stovky let a stovky dnů
svou hlavu obracím k nebi
hledám dopravní značení
ale
bolí mě krk tak se zas
zas dívám pod zem
stejně au! zakopávám a haluz mě
šlehla přes hlavu...
zapsal jsem si na kus papíru
VŠECHNO
úplně všechno
mělo to nadpis _ŽIVOT_ ---

kus papíru
co jsem ho stejně spálil a snědl
na útesu nad mořem krve
plném umírajících verlyb
nabodaných na ostruhy skal

a
vřískot těch krvavejch racků
je to 
poslední
co mě doopravdy potěšilo
...