lidem..
Nj,místo toho,abych se tu učila na všechny písemky co píšem, ťukám do klávesnice a smolim další moji primitivní úvahu,ani nevím o čem..stejně to skončí u lásky jako skoro všechny moje úvahy, nebo smrtí, či spásou,nevím,..Každopádně jak tu 16 a půl let bloudím po tomhle světě..přemýšlím(taky někdy)..přemýšlím o životě, o smrti, o lásce a nenávisti,štestí a smůle,a o bílé a černé...je to zvláštní,psát jen tak do větru pár písmen,slabik,řádků,odstavců..stránek...a při tom vlastně o ničem..tahle úvaha je první zamyšlená úvaha..o tom jaký je svět,jací jsou lidé,jaký je život, a jaká vlastně sem já.Ano jaká vlastně sem,co sem zač a kde jsem se vzala..co tu vůbec dělám...ale já to přeci vím, snažím se,bohužel marně a zbytečně,ale snažím se pomoci,komu?..lidem a taky sama sobě..pomoci si,možná ke štěstí..k lásce..ale jak tak zjištuji, nejde to, chodím pořád ve stejné kolotoči,pořád se stejně točí a motá,.Třeba škola-pořád dokola se učím,píšu písemky,jsem zkoušená,přestává mě to bavit,Láska-pořád dokola se zamilováváma a pak zklamáním truchlím a zas zamilovávám do jiných,tohle už mě taky přestává bavit,Přátelé-pořád dokola řešim jejich problémy že ani na ty svoje nemám čas,pořád dokola je tahám z bryndy,a to už mě tuplem nebaví,ano,říkáte sice o mě jak sem hodná a milá,atd...ale myslíte někod na mě vůbec?..Uvažujete někdy nad tím,jak se mám? co dělám?..krom toho že to řeknete či napíšete..cítíteto taky tak?.zajímám vás?..Odpověd je asi jasná..ne..Ne že by jste byli sobci,ale moji maličkost trocha přehlížíte že bloudí na tom širém světě,ano,sem tu taky já...Mám taky problémy,ale vy je přehlížíte,tak co mám dělat..jsem neštastná...i když všem říkám jak jsem štastná,tak mi pořád něco chybí k odkonalosti..asi,asi je to zase ta láska,..ten pocit,někoho mít, někoho obejmout, být v něčí náruči,říkáte si ,že sem asi cvok..jo,já vám nikdy neřikala že jsem normální..ale co s tim...Nejsem žádnej sebevrah,abych tu uvažovala o vraždě, to ne,ale jen uvažuju, co by bylo,kdybych zmizela,zmizela z vašeho života,pokud by jste si toho stačili všimnout..myslím že asi moc ne, a ten kdo by si toho všimnul, tak toho mám ráda, toho,kterýmu na mě záleží,který mě pochopí,podrží,uklidní..vím,je to nemožné,..ale přeci jen..je to můj sen....
