Chudáci, jsme s vámi. Bezdomovcem v jednom dni ...?
se člověk stane, když propije poslední stáří svého života. Kdo ví, kolik krabic je třeba na vymyšlení nového světa, každopádně z výše povrchu chodníku svět vypadá větší, lepší a více nahoře, než dole. Spodní část, klín, centrum, není centrem, je opuštěno a samo --- jako ono nenápadné vyznání po dotančení, přehnaně sebevědomé, až namyšlené: "You think you are a movie ... star" a když je smokin' his cigar, přemýšlí o koncích a začátcích dlouho, až si spálí ret, když doutník dohoří do posledního kousíčku tabáku, rtu, dásní, tváří, myšlenek a duše.
Naštěstí jsou všude koše s dírkama pro včelky špačky, kde zaletí a spí a spí; nepochopitelné jako magie a tělo a b e n z e n --- rovná se plus písmenko a víme vše o všem kolem nás, známe vztahy všeho - jen se vztahy mezilidskými to není tak bleděrůžově modré. Máme v tom naprostý mišmaš. Realisticky a na konkrétním příkladu ztvárněno, věčnou a často opakovanou, i když napravitelnou, chybou bonboniéry není, že byla koupena; chybou bonboniéry je, že není rumem. Na narozeninách by pak mohlo být i více veselo než pochmurno až mrtvo. Popel, zbyv z krásného, exaktního, předem, dle Goebbelsovy metodiky projevu, chladnokrevně plánovaného, a přesto rošťácky šarmantního vyjádření, vydechl poprvé a vyletěl mezi ostatní smutky.
"--- But the only thing I've ever seen of you
was a commercial spot on the screen."
http://www.youtube.com/watch?v=2EZzk-3i0BA&NR=1