jen tak úvaha...
Utápět se v slzách to fakt není můj životní sen. Tak proč se tak trápím? Snad pro lásku? Pro lásku k Tobě nebo nenávist k sobě? Chci vůbec žít? Ne, chci zemřít...vždyt smrt by byla tak osvobozující! Stačí jeden jediný pohled do tvých nádherných očí, které vyzařují tolik pohrdání když setkají se s mými a v té chvíli jako by mě probodlo snad tisíc nožů. Tolik to bolí...pomalu mě zabíjíš a ani o tom nevíš. Avšak i kdybys věděl, bude ti to jedno. Já prostě nepasuju do tvojeho života. Akorát nevím co mám dělat s tím, když já považuju Tebe za celý svůj život. Život bez Tebe je jako prázdná rakev. Třeba ji jednou naplním já sama...jednou, až to tady všecko definitivně zkončím...
