"Je špatné, když se neumíme podívat lidem do očí,
ale mnohem horší je, když nemůžem.."
Třeba budeš jednoho dne plakat,
tak jako já plakala pro tebe...
Třeba ti jednoho dne budu scházet,
tak jako jsi scházel ty mě..
Možná mě budeš jednoho dne potřebovat,
tak jako jsem občas potřebovala já tebe..
Možná mě budeš jednoho dne i milovat,
tak jako já tebe!!
Chtěla bych být polštář,
na kterém usínáš...
Chtěla bych být akcička,
na kterou rád vzpomínáš...
Chtěla bych být motýl,
kterého držíš pevně v dlani...
Chtěla bych být krásným snem,
pro tvoje klidné spaní...
Chtěla bych být tapeta,
kterou máš na ploše...
Chtěla bych být oblíbená věc,
kterou nikdy nehodíš do koše...
Proč mám ráda snění,
když spánek krade čas?
Vždyť ve snech pravda není,
to ví každý z nás.
Proč se slunce večer
vždy k obzoru sklání?
Proč není, kdo by brečel
jen pro sněhu tání?
Proč kvůli lásce já se trápím
a Ty mi nejdeš vstříct?
Proč bojím se, že Tebe ztratím,
když jiný by mi mohl dát víc?…
Zkus rozbít touhou kámen,
zkus zdolat útes skal,
zabloudit v lese známém,
dát život, co jsi vzal.
Zkus smát se, když srdce Tě bolí,
zkus líbat, když nevíš jak,
zkus ptát se, zač život stojí,
když náhlá smrt může ho brát.
Srdce mám stále plné smutku,
ale musím se usmát,
z té nádhery se točí hlava
a nenechá uspat.
Děkuji strome, že tu jsi,
Tvůj pohled rozechvívá,
Tvá vůně hladí,
Tvá něha srdce stíhá.
Děkuji,, že tu jsi…
Příliš důvěřivá
a zmatená dojmy z posledních dní.
A co mi zbývá?
Tvoje slova už mě neuklidní…
Míval jsi styl a vtip,
já jak blázen se pořád jen smála.
Že samotný bude mi možná líp,
jsem se bála…
Já bývala stejná,
když k večeru v očích sis četl v mých snech.
Prachobyčejná lež,
Co se skrývá
za kopcem sladkých a laciných slov?
Příliš důvěřivá,
Hořce pálí to přiznání..
Proč nemůžu tě spatřit,
proč nemůžu být s tebou,
já chtěla bych ti patřit a být sama sebou…
Proč nemůžu tě líbat,
proč nemůžu cítit dlaně tvé,
má láska je věčná a jen tak nepomine..
Proč se ti do očí dívat,
proč nemůžu tě obejmout,
já chtěla bych ti říkat..
"Zůstaň prosím se mnou.."
