Zakletá..nebo spíš prokletá?
Už zase sedím v té své věži a hledím z okna ven.Vidím zase tebe.Stojíš venku,úplně svobodný a volný..ale nechceš jít sem nahoru..Ano,jsem zamčená uvnitř nedobytné,pevnéb a tvrdé věže-mého vnějšího já.Tady uvnitř je uplně někdo jinej..já ta něžná a zranitelná princezna ,která stále čeká a doufá žev jedńou přiujede její princ na bílém koni. Kolik princů se již pokoušelo dobýt věž a získat moje srdce,avšak..nikdo neuspěl..Bud videli věž která je temná a krutá,a tak se radši neopovážili ani nahlédnout dovnitř.Ten kdo dovnitř nahlédl a spatřil uvnitř věže tu slabou,romantickou dívku co sedí v koutku věži v tom nejvyšším patře, se chtěl vydat na cestumale nepovedlo se, věž je velmi zrádná,každého zmate..i když už si stál na posledním schůdku a stačilo otevřít dveře..neobstál..Tito lidé ,co nemají sílu jít dovnitř si o mě myslí že jsem chladná,nepřístupná a tvrdá ..bez citů..avšak kdo v srdci nosí klíč od mých dveří..zjistí co se ve mě skrývá..Proč sem vlstně taková..takhle zakletá? je to osud? je snad každý v náké té své věži?..to netuším.. venku sem s epořádne nedokázala rozhlídnout, tím svým maličkým okýnkem vidím jenom tebe, jak stále dole stojíš a drřžíš v ruce růži..n .. koukám na tebe a přemýšlím..co bude dál.. dokážeš to? .. kdo bude další?.. další? bude náký další? ..jak dlouho mám ještě čekat?....
