás berou a myslí si o nás, že jsme správní. Máme rádi holky a literaturu. Nejraději máme ty soboty, kdy se sejdem ve Slavii, kde je přece jenom ta inspirace ve vzduchu i cítit, a navzájem si pochválíme svoji tvorbu. Říkáme tomu kroužky intelektuální onanie, což je výborná věc, jelikož nemáme problémy s orgasmem a nemusíme strkat péro do ponožky. Někdy to trochu zahýbá ku stereotypu, ale to si vždycky říkáme: kdo nic nedělá, nic nezkazí. Posun poezie a potažmo i umění někam dál nás nezajímá, úspěch měříme počtem sbírek, které nám vydal nějaký zvrácený vydavatel pseudointelektuální dokonale rozpatlané poezie. Náš literární směr je prostě nejlepší. Máme takovou sektu; do Mensy nás nevzali, tak jsme založili její alternativu s názvem Menzes. Doma má každý z nás okultistický oltář s Ní, s naší vzorovou básní, kteroužto si každodenně čteme a jejíž dokonalost se pokoušíme napodobit. Před měsícem jsme z našeho uskupení museli bohužel vyprovodit jednoho člena, jelikož se odvážil zpochybnit poslední slabiku onoho perfektního trocheje sedmého verše. Proč to udělal? Škoda naší hrdosti.
Často si připadáme jako stylový gramofon, kolem něhož právě prošla mladá holka se sluchátkama v uších a ten gramofon jí nestál ani za pohled. Smutné.

Božstvo krásná žena

supící, nechci vidět svět
jen sebe v sobě a smrtelné ranění
konec pocitu strasti demence
žena v županu a nohy
bože nohy nádherné jako jazz
šílené a věcná bolest hlavy vzadu na týlu
spíme jíme a serem na sebe a plácáme
po sobě tyhle věci
chodíme do lesa a máš pak jehličí
v píči nejnádhernější to je když
se i ten náš styk rýmuje sám se sebou
když souzvučí s továrnami na hračky
když v dětských očích nechává ten pohled
jiskřící
--- smyčce hrají housle ponořené v chlastu
co chutná jak bažina a hromada sena
parného léta co se pod ni dá schovat a vykašlat se na svět
být v té svojí senné skrýši už i malé děti
utíkají pryč ode dne
od lásky rodičů od náklonnosti svých
bože nechci nikdy dospět proč?
chci jenom prachy na chlast
ať se můžu taky schovat přede vším
před nemocemi rýmy a derivacemi
zavřít se a v tom parném létě jenom tak ležet
pod hroudou sena ve stínku ve
28°C když se kouří z kravinců vedle na polní cestě
moucha mi leze po tváři a jsem

línej zvednout ruku

Chudáci, jsme s vámi. Bezdomovcem v jednom dni ...?
se člověk stane, když propije poslední stáří svého života. Kdo ví, kolik krabic je třeba na vymyšlení nového světa, každopádně z výše povrchu chodníku svět vypadá větší, lepší a více nahoře, než dole. Spodní část, klín, centrum, není centrem, je opuštěno a samo --- jako ono nenápadné vyznání po dotančení, přehnaně sebevědomé, až namyšlené: "You think you are a movie ... star" a když je smokin' his cigar, přemýšlí o koncích a začátcích dlouho, až si spálí ret, když doutník dohoří do posledního kousíčku tabáku, rtu, dásní, tváří, myšlenek a duše.
Naštěstí jsou všude koše s dírkama pro včelky špačky, kde zaletí a spí a spí; nepochopitelné jako magie a tělo a b e n z e n --- rovná se plus písmenko a víme vše o všem kolem nás, známe vztahy všeho - jen se vztahy mezilidskými to není tak bleděrůžově modré. Máme v tom naprostý mišmaš. Realisticky a na konkrétním příkladu ztvárněno, věčnou a často opakovanou, i když napravitelnou, chybou bonboniéry není, že byla koupena; chybou bonboniéry je, že není rumem. Na narozeninách by pak mohlo být i více veselo než pochmurno až mrtvo. Popel, zbyv z krásného, exaktního, předem, dle Goebbelsovy metodiky projevu, chladnokrevně plánovaného, a přesto rošťácky šarmantního vyjádření, vydechl poprvé a vyletěl mezi ostatní smutky.

"--- But the only thing I've ever seen of you
was a commercial spot on the screen."

http://www.youtube.com/watch?v=2EZzk-3i0BA&NR=1

co je to za krutý svět
když člověk zjistí
že i to 
jeho oblíbené porno je

umělé
že ta herečka co tak dobře
sténala
je dabovaná
a já ji měl tak rád a trpím cítím
jako by mě podvedla
a vůbec
říkala že mě
že mě mi..
*vzlyk*
miluje...