pro eli.....
je mi v celku jedno kdo si tohle bude číst, ale myslim si že to pochopí jenom jedna osoba, která mě moc dobře zná a já znám taky jí...a je m taky jedno kolik tady budu mít pravopisnejch chyb nebo překlepů, na tom mi fakt nezáleží....v životě sem si nepsala deník, to ne, ale tohle, musim to fakt zapsat, musim tady zaznamenat všechny chvíle našeho společného života...porstě jinak to nejde
.....
Ok, tak jo, poznala sem tě v osmý třídě, dotedka na ten pohled nemůžu zapomenout,seděla is tam v první lavici sam, a jen tak si nevině koukala, tenkrát sem si o tobě myslela že zapadneš mezi takový ty hrozný dylinky, ale mýlila sem se..čas utíkal, a já tě mnohem víc poznávala, sem ti vděčná za to že ty si ěm vlastně naučila žít, ty si ta která mi tevřela oči....jj, potom byla devítka, skvělej rok, spusta zábavy..a nastaly prázdniny, pro nás dvě asi ta největší zkouška, jestli si budem mít co říct vůbec..ale obavy byli zbytečné, měli sme si toho říct až až....to asi byli ty nejhezčí prázdniny,, jj srpen 2006...nejlepší měsíc v mym životě..hlavně ten tejden,ten tejden u mojí babči..jo..ty chlastačky na naší škodovce, potom kouření na balkoně..potom spoust aprdele, háje...řidič autobusu, prdelky-modrej a červenej...vzpomínáš?..já teda do tedka a pořd na to nemůžu zapomenout..moje babča. vyprávěla o rusku...jj, měli ta přeci nouzi o kalhotky...=D.....nebo matuška , velekej hit...lalalalalalalalááá....čekuj zmrde =D....jo, to byl fat nazapomenutelnej tejden, měli sme i možost šáhnout si na mrtvý teplý kuře. to jen tak někdo nemá..a potom dědek..jo taky docela mazec..všehno bylo super príma...a potom sem měla ještě co vyprávět v nvý škole, těšila sem se tam, moc, a věděla sem že tebe nikdy nemůžu ztratit, začala sem ti věřit, jako nejvíc, nikomu jinýmu sem takle nevěřila, uvažovala sem před tebou nahlas...prostě, chovala sem se před tebou taková jaká sem doopravdy, prtootže ty si mě poznala..ty si získala mjí důvěru, a to yblo to nejcenější...všechno bylo v pohodě...měsíc dva...šlo to všecičko dobře..jenomže..pak nastal určitý zlom...něco prasklo, nějaká nitka našeho přátelství, nevim co to bylo...jedna z nás zakopla, a ta druá šla dál, nevšímala si toho a vláčela ji za sebou..prostě nějaký obrat..mě se najednou všecičko sesypalo, celje mljživot..nevim jak to tedka bereš ty..ale poslední měsíc byl pro mě utrpeím, sama sem se přistihla že před tebou ,,něco" hraju..na tebe něco hraju...přistihla sem se že už se k tobě chovám jinak, chtěla sem to vyřešit, chtěla sme to řešit...ale pak sem si uvědomila že asi chyba nebude jenom na mé straně, tímto tě vůbec nechci obvi%novat to ybch si nikdy nedovolila, to opravdu ne.....ale přišlo mi, jako kdybych ti už tak přestala natolik věřit...nevim čím to bylo, nevim,a le rozhodně nechci, abych tě nějakym zakopnutim ztratila, a nikdo nás nikdy nemůže rozdělit, i kdyb se s anžil sebevíc, a tenkdo se o to bude snažit, je pěknej trapáček...prootže stejně si to vyřikáme...ale ahle krize, přijde mi že sisi to uvědomila, přijde mi že si ěm z tý země zase sebrala, nebo spíš já sem se posbírala, mámtě ráda, a to moc, seš v mym srdíčku a znamenáš pro mě strašně mnoho, nikdo to asi endokáže pochopit, ale chci abys to věděla, vimže sem ti to už kolikrát řikala, ale chci aby to bylo zapsaný, aby se ty vzpomínky, ty emoce. až si to jednou budeš číst..nebo až sit já jëdnou budu číst, i s těma překlepama a hrubkama...tak sem se snažila, abych to nabila sousty emocema, který asi můžeš cejtit jedině ty nebo já...mámtě prostě ráda, a seš moje njelepší kamarádka, začínám ti zase plně důvěřovat, ale už mě nikdy takhle netrap. plosím...
..děkuju
