Tíha, co tě sevře pevně
city - s nimi rozum nehne
když něco ti stále chybí
a ty nevíš - i srdce se diví.

Bolíš, bolí, bolím sama
slyšíš - tobě zvoní hrana
oděná ve smutném hávu
láska tvá ztracena v davu.

Jen se děvče neotáčej
vzhůru k Němu, lehce kráčej
srdce bolet přestane
jak blízko jsi záchraně.

Usínám.. propadám se do říše snů...

Vidím tě. Jsi tak strašně reálnej. Tak moc po tobě toužím. Jsi tak strašně blízko a přitom tak šíleně daleko. Ano, tělem jsi daleko, ale duší u mě. Cítím tlukot tvého srdce, ten

tep, co mi dává důvod žít. Natahuji ruku... a nic prázdno. Nejsi tam. Zmizel jsi. Proč tě nevidím? Do očí

mi stékají slzy.
Zvuk? Dveře? Ty? Na otázky

přestává být čas. Stojíš přede mnou. Bereš mou tvář do rukou. Žaludek mám v krku. Srdce

buší jak kostelní zvon. Já tě citím. ÚPLNĚ celého

tě citím. To, o čem jsem vždycky snila. Uléháš vedle mě a naše těla se spojují v jedno. Ne,tohle nemůže být skutečnost. Nic krásnějšího jsem v životě nezažila. Jsme jedno tělo. Jedna duše. Jeden člověk. Láska - to strašně velký pouto, co nás spojuje...
Tak proč se oblékáš? Proč odcházíš? Pohled

na tvé záda bolí. Neskutečně moc... Oči už jsou zase plné slz. Poslední

pohled. Už tě zase nevidím. Zase jsem bez tebe...
Kde jsem? Světlo? Postel? Ne, je tu realita. Všechno byl jen sen..

Konečkami prstů vkládám do dlaní, kousky mlhy a rosu ranní.
Bolavé životní kapičky, když osud svázal nám na botách tkaničky..

                                                         Chci krok, chci jít opět dál
                                                  To já řekla: "Věčně Tě budu milovat.."
                                       Bože, tak řekni.. Proč nejde se dostat z toho bláta ven?

Proč slunce pálí?
A déšť nás pokaždé smáčí?

                                        A proč ten, kdo prozradí své sny, zůstane navždy zatracen..

Zaostávám za světem
a čas mi rychle běží.
Můj pohled je zaslepen,
v mé hlavě ticho leží.

Po špičkách se plížím zády,
otočím se, už jsem tady.
Tady v tomto zatmění,
těsně stojím vedle ní.
Napjatě pozvedávám líc,
zvednu oči a vidím víc.

V zapomění uvržená celá,
bez mysli a bez toho co kdy chtěla.
Posmutnělá tvář krásy,
obklopena mými vlasy.
Netuší co svět jí chystá,
a přes to není pesimista.

K obrazu té všednosti
já otáčím se stranou.
Všude spousty radosti
však touhy stále vadnou.

Jsi ďábel převlečený za anděla.
Jsi duch, co dotýká s mého těla.
Jsi led, který mě pálí.
Jsi obr, který je vlastně malý.

Jsi upír, co v zrcadle se vidí.
Jsi spása, co zabíjí lidi.
Jsi touha, která se nesní.
Jsi mudrc, který myslet nesmí.

Jsi šašek, který pláče.
Jsi stařec, který skáče.
Jsi noc, co vydává se za den.
Jsi realita, co vypadá jak sen.

Jsi slunce, co svítí v noci.
Jsi netvor, co dostal se k moci.
Jsi slepec, který umí malovat.
Jsi vlkodlak, který umí milovat.

Zavírám oči a ztrácím svou mysl.

S nadměrnou lehkostí nechávám se unášet letním vánkem, pryč od lidí a jejich pohledů. Cítím, jak v žilách koluje mi horká krev a zaplňuje prázdné srdce..

Cítím chladný vánek ve vlasech a na dlaních jako malé kotě se choulí ten přítel vítr. S rukama rozpjatýma jako temný anděl pluji tím krajem snů..

S úsměvem na rtech, jež protkané jsou hořkou bolestí života,

 v očích jen to černé prázdno a lesk slz, které se valí jako perly z mořského dna.

Letím volně nebem jako silný pták. Bez strachu, jen s odhodláním utéci co nejdále od všeho na zemi..

Tak jednoduchým zdá se…jen zdá. Jak je mi neuvěřitelně těžko.

Jako bych měla na krku  uvázané závaží mého smutku, které nevyrovná se tíze čehokoli.

Jsem zpátky v realitě… v kruté realitě, která mě zabíjí.

Bez krve a hrozivých křiků... zabíjí mou cennou duši a její poslední cit, bez kterého nelze žít.

Nedokážu smířit se svým životem, který odlišný je od všech.

Odlišný svou temnotou a horizontem nečekaných obratů, které uvádí mě do rozpaků a berou poslední kapky síly. Jsou to ty chvíle, kdy nevím, zda jsem člověk nebo jen věc.

Chvíle, ve kterých ztrácím veškerou důvěru k lidem. Proto teď běžím tou prázdnou ulicí poháněna krutým větrem. Běžím a přes slzy nevidím si na cestu, která je poseta trním..

Zato vidím tebe stále před sebou... ten pohled a úsměv, ta gesta a tvář…vidím tě pořád… prosebně k nebesům křičím, no tak už zmiz… prosím… už nemohu dál… na kolena padám s rukama na tváři… sama a přitom s tebou…

 S tebou ve své mysli, kterou nemohu obejmout…

Déšť vyťukává smutnou píseň do oken.
Zamyšleně sedím,nevnímám noc ani den.
Zachumlaná v dece,po těle jde chlad..
Pořád strašně sama,po lásce mám hlad.

Ztracená ve špíně tohoto světa.
Život se mi rozsypal a stačila jen věta.
Nechci pustit tebe, ani slunce do pokoje.
Jsem slaboch, vzdávám všechny boje.

Ve spárech samoty zůstávám dál..
S pocitem nicoty.. kdo by se bál…?

Dnes pohlédla jsem opět..
Slunci do tváře..
Do té božsky linoucí se nepopsatelné záře..
Naplněný sen,
co zlobu rychle páře..

Nitku po nitce..ji odstřihuji..
A zahazuji..
Věř mi "příteli"
zpět ji nenaváži..

Své dveře opět zavírám..
A navždy zamykám..
Však čistým duším, to málé okýnko..
S tou bílou záclonkou..
..Otvírám..

Květinou je přivítám..

Svůj porecelánový sen..
..nechám dnes si zdát..
..V slzách se schovám..
..Pro dnešní noc..

..A možná..
mi je ráno..někdo..
svou hřejivou láskou
..osuší..

Zahalena v zázracích a měsíčním svitu
víla s pouty na rukou.
Důkaz oběti moderního světa.
Rusalka s želízky kolem zápěstí.

Odraz hvězd v zelených očích,
víla trestaná za právo na život.
Za duši, za tělo,
za svobodnou vůli.

"Podváděla jsi!" křikne na soudce,
na ženu klečící na kolenou.
Prosí...
o odpuštění.

Zvedne černě orámované oči
k bytosti před sebou.
Křehká, drobná, naivní
víla s fialkovými křidélky.

"Už nevěřím!" ozve se beze stopy studu.
Jemný popel snáší se k zemi.
A kdesi v dáli se do ticha
rozpláče poslední Královna víl.
Jednou zmizí i z pohádek...

Jen duše z popela
na věky zůstává.

Neviděna.

Záchvěv naděje
poslední.

Nic se neděje
nevšední.

Touha zchlazená
jistě.

Slza zraněná
čistě.

Snaha zbytečná
znova.

Mysl netečná
vdova.

List ve větru
sám.

Svoje srdce ti
dám.

Odmítneš znovu
jistěže.

Zbavíš se zbytečné
přítěže.

Záchvěv naděje
odešel.

Čas skončit boj
nadešel.