Božstvo krásná žena

supící, nechci vidět svět
jen sebe v sobě a smrtelné ranění
konec pocitu strasti demence
žena v županu a nohy
bože nohy nádherné jako jazz
šílené a věcná bolest hlavy vzadu na týlu
spíme jíme a serem na sebe a plácáme
po sobě tyhle věci
chodíme do lesa a máš pak jehličí
v píči nejnádhernější to je když
se i ten náš styk rýmuje sám se sebou
když souzvučí s továrnami na hračky
když v dětských očích nechává ten pohled
jiskřící
--- smyčce hrají housle ponořené v chlastu
co chutná jak bažina a hromada sena
parného léta co se pod ni dá schovat a vykašlat se na svět
být v té svojí senné skrýši už i malé děti
utíkají pryč ode dne
od lásky rodičů od náklonnosti svých
bože nechci nikdy dospět proč?
chci jenom prachy na chlast
ať se můžu taky schovat přede vším
před nemocemi rýmy a derivacemi
zavřít se a v tom parném létě jenom tak ležet
pod hroudou sena ve stínku ve
28°C když se kouří z kravinců vedle na polní cestě
moucha mi leze po tváři a jsem

línej zvednout ruku