Prokletí..
Už zase je to to další odporné ráno kdy mám kruhy pod očima a ještě mi z očí kapou slzičky..zase jsem se probudila ze špatného snu... z mého polštéře by se ty slzy mohli ždímat.. sakra..já už nechci..nechci být taková co všechno ví dřív než ostatní... bože proč?.. Ted mám zase ztratit další duši velmi blízkou mého srdce..ostatní ještě nevedí co se s ní stane..proč já to zas vim dopředu.proč se mi to zase zdá co se stane..proč sem tak prokletá?.. sedám si do rohu postele.. ne, nejsem emo. nemyselte si, jenom, potřebuju mít klid a bejt sama.. co dělat, jak tomu zabránit?.. nevím, sem zmatená..venku prší.jako kdyby i počasí vedělo jak se cítím..slzičky deště se kutálí po okně a padají na parapet....jak se asi ted má Ona.. Ona.. ta která tu mezi náma už brzo nebude.. co asi dělá.. musím jí vidět..když to nejde.nedovolí mi to... nesmím už jí vidět.. nesmím, rozbrečela bych se nad ní ,a Ona by to vycítila, že něco není v pořádku,že se něco děje... utíkám do temného tunelu uvnitř mé duše.. co se stane dál... kdo bude další duše v mých snech?.. bojím se usnout,každou nocí....
